Vítězství se však vůbec nerodilo snadno, s čímž 24letý štírek souhlasil. „Sami jste viděli, že to pro nás nebyl lehký zápas. Vlašim hrála dobře kombinačně, držela míč, my jsme se do toho těžko dostávali.“ To však neznamenalo, že by domácí nevěděli, co mají hrát. „Spoléhali jsme, že budeme hrát z bloku a vyrážet do brejků. Jeden se nám podařilo využít, ale mohlo to být větším rozdílem.“
Odchovanec olomoucké Sigmy však neměl jen pozitivní hodnocení. Nebál se mluvit o tom, co nepříliš početné publikum hodně namíchlo. „Mrzí mě, že jsme byli zbytečně pasivní po soupeřově červené kartě. Mohli jsme je více zatlačit.“ Proč se tak tedy nestalo? „Možná jsme to měli v hlavách, že jsou v deseti a nemůže se už nic stát. Mohli jsme hrát víc vysunutí. Stále v bloku, ale víc nahoře a nepouštět je tolik do hry.“ Potvrdil tak, že úplné vyklizení útočné poloviny nebylo úmyslným činem. „Nechtěli jsme je úplně presovat, chtěli jsme stále hrát v bloku mnohem blíže jejich vápna, ale zbytečně moc jsme se zatáhli.“
Také samotný začátek utkání nebyl ze strany Vítkovic zrovna ideální. Hráči nedokázali udržet míč ve své moci a ztráceli ho po několika málo kontaktech. Vasiljev to nezpochybňoval, ale zároveň ocenil, že o to odpovědněji celý tým bránil. „Máte pravdu, ale na druhou stranu, Vlašim sice držela míč, jenže většinou na vlastní půlce a také se k ničemu nedostala. Až na ten závěr neměla žádnou šanci. Jasně, od nás to nebyl ideální vstup, ale soupeře jsme k ničemu nepouštěli.“
Až přišel jediný gólový okamžik zápasu. Jedna z mála skutečně povedených rychlých akcí byla dotažená až do konce a posledním článkem řetězu byl oku lahodící volej po centru až daleko za zadní tyč. Trefil to někdy hráč s desítkou na zádech lépe? „Tak pěkný volej? Popravdě nevím. Byl to můj druhý gól v sezóně a ten v Táborsku nebyl tak hezký.“ Vzápětí se ale rozpomenul. „Včera (tj. ve čtvrtek 4. 10., pozn. autora) na tréninku jsem dal podobný gól, teď jsem si na to vzpomněl. Stejná situace. Na zadní tyči a placírkou.“ Nemusel to být jediný zásah hráčů rytíře Vítka, avšak to by museli mnohem lépe zvládat brejky do otevřené obrany po změně stran. Vasiljev souhlasil. „Myslím si, že jsme do nich chodili v dobrých počtech, ale nepodařilo se nám vyřešit tu finální fázi.“
Nic to však nemění na skutečnosti, že Vítkovice vyhrály i pátý domácí zápas této sezóny a především díky tomu zažívají jasně nejlepší podzim od návratu do druhé nejvyšší soutěže. Jeden z tahounů mužstva potvrzuje, že po dvou tragických prvních polovinách ročníků něco takového celý klub potřeboval. „Jsme strašně rádi, že doma vyhráváme. Doufáme, že to tak bude pokračovat.“ A nastínil, že se dokonce plní v legraci pronesená „věštba“. „Před sezónou jsme si z toho dělali s kluky srandu, že bychom mohli doma každý zápas vyhrát. Zatím se nám to daří a chceme v tom pokračovat co nejdéle.“ Zatím je jisté, že to bude platit ještě minimálně 3 týdny. Šestým protivníkem, který bude chtít zlomit ostravskou tvrz, bude v pátek 26. října celek ze Žižkova.
