V první řadě chci zmínit, že nejsem slepý, ani hluchý, takže vnímám kritiku, která na LFA míří. Ano, mohli jsme být v něčem dál, spousta věcí se mohla udělat lépe, takže pokud je kritika konstruktivní, určitě se jí zabýváme. Tak je to od prvního dne našeho fungování. Zároveň dobře vím, že zastřešující organizace jako je FAČR, UEFA nebo LFA a její čelní představitelé nebudou nikdy populární. V očích fanoušků budeme pořád jen bafuňáři, kteří dělají věci špatně, pomalu a netransparentně. Každý má právo na názor, ale je potřeba vidět i věci, které se povedly. A jsem rád, že je v tomto směru o čem mluvit.
Vznik LFA nebyl český výmysl ani specifikum. V rozvinutých fotbalových zemích je nastavení, že vedle sebe fungují dvě samostatné organizace - a sice liga a asociace - zcela běžné. V roce 2016 dost lidí nevěřilo, že je tento model v Česku možný. Slýchal jsem, že se budeme hádat a asociace bude stále dominantní hráč. V Evropě bývá bohatší a silnější liga, asociace jsou až na druhém místě. U nás to bylo historicky opačně a jsem rád, že se vztah mezi oběma subjekty postupně vyvažuje a začíná se uplatňovat ekonomická síla profesionálního fotbalu. Oproti tomu asociace zastřešuje fotbal v celé jeho šíři a její role je nezastupitelná. V LFA máme mnohem jednodušší strukturu, zároveň do rozhodovacích procesů nevstupuje fotbalová politika v takovém měřítku jako na úrovni asociace.
I díky tomu kluby v profesionálních soutěžích vzaly LFA za svou, po sedmi letech řízení soutěží nemusíme nikoho přesvědčovat, že právě toto je správná cesta. Kluby přenášejí na náš aparát své požadavky a my se je snažíme plnit. Za tu dobu nevznikly žádné zásadní problémy či pnutí. A to ani během dvou let s covidem, což byl velký zásah do našeho fungování. Tuto bezprecedentní výzvu jsme zvládli, jako jedna z prvních lig jsme obnovili soutěže, podařilo se dojednat částečnou kompenzaci vzniklých ztrát, osobně jsem považoval tento moment za zásadní potvrzení správnosti cesty, kterou si LFA a její členské kluby vytýčily. I díky tomu se LFA stala respektovanou organizaci v rámci European Leagues a v rámci jubilejního 30. ročníku samostatné české ligy jsme se stali rovněž hostiteli General Assembly European Leagues, kdy se do Prahy sjeli šéfové všech evropských fotbalových lig.
LFA jako jedna z vůbec prvních profesionálních lig zaváděla VAR, v průběhu času se doháněla celá řada dluhů, například televizní přenosy ze všech zápasů první ligy, jeden zápas z druhé ligy, jednotný míč pro FORTUNA:LIGU, změnil se hrací model, což byl velký krok do neznáma, ale myslím, že tímto krokem soutěž dostala úplně novou dynamiku. Ano, část konzervativních fanoušků pořád bude proti nadstavbě, můžeme se bavit o jejím formátu, ale z pohledu LFA přináší řadu výhod.
Třeba větší vytížení pro hráče, kteří mají smlouvy na 12 měsíců, větší počet těžkých zápasů, kdy se opravdu o něco hraje. Dřív byly některé kluby pět až šest kol před koncem zachráněné a neměly o co hrát. Teď nikdo nechce spadnout do skupiny o udržení. Stejně tak ve skupině o titul má každý zápas svou váhu. Nadstavbou se prodloužila sezona, takže je fotbal víc prezentovaný v médiích. Nemůžeme pominout ani ekonomiku klubů, které díky nadstavbě mají další příjmy nejen ze vstupného, více také využijí svou fotbalovou infrastrukturu. Zároveň se zvyšuje absolutní číslo návštěvnosti ligy o zhruba 250 tisíc fanoušků, což je silný argument pro jednání s potenciálními partnery. Taky bylo vidět, že o titulu, ale také o sestupu, rozhodují vzájemné zápasy a ne los, kdy jste v minulosti mohli v závěru soutěže natrefit na někoho, kdo už o nic nehrál, váš konkurent naopak na tým, který třeba bojoval o záchranu. V tomhle směru je nadstavba určitě spravedlivější. Například Brno si to se Zlínem v posledním kole rozdalo v přímém souboji o udržení, to je přece fér.
Tohle všechno jsou důležité argumenty pro nadstavbu. Kluby si teď musí všechno vyhodnotit a budeme řešit, jaký formát bude mít nadstavba v budoucnosti. Existuje i varianta rozšíření ligy. Já nejsem zastáncem této myšlenky, je třeba její přínosy konfrontovat s tím, co jsem zmínil výše, ale debatě na toto téma se nebráním. Vracet se ale k tomu, že budeme hrát pouze 30 kol, by byl velký krok zpět. Některé hlasy volají i po snížení počtu účastníků ligy, ale s tímto se absolutně nemohu ztotožnit. Teď už dobře víme, co nám nadstavba dává i bere a máme dost informací si vše vyhodnotit.
Fotbal se prostě neustále vyvíjí, musí reagovat na okolí, musí čelit konkurenčnímu prostředí, ve kterém se nachází. Podívejme se, co se stalo v posledních pár letech: několikrát se změnil formát Evropské ligy, vznikla Konferenční liga, Liga národů, změnil se počet účastníků EURO i MS, změnil se i formát Ligy mistrů, čelíme myšlence na vznik Superligy.
Naprosto zásadní moment a výzva do budoucna je pro nás kultivace prostředí na stadionech. Začalo to otevřením nové arény v Pardubicích a negativními reakcemi na sektor hostí. Možná ta kritika nebyla úplně spravedlivá, ale díky ní se otevřelo důležité téma. Není to věc, která se dá vyřešit z měsíce na měsíc, bude potřeba určitý čas a trpělivost, ale třeba ustavení pracovní skupiny pro zlepšení podmínek v sektoru pro hostující příznivce mělo vysoce pozitivní ohlasy a my v tomto úsilí budeme pokračovat, protože právě tohle téma je pro nás strategickou prioritou. Jsem rád, že velké české kluby tento problém chápou a jsem přesvědčený o tom, že je to řešitelná věc.
Také musíme být k fanouškům daleko víc otevřenější, vysvětlovat naše kroky, které nemusí být na první pohled populární a mohou se týkat nepříjemných témat, o kterých se moc nemluví. Ale to, že se o nich nemluví, neznamená, že neexistují.