Derby. To jediné, které ještě v Moravskoslezském kraji zbylo, pryč jsou ty časy, kdy druhou nejvyšší soutěž hrálo čtyři nebo i pět klubů z tohoto kraje. A hrálo se v něm o hodně, protože domácí měli takřka poslední šanci na zachování šance na záchranu, naopak hosté chtěli konečně utnout šest zápasů dlouhé čekání na výhru. Po úvodním oťukávání ve středu hřiště hned první pořádná akce skončila gólem. Kania v těžké pozici před vápnem ještě dokázal prodloužit míč na Chvěju, který vběhl do pokutového území a ranou na vzdálenější tyč protáhl Chmiela, skákavý odražený míč pak nedokázal dorazit Celba a zdálo se, že je po šanci. Jenže následoval rychlý centr a přesná hlavička Lukáše Buchvaldka.
Třinec se ovšem po inkasování rychle oklepal a díky sérií rohů se udržel před brankou domácích. S dalším a dalším centrem se míč víc a víc přibližoval brance, až tam skutečně skončil. Přesně hlavičkoval Jiří Valenta, asistenci od praporku si připsal Puchel. Oba týmy i nadále pokračovaly v aktivitě, potlesk si vysloužil například Martin Motyčka, jenž z přibližně pětatřiceti metrů poslal míč těsně nad břevno.
V červenobílém hrající hosté se snažili poslední celek tabulky nachytat nákopy za obranu, ale v utkání se až příliš často ocitli v postavení mimo hru. To Vítkovice sázely na kombinaci. Například po půlhodině hry, kdy Buchvaldek našel před vápnem volného Ožvoldu a jeho tečovaná rána skončila jen půl metru vedle. Pět minut před pauzou musel nuceně střídat Akulinin, který si v souboji pochroumal rameno. Hned minutu na to šli domácí do vedení. Po standardní situaci poblíž středového kruhu se míč dostal ke Chvějovi, jehož zblízka senzačně vychytal Chmiel, ovšem odražený míč dopravil zblízka do sítě Martin Motyčka. Ten v Třinci strávil mnoho sezón a paradoxně jeho jméno vyvolávali před utkáním samotní fanoušci hostů. Zkušený defenzivní štít tak gól oslavil jen decentně. Následně se hra uklidnila a do kabin se šlo za stavu 2:1.
Trenér Habanec poslal na hřiště po pauze Webera, leč i po tomto střídání Slezané okamžitě inkasovali. Míč za obranu dostal Ondřej Chvěja, a i když mu ještě na druhé straně nabíhal Kania, tak ostravský středopolař to vzal na sebe a potřetí propálil Chmiela. Vyrovnat mohl Valenta po pěkné pasu od Puchela, jeho projektilu scházelo asi půl metru. Prvně jmenovaný pak zakládal i další šance, jenže často scházel kousíček, jako při centru na Hlúpika, jemuž ve skluzu ke snížení moc nechybělo. A po hodině hry to nevyšlo ani samotnému bývalému záložníkovi Karviné, jehož tváři v tvář vychytal Květon.
Dvaadvacet minut před koncem musel zatáhnout za záchranou brzdu Matoušek, ani to však ve snížení nezabránilo. Třinec totiž ukázal, že centry do vápna prostě umí a Jiří Valenta druhým přesným zásahem v utkání rozjásal skupinku vytrvale fandících třineckých fanoušků. I domácí příznivci ale málem měli další důvod k radosti, jenže Kaniův centr se odrazil na paty Macejovi, jež se pro míč vrátil a z pěti metrů nedokázal propasírovat míč do sítě přes dva obránce, od jednoho z nich se míč vznesl do výšky a dopadl těsně za břevno.
Napínavé utkání nabídlo také řadu emocí na hřišti, bylo vidět, že obě mužstva se v závěrečných minutách porvou o tři body. Domácí ale přeci jen byli ve výhodě a čekali na své brejkové situace. Jedna z nich vznikla po přímém kopu Webera, kdy se míč dostal po teči ke Květonovi, ten rychle rozehrál, míč si sebral Lukáš Kania, přeběhl více než půlku hřiště a byť mu míč poskočil, poslal jej do pravého dolního rohu třinecké branky.
Červenobílí se snažili, ovšem na další odpor se už nezmohli, a naopak ještě v poslední minutě základní hrací doby popáté inkasovali. Neúnavný Kania se rozběhl na levé straně a centrem na zadní tyči našel nabíhajícího Jakuba Matouška, jenž dal prudkou hlavičkou skóre definitivní podobu. Vítkovice porazily Třinec 5:2 a ve Varnsdorfu tak stále mají o co hrát. Naopak po utkání hodně zklamaný trenér Habanec má určitě o čem přemýšlet.