Po loňském boji o záchranu byl asi letošní vstup do sezóny příjemnou změnou...
Jsme rádi, že se nám daří lépe než loni. Už nyní máme například dvakrát více bodů než za celý předešlý podzim. Leč ani tak nejsme úplně spokojeni, poněvadž v některých zápasech jsme měli na to získat jeden nebo tři body, jenže jsme bohužel prohráli. Každopádně jsme i nadále hladoví a chceme pokračovat v dobrých výsledcích.
Povedl se vám zejména start soutěže, to jste asi ani sami nečekali...
Ne, že bychom to přímo nečekali. Po jarních výkonech, kdy jsme v tabulce druhé poloviny soutěže skončili třetí, jsme si rozhodně věřili a podařila se nám i letní příprava. Navíc náš tým hodně vyspěl a lépe zvládá kritické chvíle, kdy je to třeba o jediném gólu. Taková utkání jsme v ročníku 20/21 příliš nezvládali.
Vy sám jste v Táborsku již třetí sezónu. Jak vám přirostlo k srdci?
K Táboru mám skvělý vztah. Trenér Brožek mě dostal do dospělého fotbalu a jsem vděčný za každou příležitost klubu pomoci k co nejlepším výsledkům. K tomu je to ještě krásné město a potkal jsem tam skvělé lidi. Možnosti za něj hrát si velmi vážím.
Jste odchovancem Sparty, ale před nějakou dobou jste jako talentovaný brankář přestoupil do Táborska. Jak se takové rozhodnutí vlastně zrodilo?
Odmaturoval jsem v Praze ještě v době, kdy jsem hrál za Spartu. Měl jsem na stole nabídku z béčka Sparty, kde bychom však byli čtyři brankáři a pravděpodobnost, že budu chytat, byla hodně malá. Společně s manažerem jsme se rozhodli zkusit jinou cestu, nakonec jsem odešel do tehdy ještě třetiligového Táborska. Za rok jsme vykopali F:NL, kde hrajeme dodnes, takže přestup hodnotím jako super rozhodnutí.
Přeci jen si ale asi každý mladý hráč Sparty představuje, jak jednou bude hrát na Letné. Bylo těžké se toho takřka vzdát a jít jiným směrem?
Já jsem realista. Vyhodnotil jsem si pro a proti a nechtěl být nějaký snílek, takže to tak těžké zase nebylo. Byl jsem si vědom faktu, že pravděpodobnost, že budu chytat na Letné, je jen velmi malá. Rozhodl jsem se jít jinou cestou, která má možná i větší šanci mě k tomu snu jednou dovést.
Na jaře jste se stal jedničkou a připsal si hned sedm čistých kont. V konstantní formě pokračujete i na podzim. S tím musíte být spokojen...
To jsem, navázat na povedené jaro byl vlastně i jeden z mých cílů. Pokud jsem to dobře počítal, tak mám ve svých druholigových zápasech nějakou padesátiprocentní úspěšnost zisku čistého konta, takže inkasuji jen v každém druhém utkání, čehož si moc vážím. Většinou dva nebo tři zápasy neinkasujeme, ale potom dostaneme nějaký világoš jako na Spartě B či v Jihlavě. Ještě to musíme lépe stabilizovat, abychom se vyhnuli výpadkům, že nám tam někdo nasype tři góly.
Za své výkony jste získal cenu pro hráče měsíce září. Co na to říkáte?
Jsem za to rád, je to takové zadostiučinění. Musím však slova díků poslat svým spoluhráčům, protože bez nich bych tuto cenu nezískal. Výborně bránili a sešlo se to tak pěkně, že jsme za celý měsíc neinkasovali. Ocenění jsem dostal já, ovšem mohl to být kdokoliv z naší defenzívy, přispěli jsme k tomu všichni stejně.
Určitě se ve vašem případě dá mluvit o stabilní formě. Cítíte třeba zvýšený zájem o vaše služby?
V létě jsem byl na přípravě v Českých Budějovicích, kde to však nakonec nedopadlo. Nějaký zájem teď ani já sám řešit nechci, nechávám to na svém manažerovi. Jsem i rád za dohodu s klubem, že v případě nabídky v zimě by mi v odchodu nebránili. Moc si toho cením. Rozhodovat se však budu, až bude čas, teď se soustředím na výkony.
A kam byste to jednou rád dotáhl?
Mým největším cílem je poznat a dosáhnout své maximální výkonnosti a zjistit, jako moc umím hrát fotbal. Chci si tu svou fotbalovou cestu užívat co nejdéle a nesejít z ní. Uvidíme, kam mě to nakonec dovede.
Ze statistiky je patrné, že vaše mužstvo dostává hodně žlutých karet. Je to dáno způsobem hry?
Jsme mladý a dravý tým a v zápasech občas nastanou situace, kdy se necháme zbytečně vyhecovat a neudržíme chladnou hlavu. Pak z toho plynou nějaké ostřejší zákroky nebo karty za diskuse s rozhodčím. Určitě na tom však pracujeme, a i trenér nás upozorňuje, ať se takovým situacím vyhýbáme. Jednoduše ještě musíme vyspět. Sami chceme hrát fotbal, a ne se zdržovat podobnými věcmi.
Táborsko se netají tím, že se snaží zapracovávat hráče ze zahraničí. Jak to funguje?
Vždy je důležité, aby k nám příchozí hráči charakterově zapadli. S tím zatím není problém, všichni jsme normální mladí kluci a chceme jim pomoci. Oni nám to pak na oplátku zase vracejí na hřišti, kdy zejména směrem dopředu řeší mnohdy situace tak, jak to čeští hráči nedokážou.
Abdallah Sima se během roku a něco dostal ze zkoušky v Táborsku do anglického Brightonu (potažmo Stoke) a jeho příběh obletěl snad celý svět. Je to velká motivace?
Z určitého pohledu rozhodně ano. Spíše je skvělé, že se to stalo zrovna u nás, kde odehrál jen tři zápasy. Simič byl vždy ve správnou chvíli na správném místě a život se mu otočil vzhůru nohama. Úžasný na tom je fakt, že se něco takového opravdu může stát. Že třeba "Makej! Ono se to povede a za půl roku budeš někde dál," nejsou jen nějaké motivační řeči, ale opravdu to tak je, když se člověk objeví v pravou chvíli na správném místě.
