Na první výhru v této sezoně F:NL jste čekali 12 zápasů. Bylo to zatím nejtěžší období vaší trenérské
kariéry?
(Zasměje se) Asi ano. Vzhledem k tomu, že moje
dosavadní trenérská kariéra není až tak bohatá. Samozřejmě to bylo velké
trápení, nebylo to moc příjemné.
O to víc, že jste nesbírali debakly, ale nerozhodné výsledky nebo těsné porážky?
Bylo to trošku frustrující. Pořád jsme si říkali, že hra přece není tak špatná. Kolikrát nás lidé nebo soupeři chválili, že nepředvádíme úplně špatný fotbal. Bohužel, výsledky nepřicházely. Zápasy, které jsme měli rozehrané na vítězství, nakonec skončily remízou. Naopak venkovní utkání, ve kterých jsme mohli pomýšlet na remízu, jsme prohráli. Třeba proti Líšni nebo Zbrojovce Brno. Všechno vyrovnané, o gól, herně jsme nepropadali. Hrajeme však profesionální soutěž, kde je to hodně orientované na výsledky.
Které vás poslaly na poslední místo tabulky…
Nemůžeme se chlácholit, že jsme hráli hezky. To je sice dobré, ale ve finále rozhodují výsledky a body. Ty nám chyběly, což bylo špatné. Jak už jsem říkal, frustrovalo nás to. Na druhou stranu nám to ale dávalo naději, že by se to mohlo otočit. Říkali jsme si, že přece není normální, abychom všechno prohrávali, když herně obstojíme. Kdybychom od každého soupeře dostávali trojku, čtyřku, bylo by to něco jiného. To bychom si pak řekli: ‚Aha, asi na to nemáme.‘ My jsme si ale vyzkoušeli, že v zápasech obstojíme. Proto jsme věřili, že by se to mohlo zlomit.
Největší tlak jsem si vytvářel sám
Přece jen jste ale téměř tři měsíce nevyhráli ligový zápas. Cítil jste, že to na hráče dolehlo?
Necítil jsem, že bychom rezignovali a sérii bez výhry podlehli. V některých zápasech jsem to ale vnímal. Třeba doma s Jihlavou, kdy jsme měli o dva hráče víc a vedli 3:2. Měli jsme jasně vyhrát, jenže úplně neuvěřitelným způsobem jsme utkání ‚dokázali‘ zremizovat. V těchto situacích to na tým trochu dolehlo, z pohledu tréninkové morálky a podobných věcí jsme však nepolevili. Z kluků jsem naopak cítil odhodlání, že s nepříznivou šňůrou zápasů chtějí něco udělat. Nechtěli se smířit s tím, že budeme poslední. Viděl jsem na nich velkou pracovitost a pořád jsem si říkal, že se to musí někde projevit. Pořád to ale nepřicházelo, dvanáct zápasů je hrozně moc. Tým nicméně stále chtěl, což bylo velmi důležité.
Vnímal jste v takové situaci tlak na svou osobu?
V tomto směru jsem to měl strašně moc ulehčené. Narážím na osobu pana Gabriela
(Vlastimila Gabriela, prezidenta FK Varnsdorf – pozn. red.). Je to neskutečně zkušený a chytrý člověk, který si situaci umí vyhodnotit. Myslím si, že nám hodně pomohl herní projev. Viděl, že problém není ve hře a jde vyloženě o výsledkové trápení. Zachoval klid a naopak to byl on, kdo mě povzbuzoval.
Jak to?
Ten největší tlak jsem si vytvářel já sám. Věděl jsem, že mám zodpovědnost za klub, za Varnsdorf. Vůbec to nebylo o Holeňákovi, že bych si chtěl něco dokazovat. Spíš mi šlo o to, aby se Varnsdorf, tradiční účastník FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY, nenacházel na chvostu tabulky. Nezaslouží si to ani pan Gabriel za to, co pro fotbal dělá, ani lidé, kteří na Varnsdorf chodí a mají to tu rádi. Měl jsem zodpovědnost vůči nim – to byl pro mě největší tlak. Nechtěl jsem jim způsobovat trápení, chtěl jsem, aby z fotbalu měli radost. Právě oni mě ale povzbuzovali. Jak jsem zmínil, hlavně pan Gabriel. Pořád mi říkal: ‚Neboj, ono se to zlomí a otočí. To přijde, nevěš hlavu.‘ Pomohlo mi to a pak to opravdu přišlo. Na druhou stranu, ještě zdaleka nemáme vyhráno. Pořád jsme namočení do bojů o záchranu a jaro bude velmi složité a těžké.
Utekli jsme hrobníkovi z lopaty, ale pořád ho máme za zadkem
Nicméně, máte pocit, že z nejhoršího jste venku?
Z nejhoršího jsme se teď na chvíli dostali. Ocitli jsme se mimo sestupové příčky, byť jenom o jeden bodíček. Jsme za to pochopitelně rádi. Jednu dobu to vypadalo už skoro beznadějně, byli jsme poslední. Člověk už to musí brát jako realitu, že může přijít sestup. Pak si ale řekne: ‚Kurňa, musím se snažit, makat co nejvíc, aby to nenastalo.‘ Zatím jsme, jak se říká, utekli hrobníkovi z lopaty. Pořád ho ale máme za zadkem a honí nás. Rozhodně nejsme v situaci, že bychom si mohli oddechnout. Pořád je to o fous. Na začátku jara máme těžký los a člověk musí vnímat, že do situace jako na podzim se můžeme dostat znovu.
Z podzimu se ale můžete poučit.
Právě. Nejvíc si vážím toho, že i kdyby měla na jaře zase přijít nějaká ‚krizovka‘, věřím, že se s ní dokážeme vypořádat. A určitě přijde, nejsem naivní, že by všechno bylo úplně krásné. Na podzim jsme se přesvědčili, že máme sílu se zvednout. S tímto jdeme do jarní části soutěže. Na sestupové pásmo máme náskok jediného bodu, můžeme se tam rázem ocitnout znovu. Řekl bych ale, že už bychom mohli být odolnější a zkušenější. Budeme připravení bojovat až do konce a nepoložíme se z toho. Teda, aspoň doufám, tak bych si to představoval (úsměv).
Kde během uplynulé části sezony nastal zlom?
Výsledkově určitě v Kroměříži, kde jsme poprvé zvítězili. S klukama jsme si říkali, že jsme si strašně dlouho nezakřičeli vítězný pokřik a už ho ani neznáme. Tak jsme je motivovali, že pro ně mám nový vítězný pokřik. Možná je to nabudilo, že ho chtěli slyšet. Samozřejmě jsem ze sebe musel udělat trochu blbce, ale pomohlo to (smích). Jinak si však myslím, že nás nastartoval zápas s Vyškovem.
Chceme se odpíchnout a být víc v klidu
Proč?
Od té doby jsme neprohráli. Trochu nás sice zase dostal dolů
zápas s Jihlavou, kdy jsme měli přesilovku dvou hráčů, vedli 3:2 a stejně
nevyhráli. Vyškov nás ale přesto nakopl. Je to momentálně nejlepší tým ve
FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE a my jsme s ním sehráli vyrovnaný a kvalitní duel.
Škoda, že se nám nepodařilo vyhrát. Hráli jsme doma, vedli 1:0, ale pak jsme si
bohužel dali nešťastný vlastní gól. Klukům však zápas dodal sebevědomí. Řekli
jsme si, že když jsme s Vyškovem sehráli rovnocennou partii a možná byli i
o chloupek lepší, přece není možné, abychom byli pořád poslední. Ne, že by
kluci předtím na tréninku nepracovali a nechtěli vyhrávat. Ale po Vyškovu jsem cítil,
že jsme do toho dali možná ještě malinké procento navíc. Něco, co nám chybělo.
Tam se to podle mě zlomilo.
V posledních šesti zápasech jste pak pokaždé bodovali. Neříkáte si nakonec: Škoda, že přišla
přestávka?
Bavili jsme se o tom. Když nám skončila špatná série, třeba
jsme nakopli tu dobrou, a teď přichází pauza… Na druhou stranu, víte, jak to chodí.
Mohla by pak přijít porážka a vždycky je lepší zakončit rok vítězstvím. Prohra
by nás mohla zase srazit dolů, teď nás to aspoň živí v tom, že máme
rozjetou sérii a chtěli bychom na ni na jaře navázat. Asi to tak mělo být. Jak
se říká, v nejlepším se má skončit. Stejně potom rozhodne jarní část
sezony.
Budete před ní mít o něco klidnější zimu,
když jste vyklouzli ze sestupového pásma?
Jak jsem říkal, v jednu chvíli jsme byli téměř beznadějně
poslední. Slyšel jsem, že většinou už každý říkal: ‚To je škoda, že už jste takhle
odpadli.‘ Teď jsme se ale vrátili zpátky do hry. Zase jsme to některým týmům
zkomplikovali a musí se s námi počítat. Zatnuli jsme drápky a držíme se.
Chceme být pro FORTUNA:NÁRODNÍ LIGU zajímaví. Nechtěli jsme se smířit s tím,
že budeme na dně tabulky a soutěž už jenom nějak dohrajeme. Další zápas nás
čeká až začátkem března. Určitě je příjemnější, že takhle dlouhou dobu budeme
mimo sestupové příčky. V březnu se pak zase začne zostra a můžeme se znovu
dostat tam, kde jsme byli. My však máme jiné ambice. Chtěli bychom se naopak
odpíchnout, trošku se schovat do středu tabulky a být víc v klidu. Až jaro
ale ukáže, jak nám to půjde.