Tři z vašich čtyř říjnových gólů byly vítězné. Už jste od spoluhráčů slyšel, že jste tajné eso v rukávu trenéra Rady?
(Zasměje se) Samozřejmě, trošku do mě rýpali. V jednom příspěvku
Dukly jsem byl zmiňovaný jako gamechanger, tak si z toho dělali srandu. Ve
finále to pak ale byla pravda. Jedině dobře pro nás, že mi to tam začalo padat
a byly to vítězné góly.
Poprvé jste rozhodl na stadionu Olomouce, kde jste využil standardku z ostrého úhlu. Překvapilo vás samotného, kam balon
dolétl?
Chtěl jsem ho dát na zadní tyč, byl to spíš centr. Z téhle
pozice se snažím posílat střílené míče – s tím, že by někdy mohly
zapadnout i přímo do brány. Ale nečekal jsem, že to tam zapadne až takhle, balon
přeletěl gólmana. Hlavní každopádně je, že to tam spadlo. (úsměv)
Měl jste to nacvičené z tréninku? Na videu jde
vidět, jak se míč zatočil do branky…
Některé standardky nacvičujeme. Když ji budu zahrávat na
zadní tyč, kdokoliv může míč tečovat. Nebo naopak nemusí a pro brankáře je to stejně
nepříjemné.
Další vítězný gól přišel doma proti Chrudimi. Skvělou
práci předtím odvedl váš spoluhráč Štěpán Šebrle, který prošel s balonem přes
velkou část hřiště…
Souhlasím, krásně na sebe natáhl dva, tři hráče. Pak mi
nahrál nad vápno a já už jsem si s tím poradil. Hezky jsem míč uklidil k tyči.
Stejně jako v Olomouci jste mířil na stranu gólmana…
Chtěl jsem střílet k bližší tyči, trefil jsem to úplně
podle představ. Zakončovat křížem na vzdálenější tyč jsem snad ani nemohl, měl
jsem tam obránce. Balon šel přesně, ještě se odrazil o tyčku. Takový gól se
rozhodně počítá.
Do třetice jste Dukle zařídil tři body opět v olomouckém
prostředí. Tentokrát v Holici – azylu Prostějova. Udeřil jste hned po
výkopu brankáře, bylo to tak rychlé, že to televizní kamera nestihla zachytit.
Jak se to seběhlo?
Byl to dlouhý balon od našeho brankáře Šťovíčka. Lukáš Matějka
šel do souboje a já jsem šel instinktivně za něj. Říkal jsem si, by to mohlo
propadnout. Nakonec to propadlo úplně ideálně. Ještě jsem se dostal tělem před
obránce a už jsem šel jenom jedna na jedna proti gólmanovi. Podařilo se mi dát
mu housle.
Jediným říjnovým zápasem, kdy váš gól nevedl k bodům,
byl ten ve Vlašimi…
Byl to pro nás velmi důležitý zápas. Vlašim má také silný
kádr a kvalitní mužstvo, obrala všechny týmy z vršku tabulky. Chtěli jsme
tam bodovat, při nejlepším samozřejmě vyhrát. Vstup do utkání se nám ale
nepovedl, dostali jsme dva rychlé góly. Do druhé půle jsme pak vstoupili dobře.
Podařilo se nám snížit, jenže pak dal soupeř třetí branku a už jsme to nedohnali.
Za šestnáct kol F:NL jste se prosadil pětkrát, už jste
stihl dorovnat své dosavadní gólové maximum z předešlých dvou let. Považujete
tuto sezonu za svou zatím nejpovedenější mezi muži?
Jednoznačně, už jen samotná čísla mluví za vše. Jsem rád, že
jsem dal tolik gólů. Některé byly i se štěstím, ale to je jedno, počítají se.
Na hřišti se cítím dobře, také proto mi to tam padá.
V tabulce přezimujete druzí. Nechybělo přitom mnoho
a mohli jste být první, stačilo minulý týden porazit Vyškov…
Osobně mě moc mrzí, že jsem proti Vyškovu nemohl hrát a pomoct
klukům. Z předchozího utkání s Táborskem jsem měl problém s lýtkem a
bohužel jsem ho nestihl vyléčit. Kdybychom vyhráli, šli bychom před Vyškov na
první místo a situace by vypadala ještě lépe než teď. Jaro ale bude dlouhé.
Třeba v minulé sezoně jsme po podzimu byli čtvrtí od konce a nakonec jsme
skončili pár bodů od baráže. Ve hře ještě bude plno bodů. Věříme, že to
zvládneme.