Trenére, co pro vás znamená toto ocenění? Vnímáte to spíše než individuální jako kolektivní cenu?
S tím více než souhlasím. Ať už vyhraje hráč nebo trenér, je to vždy ocenění práce celého týmu. V tomto případě nejen hráčů, ale i realizačního týmu. Je to ocenění pro celý nás realizák a myslím, že to tak berou i mí kolegové. V kanceláři máme výbornou atmosféru.
Pro vás to není první vítězství v této anketě. Při vaší štaci v Táborsku jste před lety získali toto ocenění, byť formálně jej bral Sergejs Golubevs…
Přesně tak, bylo to v době, kdy jsme zachraňovali Táborsko, tuším, v roce 2021. Na podzim jsme po postupu ze třetí ligy měli jen osm bodů. Adaptovali jsme se na soutěž. Hráli jsme vyrovnané zápasy, ale neměli jsme tu zkušenost.
Na jaře jsme přivedli dva, tři hráče a v průběžné tabulce jsme byli třetí. Prohráli jsme až v posledním kole na Žižkově, kde se s kariérou loučil Daniel Pudil. Nakonec jsme v jarní tabulce skončili pátí a v soutěži jsme se zachránili. V květnu jsme pak dostali toto ocenění. Při angažmá v Opavě je to ale poprvé, což se ním vysoko.
S Opavou jste měli v září luxusní fazonu – podařilo se vám porazit ambiciózní Duklu či Zbrojovku, kterou jste vyřadili také v MOL Cupu. V září jste ani jednou neprohráli…
Hráli jsme i na Spartě B, kde jsme sice na šance vyhráli 5:0, ale na góly to bylo 0:0. Na zápas jsme byli výborně připraveni, ztratili jsme tam dva body. To samé se dá říct také o utkání ve Vlašimi (skončilo remízou 1:1 – pozn. red.). V první půli jsme byli dominantním týmem, byli jsme výrazně lepší a měli jsme vést 2:0 nebo 3:0. Druhý poločas jsme ale neměli pod kontrolou. Vlašim byla výborná, hrálo se nahoru – dolů. Domácí mohli klidně strhnout výhru na svou stranu. Obou remíz si moc cením, i když jsme mohli mít body navíc, protože jsme hráli s kvalitními týmy. V září jsme byli na vzestupu. Přerod v to, co chceme v Opavě dobudovat, je zřejmý.
Foto: Petr Widenka, sfc.cz
Vaše začátky ve Slezsku ale tak růžové nebyly, že?
Když jsem přišel k týmu, sedm měsíců se nevyhrálo. Hrálo se o sestup, a i když je to už zub času, je tady stále spousta hráčů, kteří na tom musí být mentálně lépe. Musí být odolnější a silnější v klíčových pasážích zápasu. Samozřejmě, když nevyhráváte, střádá se to. A pak se z toho zase dostáváte. Na můj vkus jsme i teď zbytečně ztratili dost zápasů. Kdybychom byli v našem vývoji dál, myslím si, že jsme mohli mít o pět, šest nebo klidně i osm bodů víc.
Hned na začátku sezony v Jihlavě jsme měli bodovat. Zápas jsme měli velmi dobře rozehraný. Určitě jsme měli bodovat doma s béčkem Olomouce, se Žižkovem jsme si nechali utéct vedení 3:0 a remizovali jsme 3:3… Z toho pohledu je super, že jsme se v září posunuli, ale celkové hodnocení je zatím takové lehce nadprůměrné. Vidím progres, ale s celkovým bodovým ziskem nejsem úplně spokojený.
Na druhou stranu nic nejde hned, a když se hraje jeden rok o záchranu, aby se okamžitě v další sezoně začalo hrát o postup, to musí být i dílem náhody. Fotbal se nedá dělat z rychlíku a vše má svou logiku. Navíc FORTUNA:NÁRODNÍ LIGA je tak vyrovnaná, že při zaváhání v jakémkoliv měsíci se hned můžete dostat do bojů o záchranu, takže když jsem v létě nastupoval do kabiny, říkal jsem: Pojďme se zachránit a vybudovat ambici do soutěže. Uvidíme, kam nás to až posune.
Může to být tak, že záchrana bude to nejvíc, na co dosáhneme, ale to by pro Opavu nebyl úspěch. Myslím si, že by to bylo bráno jako nutné zlo. Opava patří podmínkami a tlakem do bojů o postup. Infrastruktura, a myslím i zázemí a připravenost po personální stránce na všech postech, tady je.
Hráči musí zažít principy, které se po nich musí dlouhodobě vyžadovat, musí tam být zpětná vazba a vše musí být pevné, silné. Na druhou stranu do Opavy jsem nepřišel čtyři roky něco budovat. Pokud tento rok nebudeme v horní polovině tabulky a příští rok hrát o nejvyšší příčky, moje cesta tady skončí.
A jaké jsou tedy ambice SFC? Žádný cíl před sezonou veřejně nepadl…
Opava nemůže mít jiný cíl než se dostat do ligy. Teď je otázka, abychom to nastavili. Řekli jsme si, jak to budeme dělat. Teď je tady navíc ještě přerod v akcionářské struktuře klubu, což nám do jisté míry narušuje každodenní běh fungování klubu, protože je to velké téma. Vnitřně je to nyní rozkolísané a turbulentní, na druhou stranu – pořád je to Opava.
Když jsem sem jezdil s jinými kluby – Táborskem nebo Vlašimí – vždy jsme jeli ke klubu, ze kterého jsme měli obrovský respekt. Bylo to dáno stadionem, fanoušky i sportovní kvalitou.
Pojďme zpátky v obecné rovině k FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE, která je v posledních ročnících extrémně vyrovnaná. Čemu to přičítáte?
Když jsme po roce 2011 přicházel do F:NL, byla to poloprofesionální soutěž. Když se vždycky po půlroce mluvilo o tom, kdo by mohl do ligy, byly to jednotky fotbalistů. A to tam ti hráči ještě chodili na zkoušenou a nebyli posilami v pravém slova smyslu.
Dneska se díky profesionalizaci F:NL prolnula připravenost hráčů pro FORTUNA:LIGU a je spousta hráčů z F:NL, kteří přestoupí do ligy a jsou schopni týmy táhnout nebo v nich být přinejmenším výrazní. Slila se nám kvalita minimálně fyzické a taktické připravenosti hráčů. Soutěž je strašně vysoko a díky připravenosti na všech úrovních je strašně vyrovnaná. Až pak ten odskok od třetí ligy je strašně velký. To je za mě hlavní důvod.
Každý rok je navíc daleko více týmů připravených F:NL hrát. Tím, že byla zrušena Juniorská liga, se rozpustilo dvacet profi týmů do amatérských soutěží. Část těchto béček se nám cpe nahoru a vzniká konkurence. O fotbal se navíc daleko více starají municipality, je tam tlak na stadiony a infrastrukturu a je tady daleko víc klubů, které na to mají. Konečně se tady začínají stavět stadiony, začíná se investovat do infrastruktury a samozřejmě se investuje i do sportovní stránky.
Ještě před pár lety tady byly hlasy, že by FORTUNA:NÁRODNÍ LIGA neměla být profesionální, což je z mého pohledu absolutní nesmysl. Pokud by bylo na mě, zavedu ještě třetí soutěž s takovým předstupněm profesionalismu, udělal bych klidně celostátní třetí ligu. Myslím, že českému fotbalu profesionalizace F:NL strašně pomohla a věřím, že bychom to do budoucna utáhli. Restrukturalizaci soutěží zkrátka vidím trochu jinak, než jak postupuje.
Foto: sfc.cz
A co říkáte názorům, zda soutěže spíše nezúžit?
Já to vidím úplně naopak. Jde o to, že se sem začíná otevírat cesta pro cizince, protože všechny kluby vnímají, že to je obchodní artikl. Potřebujeme mít samozřejmě uplatnění pro domácí hráče, protože talentů je tady pořád relativně dost. Nesmíme je upozadit, proto si myslím, že myšlenka třetí celostátní ligy, kde by se investovalo, protože je tady tolik béček a spousta týmů, pro které by to mohlo být zajímavé, není špatná.
V Česku je pořád spousta aglomerací, které nemají profesionální fotbal. Vezměte si města jako Kolín, Kutná hora, Karlovy Vary nebo Čáslav. Všude tam má fotbal tradici, ale aktuálně tam není ani F:NL. A takto můžu pokračovat po celé republice. Čím víc bude fotbal konkurenceschopný a bude se o něj zajímat více měst, pomůže to celému fotbalu a v konečném důsledku i našemu nároďáku.
Říkáte, že se zvýšila hráčská kvalita. A co ta trenérská?
Tohle je pro mě těžká otázka, ale když to mohu posoudit, pracoval jsem na této úrovni s mnoha a mnoha trenéry. Takoví ti dinosauři, kteří prošli školou 90. let, vymírají. Nyní nastupují progresivní trenéři. Bez správné analýzy přípravy a správně nastaveného tréninkového procesu se dnes nedá fungovat.
Každý tým musí mít dnes svou tvář. Na každém týmu je vidět, že hráči vědí, co mají hrát. Je tam detailní příprava jak na soupeře, tak na vlastní hru. V tomto jsme se strašně posunuli dopředu. Trenérská kvalita je tady obrovská, ačkoliv si to nemyslíme, protože bychom chtěli obecně lepší a lepší výsledky TOP týmů, které jsou vlajkovou lodí kvality. Podívejme se třeba na Slavii nebo na Spartu, jak si uvědomují a analyzují vlastní nedostatky, aby se kluby mohly pořád zlepšovat a posouvat se dopředu. Aktuální fanouškovský boom je zapříčiněný kvalitou, která jde zespodu. Analytickou činností, přípravou a zevrubnou prací.
Ve fotbale je více peněz, a to i ve F:NL. Když jsem do ní přicházel před více než deseti lety a byl jsem i zapojen do struktur, byly tam platy, kdy hráči hráli za deset tisíc korun a dělilo se to s prací. Dneska mají hráči i ve druhé lize ve spoustě klubů velmi slušné podmínky. Financí není nikdy dost, ale jsou to natolik slušné podmínky, aby se o sebe mohli starat. Samotné kluby se zlepšují po stránce péče o hráče. Bobtnají i realizační týmy, kdy dříve bylo ve druhé lize zvykem, že byl hlavní trenér, neplacený asistent a trenér gólmanů… Dneska máte pěti, šesti nebo i osmičlenné realizační týmy, investuje se do toho spousta peněz a tato příprava je někde vidět.
Když spolu hovoříme takto obecně, není podle vás český fotbal zbytečně podceňovaný?
Vždycky říkám, že k úspěchu nevede jen jedna cesta a zvolit správně tu českou cestu – zanalyzovat si správně své přednosti a nedostatky a na základě toho si nastavit jak pracovat – je strašně náročné. Když odpovím na otázku: Je podceňovaný proto, že třeba Sparta nemá 15 let úspěchy v Evropě.
Do roku 2005, 2006 byla plně respektovaná naše reprezentace, která byla v topu. Když pak nemáte deset let Spartu v Evropě, přejde vám dekáda fanoušků, funkcionářů a lidí, které fotbal zajímá… Rázem jste v zapomnění. Najednou vyjedou nahoru úplně jiné země a kluby. Nehledě na to, že jsme prošli katarzí a změnou. Cítím, že jsme na cestě vzhůru. Jednoznačně.
A ta česká cesta? To je velmi zajímavé téma. Je otázka, v čem jsme dobří, třeba i mentalitou, v čem jsme rozdíloví a jakým směrem se tedy vydávat. Vidíte, že jeden trenér říká: Pojďme španělskou cestou, budeme hrát fotbal. Druhý říká budeme zakládat útok tak a tak, třetí, že nebudeme… Sleduji všechny tyto směry a vnímám, co je nejvýhodnější zvolit i co se týče vlastního týmu. Samozřejmě vše musíte přizpůsobit kvalitě hráčů, možnostem klubu a soutěži, aby to v konečném důsledku bylo co nejefektivnější s tím, že tým a klub má svou tvář, jasně se profiluje směrem k fanouškům, směrem dovnitř a směrem k odborné veřejnosti.
Pokud to jsou regionální lídři, kterým Opava bezesporu je, z toho pak vyplynou hráči, kteří budou moci hrát ligu, protože v Opavě by měli být jen hráči s potenciálem první ligy. Neměli by tady být ti, kteří nakonec někdy budou moci hrát F:NL. Je to velká výzva pro místní akademii, protože přechod z druhé dorostenecké ligy do profesionálního fotbalu je velmi náročný a složitý. I když hráči třeba potenciál mají, nevydrží nám, než dosáhnou té kvality. Vždy jsem se věnoval přechodu z akademií do profi sportu. To je cesta, která určitě stojí za zmínku, protože v Opavě vždycky rostli talenti. Je otázka, zda jich nemůžeme produkovat víc, nebo také ne, a kolik jich můžeme zapojovat, v jaké rychlosti, a jak citlivě.
Teď v poslední době se prodali Hranoš nebo Šigut, i když ten není odchovanec, ale je to zkrátka regionálně vyskautovaný hráč. Máme tady teď Višňu a spousta mladých hráčů, o kterých vím, že by mohli směřovat na profesionální level. Není to vždy ale jen o klubu, ale také o přístupu hráče, jeho nastavení. Je to obrovský balíček vstupů, které u každého hráče jsou.
Opavská mládež se dlouhodobě potýká s nedostatkem hracích ploch. Nemůže to být problém směrem k rozvoji, o kterém hovoříte?
Mládež moc hodnotit nemůžu, protože ji vidím z dálky. Vidím, jak trénuje, ale jen z hřiště na hřiště. Já bych si hlavně přál, aby v tomto byl klub jednotnější. Je to jeden klub a mládež, B-tým i A-tým musí být velmi propojené. Za tohle budu vždy bojovat. Naše devatenáctka teď hraje výborně, komunikuji s jejím trenérem. Strašně moc bych si přál, aby postoupila, a byla schopna dodávat hráče do B-týmu případně A-týmu.
Rád bych, aby propojení s mládeží bylo co největší. Jestli má mládež dostatek tréninkových ploch, to ale nedokážu posoudit. Samozřejmě vím, kde trénují, ale jestli to je dostatečné, to nevím… Můžu ovšem říct, že tento areál u koupaliště je skvělý. Jsem z něj nadšený. Pro áčko je to paráda – přejít park a mít toto zázemí je skvělé. Co se týče tréninkových ploch pro A-tým a B-tým, to si není na co stěžovat. Máme tady velkou kvalitu.
Každopádně, aby to bylo zastabilizované, měla by se tady hrát nejvyšší dorostenecká liga. To je ovšem úplně jiný způsob práce. Když tam někdo postoupí, má tři body za podzim a dostává pět, šest gólů za zápas… Mezi druhou a první dorosteneckou ligou je obrovský rozdíl, ale obrovský! Pro všechny je strašně těžké se tam udržet.
Trochu bych to přirovnal k tomu, že Opava by měla mít za cíl posunout se o level dopředu. Jak v mládeži, tak v mužích a zastabilizovat to tam. Jedna věc je postoupit a druhá tam zůstat a mít tam stabilně své místo. Neřekl bych, že tady je mládež silnější než jinde. Myslím, že se tady pracuje dobře, ale jako vše to lze dělat ještě kvalitněji stejně jako u áčka, ale cíl klubu by měl být posunout se o level dopředu a mít béčko ve třetí lize. To by byl ideální stav.
Do Opavy jste přišel poté, co jste rok a půl působil coby skaut pražské Slavie se zaměřením na Afriku. Proč jste si vybral právě Slezský FC?
Na jaře jsem měl nabídku z více klubů, které byly v problémech a řešily trenérskou otázku. Já se rozhodl pro Opavu, a to bez ohledu na to, v jakém stavu byla. Skočil jsem do toho trochu naivně. Tehdy se dlouho nevyhrálo a bylo bláhové si myslet, že se zachráníme. Byli jsme v depresi, navíc jsme začínali s Karvinou a poté jsme jeli do Líšně a Příbrami. V té době jsme měli před sebou šest zápasů a já si řekl, že si v nich musíme počínat tak, abychom během těchto kol a daného období byli mezi pěti nejlepšími mužstvy. Bez toho bychom neměli šanci se zachránit. Nakonec z toho byly tři výhry, dvě remízy a jedna prohra. Cíl jsme splnili, bylo to ale šílené.
Do Opavy jsem šel kvůli tomu, jak vysoké mínění o ní v sobě mám. Na úrovni FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY je to pro mě největší klub. Zbrojovku beru jako prvoligový klub. Dukla je srovnatelná, má skvělou tradici, ale fanouškovské zázemí se srovnávat nedá. SFC je hrdý a soudržný regionální lídr, který patří do nejvyšší soutěže. Chci být u toho, když se nám to společně podaří. Udělat progres a poté se stabilizovat ve FORTUNA:LIZE. Jsou to cíle, které mají dlouhodobě všichni. S jakým jinými cíli bych měl ale já, člověk z jiného regionu, přicházet? Budu hodnocen pouze za toto. Když se mi nebude dařit posouvat tým dopředu, dřív nebo později zde budou hlasy, aby se sáhlo ke změně. Musí být přesně vidět to, kam směřujete. Instinkt, správná taktika, reakce – toto máme každý postaveno jinde. V zásadě je ale vše o výsledcích a o tom, zda se posouváme dopředu.
Nakousli jsme mládež. Vaší parketou jsou cizinci. Spousta z nich se v rámci FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY objevuje zejména ve Vyškově. Hráči ale často přicházejí v rozdílné kvalitě…
Přílivu hráčů z Afriky se neubráníme. Pro český fotbal asi není úplně dobře, když sem přichází cizinci ve středním věku. Ono jsou hotoví hráči, ale my je posuzujeme jako nové, jako kdyby jim bylo dvacet. Čtyřiadvacetiletý Afričan nám v uvozovkách nepomáhá, nic nerozvíjí. Potřebovali bychom v TOP kvalitě mladé, které poté dokážeme prodat dále do Evropy. Klub má mít v tomto nastaven správný mix, takových hráčů nesmí být moc. Je třeba mít připravenu infrastrukturu s nimi pracovat. Nebrat to tak, že jde o roboty, kteří zvládnou všechno. Takto to nefunguje. Jsou to stejní lidé jako my, někdy ještě daleko citlivější.
Vezměte si, jaké máme v Česku regionální rozdíly – mentalita, mluva, dialekty... A to jsme na pár stovkách kilometrů. Pak zde vezmeme Afričany ze dvou odlišných konců kontinentu a házíme je do jednoho pytle, že jsou stejní. Oni jsou ale přitom hrozně rozdílní, ať už sociálně nebo přístupem. Jeden je v uvozovkách z TOP akademie, do kterých se dávají ročně desítky milionů eur, druhý je z chýše v džungli. Jsou tam obrovské odlišnosti. Potřebují individuální přístup a připravenost klubů starat se o ně a o jejich rozvoj. Kluby je často přivedou, ale zbytek už je nezajímá. Poté jsou překvapeny, že je hráč černé pleti nezadaptovaný.
Když se podíváte na TOP transfery, přestupovému trhu v Evropě vládnou právě Afričané. Patnáct let zpátky to byli Brazilci, ti se ale najednou stali z hlediska financí nedostupným zbožím, jsou drazí. Mohou si je dovolit nejlepší kluby. Střední klubová třída v Evropě sahá po Afričanech, které koupí levně. Afrika je obrovská, fotbal je v ní sportem číslo jedna. Jak už jsem říkal, jejich příchodu se neubráníme. Musíme si jen nastavit v každém klubu parametry, jak s nimi pracovat, aby vše dávalo smysl, a to i z hlediska filozofie daného klubu.
Jak to mají druholigové kluby se skauty? Jak se zde vlastně hráči z Afriky dostávají?
Většinou zde přijíždějí na zkoušku hráči, které nikdy nikdo neviděl. S tím jsem se ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE potýkal dlouhá léta. Hráči zde přichází bezplatně nebo za minimálních nákladů. Jejich kvalita byla dlouhodobě velmi slabá. Probíhalo strašně moc testů a zkoušek. Kdysi mi volal agent z Itálie ohledně hráče, který měl hrát v tamější Serii C a měl ho skautovat rok předtím Real Madrid. U nás v Táboře vydržel dva dny. Všichni vám tvrdí, že mají nejlepší a fantastické hráče. Proto se bez toho, aniž bych se někam sám vydal, nemohu nikoho doporučit. Děláte si pak z pusy něco nehezkého. Afričané jsou každopádně největší prodejní artikl. Máme je finančně dostupné, tak se jim musíme věnovat. Jinak to udělá konkurence.
Je ale třeba zachovat velkou míru motivace hráčů z akademie dostat se do béčka a do áčka. Pokud hráči z Afriky, tak v jednotkách a v co nejvyšší kvalitě, aby nám doplnili jakousi jinakost, která se dnes nosí. Jestliže nastoupíte proti Vyškovu a teprve během utkání se seznamujete s tím, jak hrají Afričané, tak se ptám, zda je to dobře. Je to stejné i pro týmy, které hrají evropské poháry. Když v akademiích nemají žádné Afričany, tak se s nimi poměřují až v zápasech a ne během tréninkového procesu. Přesně do něj je ale ona jinakost skvělá, tak to dnes je.
Opava nesmí být Afričany zahlcena. Musí zde mít top kvalitu na prodej. Jsem přesvědčený, že třeba Yahaya má jak sportovní kvalitu, tak transferový potenciál. Je mu devatenáct let a jeho parametry jsou fantastické. Co se týče Jimoha, je to taková popelka. Umožnili jsme mu zkoušku mimo Opavu, nakonec jsme si ho stáhli. Máme zde výborného trenéra brankářů. Uvidíme, co z něj bude. Co se chytání týče, vůbec to není špatné. Je otázkou, jakým směrem se bude vyvíjet a jestli jednou budeme mít koule na to nechat chytat ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE brankáře z Afriky. Potenciál má, je pro mě ale trochu Pandořinou skřínkou.
Afričtí gólmani jsou v našem prostředí riskem, mají úplně odlišnou brankářskou školu. Ta naše česká je jedna z nejlepších v Evropě. Opatrně kolem něj našlapujeme. Chceme ho mít za co nejvýhodnějších podmínek a podívat se na jeho možný rozvoj, protože parametry má skvělé. Třeba to klapne. Pak je tady ještě Omale, ten už ale žije v Česku dlouho. Je o něj zájem z nejvyšší soutěže. Uvidíme, třeba ještě postupně přivedeme další hráče tmavé pleti. Určitě to ale nebude tak, že tady těmito hráči budeme bobtnat. Nechtěl bych to tak ani já.
Foto: sfc.cz
Hovořil jste o tom, že o Omaleho je zájem z nejvyšší soutěže. Jaké jsou jeho silné a naopak slabé stránky?
Má specifickou vnitřní mentalitu. Strašně moc chce. Když se mu ale něco začne extrémně dařit, nezná míru rizika a situace přehrává. Do některých soubojů chodí s takovým rizikem, která neodpovídá dané situaci. Je z toho poté třeba penalta. Je jako dítě přejedené dortem, potřebuje se s tím naučit pracovat. V tomto je jeho největší potenciál pro zlepšení. Byl zápas, ve kterém jsem ho musel střídat asi ve 35. minutě, protože jsem se na to nemohl dívat. V dalším utkání jsem ho ale znovu postavil. Cílem je hráče podržet, musíte jim podat pomocnou ruku. A Omalemu speciálně, neboť je ve spoustě věcí svéhlavý. Je to ale bojovník, který chce pracovat. Hodně si od něj slibujeme. Má spoustu nadstandardních věcí. Má od nás zpětnou vazbu, mluvíme s ním a vše mu ukazujeme.
Jak je to s transferovým potenciálem v případě současných hráčů Slezského FC?
Byl bych rád, kdyby byl o všechny hráče, které v Opavě máme, zájem z nejvyšší soutěže. Všichni si myslí, že se nemá prodávat, ale stabilizovat. To je na jednu stranu pravda. Speciálně u hráčů z Afriky je to o tom, že se u nich pracuje převážně s mírou motivace. Nejsou zvyklí pracovat permanentně, disciplinovaně a profesionálně. Pořád pracujete s možnostmi, kam takové hráče dále dostat. Jakmile mají pocit, že je brzdíte, motivace klesá. Dostat se pak zpátky nahoru je strašně těžké. Musíme velmi citlivě zvažovat okamžik, kdy Afričana prodat. Nejednou se stalo, že když jste hráči nepovolili přestup do zahraničí, okamžitě z toho byl problém. Dnes už to hráči mají v hlavě srovnáno více. I u nás jsou na TOP úrovni dobře zaplaceni. Fotbalisté z Afriky ale toto vnímají úplně jinak.
Jaké jsou z vašeho pohledu největší rozdíly mezi FORTUNA:NÁRODNÍ LIGOU a FORTUNA:LIGOU?
FORTUNA:NÁRODNÍ LIGA je strašně vyrovnaná. Je v ní spousta kvalitních trenérů a hráčů s potenciálem FORTUNA:LIGY. Všechny týmy skvěle skenují potenciál hráčů na jednotlivých pozicích. Třeba Samuel Šigut za sebou neměl ani celou přípravu. Má velmi dobrý pohybový potenciál, přesto měl spoustu zdravotních problémů a bylo to u něj nahoru dolů. Je skvělé, že ho Opava dokáže nejen prodat, ale že ten hráč okamžitě nastoupí za České Budějovice v nejvyšší soutěži a hned střílí i góly.
Když hráči přijdou do FORTUNA:LIGY, vidí, že úroveň je výrazně vyšší. Fyzicky a organizačně jsou ale na ligu velmi dobře připraveni. V lize jsou obecně o něco silnější hráči, velcí, kosterně širocí. Jsou to větší tvrďáci a třeba i trochu techničtější.
O Afričanech se často říká, že neumí střílet. Je to hodně nadnesené?
Jejich způsob hry je až moc kombinační. Dominují hře na malém prostoru. Když trénují střelbu, nemají dostatek míčů. Když to řeknu trochu nadneseně, většina hráčů, která k nám přichází nízkonákladově nebo zpravidla úplně zadarmo, trénuje do šestnácti let někde na hliněném plácku se zapíchnutými kůly. Nebavím se teď samozřejmě o hráčích z TOP akademií. Kolikrát raději nestřílí, aby nemuseli jít pro balon někam do stoky. V Africe nemají fotbal od úrovně U6, akademie vznikají až od 16 let věku. Právě v tu dobu vzniká transferový potenciál pro lidi, kteří hráče sdružují a které to živí. Proč by se zabývali dvanáctiletými kluky? Nehrají se tam vesměs soutěže, jen místní turnaje. Takže akademií jsou tam tisíce, ale až od těch 16 let výše.
Častým tématem je u afrických hráčů jejich věk, resp. datum narození. Řešil jste během své praxe v tomto směru nějaké nejasnosti?
Od určité doby už se to nedá díky digitalizaci tolik obcházet. Jednou se mi stalo, že mi poslal agent dva rodné listy napsané stejnou rukou. Dva identické dokumenty, jen s jiným rokem narození. Pak zase nastoupil jeden a ten samý hráč na dvou turnajích. Na prvním o něj nebyl kvůli vyššímu věku zájem, a tak ho na druhém prezentovali jako mladšího. Nedělám si iluze. Je to jedna z věcí, které musíte mít v Africe pohlídané. Váš partner pro tuto oblast musí vědět, že když v tomto jednou udělá chybu, je s touto cestou navždy konec.
Foto: sfc.cz