Vintr se ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE prosadil poprvé od 12. listopadu minulého roku, kdy se trefil proti rezervě pražské Sparty. V Drnovicích, kde Vyškov hraje své domácí zápasy, tehdy skóroval ze hry a už po pěti minutách od začátku prvního poločasu.
O víkendu v Líšni šel na trávník jako náhradník. Hodinu zápasu sledoval z lavičky. „Bylo nám jasné, že to bude boj, hrálo se v podstatě o šest bodů. Chtěli jsme potvrdit, že můžeme hrát s nejlepšími týmy tabulky a být úspěšní,“ uvedl v rozhovoru pro klubový web.
Zápas mezi druhým a třetím celkem soutěže podle něj příliš vyložených šancí nenabídl. Hrálo se především mezi oběma šestnáctkami. „Snažili jsme se neinkasovat, což se díky naší obraně podařilo, fungovala perfektně. Líšeň hrozila prakticky jenom z rohů, my jsme zase měli jedinou možnost po centru ze strany,“ konstatoval pětadvacetiletý Vintr.
Situaci, po které rozhodčí Nehasil odpískal penaltu pro Vyškov, pořádně neviděl. Když se postavil tváří v tvář domácímu brankáři Vajnerovi, chystal se prakticky na první pořádný kontakt s balonem. Na pokutový kop si ale přesto věřil.
„Věřil bych si, i kdyby mě trenér vystřídal jenom na penaltu a pak mě zase stáhl ze hřiště. Měl jsem jasno, že si ji vezmu. Ani rohů se nezříkám, vždycky to musím vzít na sebe a s penaltami to mám stejně,“ hlásil Vintr. Kdyby se chtěl penalty ujmout některý z jeho spoluhráčů, měl by to s ním těžké. „Asi bych mu to nenechal,“ pousmál se Vintr.
Střelou doprostřed brány se nemýlil. Vajner skočil do strany, stát nezůstal. „Do poslední chvíle jsem čekal, jestli skočí,“ přiznal Vintr a našel spojitost s říjnovým pohárovým duelem v Jablonci. Ten Vyškov překvapivě vyhrál – také 1:0 a také díky Vintrově proměněné penaltě.
Líšni MFK oplatil porážku v domácím prostředí. „Z Líšně se body nevozí vůbec snadno, hru tam mají uzpůsobenou užším rozměrům trávníku. Hrají tvrdě, všechno silově. Není to moc pohledný fotbal, ale je účelný,“ sdělil úspěšný penaltový exekutor Ondřej Vintr.