Přesto se podařilo a další domácí tříbodový zisk, na jaře již čtvrtý, tým znovu přiblížil čtrnácté příčce. „Je to tak. Dnes to byl těžký zápas, měli jsme dost šancí ho rozhodnout dříve. Jeden gól nakonec stačil, jsme za to rádi. Ztrácíme jeden bod na Sokolov a nevzdáváme boj o záchranu.“ Nejlepší domácí střelec se však na hřišti dlouho pouze zastřeloval, ve druhém poločase pak jedním pokusem nejspíš olízl tyč, nakonec se však vítězné trefy dočkal. Přiznal však, že při ní měl velkou porci štěstí. „Abych řekl pravdu, tak jsem to špatně trefil, pouze špičkou. Myslím si, že tam byla navíc ještě nějaká teč bránících hráčů, díky které míč zamířil více k tyči. Bál jsem se, aby to na ní neskončilo, ale naštěstí to zapadlo do brány.“
Vladimír Mišinský
Tým: MFK Vítkovice
Narozen: 08.07.1986
Pozice: Útočník
Výška: 186 cm
Váha: 81 kg
Předchozí působiště: Hlučín, Frýdek-Místek, Banská Bystrica (Slovensko), Ostrava, Hradec Králové, Karviná
Přestože byly Vítkovice od počátku lepším týmem, i na tribuně byla cítit ze hry jistá nervozita. Jak se s ní hráči vypořádali? „Poločas byl 0:0, věděli jsme, že jsme měli šance na vstřelení gólu. Ale snažili jsme se zůstat v klidu, že tam ten jeden gól padne. Nakonec se stalo a vyhráli jsme. Nervy to jsou vždycky, ale věřili jsme si, že to zvládneme.“ Hráči pro to ve druhém poločase udělali opravdu hodně. Po změně stran totiž jejich převaha narůstala a začali být mnohem více nebezpeční. „Ve druhém poločase jsme na ně nastoupili. Byli jsme herně lepší a vyústilo to ve vedoucí gól. Samozřejmě jsme potom už mysleli i na výsledek, takže jsme ve zbytku zápasu více bránili a zvládli to.“ Ale co ze začátku, nesvazuje týmu nohy vědomí, že musí, že si žádné zaváhání dovolit nemůže? Mišinský říká, že na to v kabině nemyslí a snaží se jít na hřiště s čistou hlavou. „Nemyslíme na to. Měli jsme již v první půli šance na gól, jen to tam nepadlo.“
Třicetiletý útočník však vzápětí přiznal, že Ústí bylo velmi dobře organizované a bylo velmi obtížné se prosadit. „Musím říct, že hráli opravdu dobře, když jsme museli do plných. Byli zformovaní, ze začátku jsme vůbec nevěděli, jak na to.“ Správný recept ale nakonec Vítkovičtí našli. „O přestávce jsme si řekli, že hru budeme rychleji otáčet, protože na jedné straně vždy nebyli tak nahuštění. Do druhé půlky jsme vlétli s tím, že chceme dát gól.“
Po jeho vstřelení se však hráči v modrých dresech možná až zbytečně moc zatáhli. Při polemice, zda nebylo zbytečné úplně vyklidit střed hřiště a hrát přeci jen i ve zbytku utkání trochu aktivně, vzhledem k tomu, že Ústí nebylo nijak nebezpečné, střelec s číslem 21 na zádech odvětil, že v jiné situaci týmu by tomu tak nejspíš bylo. „Ano, je pravda, že jsme byli ke konci hodně zatažení. Být někde ve středu tabulky, můžeme hrát otevřeněji. Nebyla by taková ztráta, kdybychom nakonec třeba remizovali. Ale my potřebovali vyhrát, tak jsme se zatáhli v devíti lidech, jednoho nechali vepředu a chtěli to dohrát na brejky.“ I to nakonec na soupeře bohatě stačilo. Ústí mělo od inkasované branky jedinou velkou šanci, jinak nic moc nepředvedlo, naopak Ostravané mohli právě z brejků ještě další góly přidat. Aspoň si ale v zápasovém rytmu trochu natrénovali taktiku do příštího utkání v Opavě, kde rozhodně nebudou v pozici tvůrců hry.
