Byla pro vás Dukla po konci v Dynamu prioritou?
Prioritou bylo určitě zahraničí, komunikoval jsem to i s panem
Radou a panem Jinochem (Josefem Jinochem, sportovním ředitelem Dukly – pozn.
red.). Leden jsem si dal na to, abych se podíval, jestli něco vyjde v cizině.
S nějakými kluby venku jsem byl v kontaktu, ale nakonec to ani s jedním
nedopadlo. Bylo tam i něco z FORTUNA:LIGY, upřímně mi to ale nedávalo
takový smysl, jako pomoct Dukle k návratu do nejvyšší soutěže.
Pro Duklu tak nakonec rozhodla motivace postoupit?
V kariéře jsem to ještě nezažil, pro mě osobně je to
velká motivace. Důležité také bylo, že znám trenéra Radu.
Jaké to je v 33 letech poprvé bojovat o
FORTUNA:LIGU?
Je to pro mě trochu rozdíl, ale ambice jsou veliké. S tím
jsem do Dukly přicházel, vnímal jsem ten tlak. Tým máme dobrý, šikovné mladé
kluky. Poskládaný je dobře, jiný cíl než postoupit do FORTUNA:LIGY být nemůže.
Jak velký je to rozdíl oproti zápasům o záchranu v nejvyšší
soutěži?
Tlak je úplně stejný, jinak je to ale zcela jiné.
Co s vámi udělala čtyřměsíční pauza od ligového
fotbalu?
Bylo to hodně těžké. Když jsme to řešili s pány Radou a
Jinochem, říkal jsem jim, že se nebojím ohledně fotbalovosti a podobných věcí.
Už jsem dost zkušený, abych si to pohlídal. Věděl jsem ale, že mi bude chybět
zápasová praxe. Pomohly mi dva tři přáteláky plus pohár, s kondicí to ale
nebylo dobré. Teď už cítím, že je to v pohodě.
Tři ze čtyř březnových gólů jste vstřelil z penalt,
dvě jste za stavu 0:0 kopal až v samém závěru. Jak náročné bylo v takové
situaci udržet nervy na uzdě?
Musím se přiznat, že pro mě to nervy vůbec nejsou. Řekl
bych, že to tak mají všichni ostatní, jenom já ne. Situaci zvládám úplně v klidu.
Na penaltu jdu s tím, že když nikdo neumře, o nic nejde. Maximálně
ztratíte body, které by nás pak stály třeba i postup. S tím ale na penaltu
jdu a tohle mě vůbec nerozhodí. Buď dám, nebo ne.
Vy jste pokaždé dal, jak vás to po dlouhé herní pauze
povzbudilo?
Hodně mi to pomohlo v herním sebevědomí. I kluci mi na
penaltu věřili, ptali se mě, jestli si ji vezmu. Jsem strašně rád, že jsem jim
to vrátil. Kdyby si penaltu vzal někdo jiný a proměnil ji, ty góly bych nedal.
Byla to dobrá práce celého týmu. Jestli chcete postoupit, musíte být tým, ne
jednotlivci. To je základ.
Sázíte na zakončení z tréninku, nebo střílíte podle
chování brankáře?
Většinou se dívám na videa brankářů. Už před zápasem mám ale
vybráno, kam budu kopat. Jenom se soustředím, abych trefil. Zatím se mi to
daří.
Váš brankář Šťovíček proti Líšni penaltu zneškodnil, co
při ní domácí Sokol pokazil?
Nebyla úplně šťastně kopnutá. Razance byla sice dobrá, ale balon
poslal přesně do ruky gólmanovi. Kdyby ji proměnil, budeme se bavit o tom, že
ji kopnul dobře. Když nedáte, vždycky jste penaltu kopnul špatně.
Poslední březnový gól jste vsítil bez přípravy zpoza vápna.
Střela vám sedla náramně…
Vyplynula ze situace. Křiknul jsem si na Dáňu Kozmu, který mi
přihrál hezky do kroku, a trefil jsem to. Myslím si, že mám dobrou střelu, ale
moc nestřílím. Trenér Rada mě zná ještě z Teplic a hodně mě právě nabádá,
abych střílel. Mě ale spíš baví tvořit hru (úsměv).
Poslední dva zápasy jste sice nevyhráli (prohra s Příbramí
a remíza s Líšní – pozn. red.), dalo by se však přesto říct, že jste v laufu?
Před jarem jste na první Vyškov ztráceli čtyři body, teď vedete tabulku o dva
body před ním.
Průběžně můžeme být spokojení. Škoda domácího zápasu s Příbramí,
po celou dobu jsme byli lepší. Měli jsme tam sedm gólových šancí, které jsme
neproměnili. Potýkáme se s tím celé jaro a musíme na tom zapracovat.
Nepovedený byl jenom zápas s Líšní, hráli jsme fakt špatně, z naší strany
tam nebylo vůbec nic. Přesto ale máme bod. Jestli chcete postoupit, musíte
bodovat. Je úplně jedno, jakým stylem to děláte, když to řeknu blbě. Bod proti
Líšni je pro nás plusový.