„Do prvního mistrovského zápasu zbývá měsíc. Sám jsem zvědavý, co za tým se tu poskládá. Doufám, že přijdou hráči, kteří navážou na předchozí sezonu,“ hlásí Krejčí.
Příbram v květnu zaznamenala tři výhry, dvě remízy a jednu porážku. Krejčí jí v jednom duelu chyběl. Do Drnovic, kde Středočeši uhráli nerozhodný výsledek s Vyškovem, necestoval kvůli nemoci.
Jak dlouho jste zvažoval, jestli kývnout na návrat do
Příbrami?
Dlouho jsem se nerozmýšlel. V Příbrami bydlím a cítil
jsem to jako povinnost. Příbram se nacházela v horní polovině tabulky a u
mě převážila motivace pomoci s pokusem o postup do FORTUNA:LIGY. S Jardou
Starkou (prezidentem příbramského klubu – pozn. red.) jsme se rychle
domluvili, závěrečných sedm kol jsem stihl.
Čili rychloakce…
Načasování ale nebylo úplně ideální, když se zpětně ohlédnu.
Přišel jsem do týmu, kterému se nedařilo a trochu na něm ležela deka. Měl za
sebou několik porážek a v tréninku bohužel nebyl prostor hned něco změnit,
protože jsme v týdnu hráli tři zápasy. Mužstvo jsem poznával právě až
v mistrovských utkáních, první z nich se nepovedla. Teprve potom
přišel prostor na něčem zapracovat.
Jak jste reagoval?
Udělal jsem řadu změn v sestavě. Bylo to potřeba a týmu
to prospělo. Vzniklo konkurenční prostředí, prostor dostali hráči, kteří
v předchozích zápasech tolik nehráli. Vedle toho jsem musel zapracovat na
organizaci hry. Hlavně do defenzívy jsme nevypadali moc dobře. Ve třech
zápasech, které jsem viděl během jednoho týdne, jsme inkasovali poměrně dost
branek. Když se pak zase začalo hrát klasicky jednou týdně, potrénovali jsme.
Zaměřili jsme se na organizaci hry a v dalších zápasech se nám to vrátilo.
Dostávali jsme v nich minimum branek.
Začal jste však dvěma porážkami. Byla právě tohle chvíle,
kdy jste přišli o šanci na titul?
Nakonec bohužel ano. Karviná svoje zápasy zvládla, vytvořila
si bodový polštář a v pohodě si uhrála přímý postup do FORTUNA:LIGY. Nám
se potom podařilo vyhrát tři utkání v řadě a s přehledem jsme uhráli
alespoň baráž. Pro tým, který jsme měli, to byl určitě úspěch. V baráži už
následně rozhodovaly větší zkušenosti a kvalita hráčů z nejvyšší soutěže.
Bylo to ale jen o bodových ztrátách?
Možná ještě o marodce. Nebudu se bavit o hráčích, kteří
odešli v zimě. Kdyby ale tým na jaře netrápila zranění opor, mohl pomýšlet
ještě na vyšší příčku, než byla ta barážová. Mám na mysli třeba Sakalu. Na
podzim byl podle mě klíčovým hráčem mužstva, pak ale vypadl skoro na celé jaro.
Aspoň, že se nám vrátil do baráže. I bez těžkého tréninku v ní dokázal,
jak je platným hráčem. Nebo Surmaj. Měl výborný podzim a na jaře nám
z toho také vypadl. K Wágnerovi jsme pak v podstatě neměli
útočníka. Na úzký kádr a absenci důležitých hráčů Příbram dojela. V závěru
se to hrálo na menší počet hráčů a hlavně do ofenzivy jsme neměli řešení.
V součtu ještě s působením vašeho předchůdce
Dušana Uhrina mladšího prohrála Příbram čtyřikrát po sobě. Hrozila jí i pátá
porážka, proti Vyškovu ale dvoubrankovou ztrátu v závěru dotáhla. Byl to zlomový
moment, který vrátil mužstvo na vítěznou vlnu?
Těžko říct. Tým jsem na zápas připravoval, ale den před ním
jsem se necítil úplně stoprocentně fit. Hráčům jsem se vyhýbal, abych někoho
nenakazil. Měl jsem horečku, takže jsem do Drnovic (Vyškov zde hraje domácí
zápasy – pozn. red.) nakonec nejel. Řekl bych, že šedesát minut jsme tam
navázali na předchozí dva zápasy, což nebylo ideální. Střídáním a kontaktním
gólem jsme se pak ale dostali do hry. V závěru jsme měli dokonce šanci
utkání úplně otočit a vyhrát. Možná, že se klukům v posledních dvaceti,
třiceti minutách vrátilo sebevědomí.
Když jste se v dubnu do Příbrami vracel, řešili jste
už i vaše působení pro následující sezonu?
Bavili jsme se o tom. Bydlím kousek od Jardy Starky, jsme skoro
sousedé, na hřiště to mám přes les. V klubu jsem působil jak jako ligový
hráč, tak potom jako trenér, mám k němu vztah. I když jsem víc než patnáct
let trénoval jinde, Příbram jsem pořád po očku sledoval, na některé zápasy jsem
se byl i podívat. Nejpodstatnějších pro mě bylo sedm zápasů do konce sezony
FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY, ale řešili jsme také, co bude dál.
A víte, co bude dál?
Uvidíme, jak se nám podaří sestavit tým na příští sezonu.
Čeká nás náročné léto. Teď jsme na začátku přípravy a hráčů tady moc není. Do
prvního soutěžního zápasu zbývá měsíc a sám jsem zvědavý, co se tu poskládá za
mužstvo. Doufám, že sem seženeme hráče, kteří navážou na předchozí tým a
odehrají sezonu, jako byla třeba ta uplynulá. Nebude to ale vůbec jednoduché. Z FORTUNA:LIGY
sestoupilo Brno, zůstal Vyškov, z třetí ligy postoupily Žižkov a Kroměříž.
Pro Příbram to bude těžký ročník.
Jaké tedy do další sezony budete mít cíle?
Znám Jardu Starku, kdysi jsem pod ním hrál a pak i pracoval.
Před každou sezonu má ty nejvyšší cíle. Divil bych se, kdyby teď řekl něco
jiného, než že chce postoupit nebo vyhrát titul. Má takovou povahu. Já jsem
spíš realista. Musím říct, že po řadě let, co jsem se sem vrátil, to není
zrovna příjemný pohled.
Proč?
Doba, kdy Příbram byla známou líhní hráčů, je pryč. Viděl
jsem pár zápasů ligového dorostu, který uhrál za celou sezonu jediný bod, béčko
se v posledním utkání zachraňovalo v divizi. Příbram prožívá složité
období. Uvidíme, jak to půjde dál a jaké přesně budou cíle, které bude vedení
po mně a po hráčích požadovat.