Co se týče základní hrací doby devadesáti minut, oba se celkem shodli. Kouč Slezanů Vlastimil Petržela uznal kvality soupeře, ale zároveň pochválil své hráče za první poločas. „Věděli jsme, že Táborsko je fotbalově jedno z nejlepších mužstev. V první půli ale moc nezlobilo, kluci hráli dobře, podrželi míč, vytvořili si čisté šance.“ To potvrdil i jeho protějšek Roman Nádvorník. „Zhruba mezi 25. a 40. minutou nás soupeř přehrával, vytvořil si převahu, měl tam nějaké šance. Když už to vypadalo, že jsme zpátky v zápase, tak jsme bohužel po individuální chybě pustili Baník do šance a dostali gól do šatny.“
Také na pokračování po změně stran mají oba téměř shodný názor, ač ho popisují zcela odlišnými slovy. Podle Petržely šlo o válku, která neměla s fotbalem nic společného, Nádvorník si pochvaloval, že provedené změny v herním schématu měly pozitivní účinek a jeho svěřenci protivníka začali výrazně přehrávat. Poté si posteskl, že výsledek zápasu je pro ně ztrátou. „Samozřejmě respektujeme kvalitu a výsledky Baníku, které dosud v sezóně měl, ale tentokrát jsme byli úplně rovnocenným soupeřem a zápasu by slušela remíza. Za druhý poločas jsme si vstřelený gól zasloužili a před hráči za něj musím smeknout.“ Domácí kouč naopak litoval tutovky, kterou spálil střídající Mičola. „Je sám před brankářem. Může to uklidit vedle něj, kamkoliv. Nikdo tam nestojí, nikdo ho neobtěžuje. To jsou situace, ze kterých musíme dávat góly.“ Následně přidal své vysvětlení razantní změny dění na hřišti ve druhém poločase. „Neudrželi jsme míč ve středu hřiště a mezi našimi hráči byla obrovská díra. Téměř každou přihrávkou jsme vraceli balón soupeři. Místo hraní po lajnách jsme se stahovali do středu. Takto se hrát nedá. Když to sečtete se stoupající nervozitou, máte to.“
Ve třetí minutě nastavení však přišel moment, který rozproudil emoce na hřišti i na lavičkách. Po sraženém trestném kopu mělo Táborsko k dispozici rohový kop, který sice v první chvíli hráči Baníku odvrátili, avšak brankář Toma z půlky vracel vysokým obloukem míč k šestnáctce. V tomto okamžiku celá obrana Slezanů reklamuje ofsajdové postavení hned několika hráčů soupeře, ale rozhodčí jsou jiného názoru a hra pokračuje. Hosté se řítí za skákavým míčem do pokutového území a v rozhodující chvíli je Kalvach pravděpodobně zezadu složen k zemi. Rozhodčího i toto nechalo zcela klidným, ne však hráče jihočeského týmu, kteří se v nepřerušené hře slétli na sudího jako vosy a dožadovali se penalty. Emoce tryskaly na všechny strany, lavička Táborska byla na nohou, rozhodčí musel vyloženě utíkat z obležení, ale hru vůbec nepřerušil, nikoho nenapomínal, ani jinak netrestal, a o několik sekund později utkání ukončil. Hodně živo pak ještě bylo v útrobách stadionu.
Co na to trenéři cca dvacet minut po zápase, kdy již hlavy poněkud vychladly? Podle Romana Nádvorníka šlo o jasnou penaltu. „Já si myslím, že to byla jednoznačná penalta. Hráč se otočí, zpracuje si míč před sebe a zezadu je stažený. Z našeho pohledu to byla jasná situace.“ Vlastimil Petržela však měl úplně jiný názor. Celá situace totiž podle něj měla své prohřešky proti pravidlům ještě před zmiňovaným zákrokem. „Ten hráč stál podle mě v ofsajdu a Vašek (brankář Baníku, pozn. autora) tvrdí, že hrál dvakrát rukou. Tam žádná penalta být nemohla.“ Celá akce však byla tak nepřehledná a z tribuny nepříliš dobře viditelná, že pravdu znají pouze přímí aktéři.
