Byl pro vás letošní květen jedním z nejhektičtějších měsíců dosavadní trenérské kariéry?
Z pohledu našeho postavení v tabulce ano. Věděli
jsme, že musíme získat co nejvíce bodů, abychom se zachránili. Bylo to hodně náročné.
I sezony předtím v Teplicích nebo Baníku ale byly těžké. S Teplicemi jsme
také hráli o záchranu, v Baníku byl zase daleko větší tlak od fanoušků a
médií. Byl to jiný tlak než v Prostějově. Tady šlo hodně o žití a nežití
ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE. Věděli jsme, že kdykoliv zaváháme, ať už doma proti
Příbrami nebo Opavě, můžeme ztratit poslední šanci na záchranu. Klíčové bylo,
že jsme tyhle zápasy dokázali zvládnout.
Každé utkání jste tak brali, jako kdyby bylo vaše poslední v sezoně?
Vždycky jsme vycházeli z nějakého základu. Tabulka byla
ale enormně našlapaná, vyhráli jsme a soupeři okolo nás také. Před sezonou jsem
si řekl, že 33 bodů bude stačit k záchraně a potřebujeme nějakých šest
výher. Nakonec nám to ale vůbec nestačilo, 35 bodů byl masakr. Věděli jsme, že
zápasy musíme zvládat. Když vám to vychází na součet bodů a soupeře ještě
můžete dohnat, vlívá vám to krev do žil. V momentě, kdy ztratíte šanci na
záchranu několik kol před koncem jako třeba Kroměříž, je to vždycky
frustrující. Proto jsme museli vyhrávat, abychom pořád měli o co hrát.
Jak to hráči zvládali hlavou?
Byla to naše extrémně důležitá povinnost a klukům to kolikrát
svazovalo myšlení a nohy. Před zápasem si můžete stanovit taktiku, ale potom
dostanete první gól nebo soupeř bude mít lepší začátek. Najednou se bijete s výsledkem,
měli jsme to tak s Příbramí i Opavou. Povinnost získat tři body vám to
dělá ještě těžší, ale hráči to zvládli excelentně. Ukázali dobré morální
vlastnosti. Hodně se nám vyplatil široký kádr. Když jsme sáhli ke změnám,
náhradníci dodali přidanou hodnotu z hlediska kvality. Zápas jsme pak
dokázali otočit nebo zvládnout závěr.
Záchranu jste ale do posledního kola neměli jistou. Jak to v kabině
vypadalo před závěrečným zápasem na Žižkově?
Kalkulovali jsme s tím, že když Opava porazí Jihlavu a
Příbram vyhraje o dva góly, bude nám v minitabulce s Jihlavou a
Příbramí stačit i remíza. Od toho jsme se odráželi. Samozřejmě jsme průběžně
sledovali další výsledky a podle nich jsem předával informace našemu kapitánovi
Koudelkovi. Nechtěli jsme ale dostat gól, kterým bychom se dostali pod tlak. Na
Žižkově nám to od začátku vycházelo, zatímco ostatní výsledky nám moc
nenahrávaly. Potom se to ale začalo otáčet, navíc jsme vstřelili branku, což
pro nás bylo hodně výhodné. Pak už jsme to dobře dohráli, hráči to zvládli
perfektně. Možná nám pomohla i zkušenost z posledních sezon. Prostějov v nich
hrál o záchranu, třeba loni se zachránil až výhrou v posledním kole nad
béčkem Slavie. Když hrajete tři roky o záchranu, hráči už v tom trochu umí
chodit. Stavěli jsme na mentální odolnosti hráčů, kteří jsou v Prostějově déle,
a vyplatilo se nám to. Morálně jsme to urvali.
Pokud vím, v Prostějově pokračujete…
Ano, zůstávám. Měl jsem smlouvu postavenou tak, že když se zachráníme,
automaticky se mi prodlouží o dva roky. Kdybychom to nezvládli, smlouva by mi
samozřejmě zanikla. Byla tam ale i možnost dalšího jednání o případném
trénování v MSFL.
Co teď děláte pro to, aby se Prostějov v příští sezoně
vyhnul bojům o záchranu?
Všichni chceme, aby se uplynulá sezona už neopakovala. Od
vedení přes trenéry až po hráče. Ze starého týmu sedmi klukům skončilo
hostování a vrátili se do svých klubů. Momentálně skládáme nový tým, který by se
pohyboval v lepších patrech tabulky. Hlavně nechceme hrát o záchranu. Je
ale potřeba říct, že FORTUNA:NÁRODNÍ LIGA je poslední roky abnormálně
vyrovnaná. Každý zápas je těžký a je jedno, jestli hrajete proti prvnímu, nebo
poslednímu.
Kvůli rekonstrukci stadionu musel Prostějov celou sezonu
odehrát v azylu v Holici. Vnímal jste jako hendikep, že jste nemohli
hrát ve svém?
Když jsem přicházel, trochu jsem to vnímal jako jeden z faktorů,
který může být doopravdy proti nám. Považoval
jsem spíš za nevýhodu, že prakticky všechny zápasy odehrajeme venku. Holický
stadion je ale celkem útulný, bylo tam dobře připravené hřiště. Nakonec jsme
tam nasbírali celkem dost bodů, nějaký domov jsme si tam svým způsobem
vytvořili a jako hendikep jsme to nebrali. Doma je ale prostě doma. Když nehrajete
ve svém, pořád musíte někam cestovat. Nemáte výhodu, že hrajete na trávníku,
které znáte nejlíp ze všech týmů. I fanoušků bude určitě chodit víc do
Prostějova než do Holice. Věřím, že na novém prostějovském stadionu si vytvoříme
tvrz, kam budou chodit diváci a kde hráči budou podávat velice dobré výkony. Může
to pro nás být další velké plus.