Situace před utkáním byla jasná. Vítkovice potřebovaly vyhrát, aby se reálně udržely v boji o záchranu, hosté potřebovali bod, aby se do těchto bojů nepřimotali. Tomu odpovídala herní taktika obou týmů, se kterou se od počátku prezentovaly. Ostravští tvořili hru, měli převahu a snažili se útočit, Arma bránila bezbrankový stav, rezignovala na aktivní napadání a celoplošnou hru a snažila se hrozit hlavně z brejků.
Dlouho se však nic pořádného nedělo. Domácí hráče jakoby svazovala nervozita, jejich kombinace působila staticky a na dobře postavenou obranu hostů nenacházela recept. Severočeši však po zisku míče obvykle nedokázali dát tři přesné přihrávky a velmi rychle ho zase ztratili. Výsledkem bylo nudných dvacet minut, které ukončila až brejková situace domácích po rohovém kopu soupeře. Vaňkův centr na zadní tyč byl sražen před rozběhnutého Mišinského, který však zpoza vápna nesklopil dostatečně nárt.
V následných minutách Ústečtí přeci jen opticky trochu vyrovnali hru, ale žádné šance z jejich strany nepřicházely. Nějaké náznaky sice byly, ale nic nebylo dotaženo do konce. Asi nejvážnější možnost vyřešil domácí brankář Květon včasným vyběhnutím k levé straně pokutového území proti unikajícímu Jindráčkovi.
Největší šanci prvního poločasu si ale vytvořili Ostravané po trestném kopu Vaňka, který poslal ideální centr na penaltu, kde trkl do míče Honiš, ale nedokázal ho usměrnit mimo dosah Tvrdoně.
Do druhého poločasu vlétly Vítkovice jako velká voda a rázem bylo před brankou hostů horko. Po Peterkově kiksu v rozehrávce a Texlově dokonalém centru hlavičkoval o zem Szotkowski, ale brankář se proti jeho zakončení opravdu vytáhl. Vzápětí Mišinský po rohovém kopu na bližší tyči střílel těsně vedle.
Nejlepší domácí střelec se ale nenechal odradit a zkoušel štěstí dál. Skákavou střelou zpoza vápna ještě neuspěl, ale v 64. minutě se již mohl zaslouženě radovat po perfektně sehrané akci po pasu Mikuly do křídla, centru Prajzy na zadní tyč a Gebertově sklepnutí hlavou. Vladimír Mišinský se nerozpakoval a z nějakých dvanácti metrů napálil míč do sítě. Sedmý gól v sezóně, pravděpodobně zatím ten nejdůležitější.
Ihned po vstřelené brance se Vítkovice zatáhly a začaly hrát na brejky. Hosté začali kombinovat a vytvářet si tlak, ale ten existoval pouze po šestnáctku soupeře. Výjimkou byla jediná gólová šance v 73. minutě, kdy si Martykán výborně naběhl na přihrávku z levého křídla, předal míč na druhou tyč Moulisovi, který sice prováhal první vhodný okamžik na střelu, ani nenarazil míč Kateřiňákovi, ale nakonec se dokázal otočit a zblízka těsně minul zadní tyč. To však bylo ze strany Ústí vše.
Naopak domácí se do několika zajímavých brejků dostali a mohli přidat gólovou pojistku. Tu měl na noze především znovu Mišinský, který v situaci čtyři na jednoho zakončoval sám z patnácti metrů, dokázal prostřelit Tvrdoně, ale míč o brankáře změnil směr a doskákal těsně vedle tyče. Vzápětí po rohovém kopu zakončoval technicky z půlkruhu Ondráček a Tvrdoň vytlačil jeho pokus nad břevno.
V lehce nervózním závěru se již rozdávaly pouze žluté karty. Ústí potvrdilo svoji herní i výsledkovou mizérii v jarní části soutěže a bouřka v kabině po utkání byla velmi dlouhá. Jeho náskok na sestupové pozice se ztenčil z šestnácti bodů po podzimu na aktuálních pět bodů pět kol před koncem. Naopak Vítkovice pokračují ve své stíhací jízdě, na jaře získaly již sedmnáct bodů a patří k vůbec nejlepším týmům této části. Na čtrnáctý Sokolov opět ztrácí pouze jeden bod.