V mládeži nastupoval za Sigmu. Nebylo proto divu, že si jej dlouholetý kouč modrobílých Augustin Chromý pamatoval. „Honzu znám ze Sigmy už dlouho. Je to fantastická desítka, pořád nám od něj hrozilo velké nebezpečí,“ připustil po vítězství rezervy Olomouce nad Prostějovem.
Třicetiletý Koudelka, známý také úspěchy z malého fotbalu, se postaral o třetí prostějovský gól v letošní sezoně. Sám skóroval poprvé. Se spoluhráči ale musel skousnout druhou porážku v řadě.
Zlomila zápas červená karta zkraje druhého poločasu?
V deseti jsme paradoxně měli více ze hry i více šancí. Asi to bylo tím, že jsme už neměli co ztratit. Ale zase to bylo málo. Ztratili jsme body, podruhé za sebou. Předchozí zápas ve Varnsdorfu byl sice trochu jiný, ale zase jsme to nezvládli a prohráli. Hlavně jsme měli špatný první poločas, od něj se to celé odrazilo. Honit výsledek ve druhé půli za stavu 1:3, navíc v deseti, je potom složité. Musíme si to vyříkat mezi sebou a dostat se z toho. Nikdo nám nepomůže, bude to jen o nás. Na Příbram se musíme nachystat úplně jinak a zápas prostě zvládnout.
Doma se vám nepodařilo zvítězit ani ve druhém letošním utkání…
S Třincem to bylo o něčem jiném, balon létal jenom nahoru. Když jsme se jim chvilkami přizpůsobili, míč zůstával ve vzduchu a sváděli jsme jeden souboj za druhým. S fotbalem to nemělo nic společného. Proti Olomouci to bylo přesně naopak. Sigma je kombinační mužstvo, my taky umíme hrát fotbal. Když začneme hrát po zemi, do šancí se dostáváme. Jenže proti Třinci jsme získali bod, ze zápasu proti Olomouci nemáme nic.
Trenéru Šustrovi vadilo, že jste lacině ztráceli balony. Dáte mu za pravdu?
Sám jsem týmu v prvním poločase moc nepomohl. Po mé ztrátě jsme inkasovali druhou branku. Je jasné, že to je moje věc. Nicméně, dostáváme hrozně laciné góly. Ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE by se to nemělo stávat, soupeři vás potrestají.
Vaše standardka přímo do brány překvapila snad úplně všechny. Trénujete to tak?
Když kopeme z boku poblíž vápna, snažíme se mířit na zadní tyčku. Hráči přeběhnou a gólman nestihne zareagovat. Pokud vše vyjde a míč spadne na zadní tyčku, končí takové situace gólem často. Není to tréninkem, ale umístěním balonu. Mezi vámi a bránou proběhne třeba osm hráčů, někdo to navíc může tečovat. Už když jsem viděl, jak balon padá, říkal jsem si, že skončí v bráně. Ve vápně nikdo nereagoval, dobře to přeběhli.
Proč vás gól do šatny nenakopnul?
Nemyslím si, že jsme špatně vstoupili do druhého poločasu. Měli jsme tam šanci, kterou jsme nedali. Trochu jsme se nadechli, ale záhy jsme z brejku inkasovali. Přitom mi nepřišlo, že by nás ve vápně přečíslili. Všechny tři góly, které jsme dostali, byly jednoduché. K borcovi se odrazí míč a pošle ho do prázdné brány... Nepamatuju si, kdy naposledy jsme takhle skórovali my.
Jak se teď zvednout?
Jsme naštvaní stejně jako lidi, neděláme to schválně. Musíme se zlepšit vepředu a víc si věřit. Najednou to i na hřišti vypadá jinak. Jasně, za stavu 1:3 můžete jen získat. Ale takhle máme hrát už od začátku. Vždycky se říká, že tým hrající v deseti drží víc při sobě. Ale proč tak nehrát, i když je nás jedenáct…