Šestadvacetiletý hráč potvrzuje, že Slezané šli do utkání pod psychickým tlakem vinou situace, ve které se ocitli. „Do tohoto utkání jsme šli s vědomím, že musíme vyhrát. Naštěstí se povedlo dát gól na konci poločasu.“ Vstřelená branka však týmu paradoxně moc nepomohla. Druhý poločas byl spíše hrou s nervy vlastních fanoušků. „Ve druhé půli jsme byli zbytečně nervózní a pánbůh zaplať za tyto tři body.“
Marek Hlinka
Tým: FC Baník Ostrava
Narozen: 04.10.1990
Pozice: Záložník
Výška: 182 cm
Váha: 83 kg
Předchozí působiště: Dukla Praha, Trnava, Skalica (oba Slovensko)
Slezané navíc ani neměli mnoho gólových šancí, Táborsko mělo velmi dobře organizovanou hru na své polovině. Navíc nebylo tím klasickým zataženým protivníkem. „Ano, moc šancí tam nebylo. Táborsko je dobrý soupeř, který umí hrát kombinačně. To ve druhém poločase ukázalo.“ Po změně stran totiž Jihočeši změnili styl hry a postupně ovládli střed hřiště. Domácí nedokázali udržet míč, velmi rychle ho ztráceli, navíc často faulovali. Avšak slovenský záložník nedokázal najít přesné příčiny toho stavu. „Asi to bylo způsobené nervozitou. Těžko říct. Na konci jsme se báli o výsledek.“
Nervozita byla ze hry Baníku postupně stále více cítit. Uvědomovali si v tu chvíli hráči, že další ztráta může jejich náskok na Opavu ještě více ztenčit? Hlinka tuto myšlenku odmítl. „Nekoukáme na to, jestli se náskok zmenšuje či nezmenšuje. Díváme se hlavně na sebe a po dvou zbytečných ztrátách bodů jsme potřebovali zabrat naplno.“
Paradoxní na průběhu utkání bylo, že ačkoliv většinu prvního poločasu hráli Ostravané do plných, gól vstřelili z brejku. To se jim doma za nerozhodnutého stavu stává zcela výjimečně. Potvrdil to i šťastný střelec, který zároveň poodhalil, že nátlaková hra týmu není úplně vlastní. „Obvykle hrajeme doma do plných. Konečně se nám podařilo využít situaci, kdy měl soupeř standardku, ze které jsme fantasticky založili protiútok. Do plných se nám hraje těžko, myslím si, že jsme spíše brejkové mužstvo. Dnes jsme měli možnost to ukázat a naštěstí to jednou padlo.“
Přitom k tomu vůbec dojít nemuselo. Ale hosté se dopustili dvou souvisejících chyb. Nejprve špatně kopli standardku, následně rozvíjející se akci nedokázali včas přerušit a další šanci k tomu již nedostali. Chtělo se však Hlinkovi do celé situace zapojit? Do přestávky zbývala necelá minuta. „Když jsem viděl Martina (Suse, pozn. autora), jak sprintoval dopředu, tak mi nic jiného nezbylo, než se k němu připojit. Měl jsem celou situaci stále před sebou, takže jsem viděl, že je stále u míče a provedl to fantasticky.“ Jediný střelec utkání však podle všeho nebyl původním adresátem přihrávky od Jakubova, míč se k němu dostal trochu náhodou. Opět se potvrdilo, že dobrý střelec musí umět být ve správnou chvíli na správném místě. „Běžel jsem tam naslepo, hlavně s vědomím, abych zavřel druhou tyč. Sám jsem byl překvapený, že to vůbec prošlo přes hráče přede mnou. Stačilo mi pak pouze nastavit nohu, naštěstí mě to trefilo.“
