Když se řekne Brno, možná si většina lidí vybaví mediálně známějšího Švancaru, ale vaše jméno bude hned následovat. Co pro vás Zbrojovka znamená?
Brno mi dalo možnost dostat se jako hráč do ligy. V roce 1993 jsem se po vojně připojil k Boby Brno a šlo o první prvoligovou zkušenost, na což mám krásné vzpomínky. Prosadil jsem se v první lize, dostal do reprezentace a zahrál si evropské poháry. Jsou to věci, které se nezapomínají, a proto je Brno adresa, kterou jsem vždy stavěl na první místo a beru ho jako své druhé rodné město. Narodil jsem se sice v Jarošově, ale v Brně jsem strávil největší část svého života a máme zde s rodinou zázemí.
Dokážete si vůbec představit, že byste působil někde jinde?
Dokážu. Celou kariéru jsem cestoval nejen po republice, ale dostal se i do zahraničí, a tak Brno určitě neberu jako konečnou. Dokonce i s rodinou uvažujeme nad návratem do Jarošova, takže pro mě nějaké cestování nebo změna není nic, co by se nedalo zvládnout.
Máte za sebou skvělou sezónu, s přehledem jste vyhráli FORTUNA:NÁRODNÍ LIGU. V čem byla vaše největší síla?
V kabině. Kolektiv, který jsme poskládali a postupem času se dotvořil, tak byl největším důvodem našeho výsledku. Měla na to samozřejmě vliv ještě spousta dalších věcí. Je asi pravý čas poděkovat svému realizačnímu týmu, který odvedl neuvěřitelnou práci. Hráčům za to, jak to zvládli. Má slova díků míří také k dalším lidem v klubu, kteří mnohdy nejsou ani vidět, leč připravil nám takový servis, který jsme pak mohli přetavit ve fotbalový úspěch.
Je něco, co vás na tomto ročníku druhé nejvyšší soutěže překvapilo?
Určitě můžu zmínit výkony mužstev, od kterých se tolik nečekalo. Třeba Sparta B nebo Vlašim, která hrála zajímavě. Líšeň, se kterou jsme odehráli dvě napínavá derby, nebo závěrečný vzestup Opavy. Pro mě osobně je překvapením i to, s jakým bodovým náskokem jsme dokázali soutěž ovládnout.
Náskok jste ještě navýšili, a i díky tomu jste získal cenu pro trenéra měsíce dubna. Co na to říkáte?
Moc děkuji. Dlouhodobý cíl jsme měli nastaven jasně a již předem jsem deklaroval, že duben rozhodne úplně o všem. Jestli postoupíme z prvního místa, nebo se budeme trápit po zbytek soutěže a budeme bojovat o baráž. Šli jsme do toho měsíce výborně připraveni a vyhráli jsme šest ze sedmi utkání. Bylo to neskutečně náročné, leč přistoupili jsme k tomu velmi zodpovědně. Právě díky tomu se rozhodlo o našem jednoznačném postupu.
Cítíte, že třeba po postupu stoupl zájem o vaše služby?
Ještě není konec, čeká nás duel s Táborskem. Poslední utkání v Chrudimi se nám nevydařilo, což nás moc mrzí, protože jsme chtěli vyhrát a přidat další tři body. Rádi bychom se rozloučili vítězně alespoň s Táborskem. Nabídku jsem zatím žádnou nedostal a ani nad tím v tomto smyslu nepřemýšlím. Dokud neskončila soutěž, tak mě zajímá jen tým a Zbrojovka.
Nejpravděpodobnější je tedy asi scénář, že povedete Brno i příští sezónu. I když jste vyhráli s velkým náskokem, na čem bude potřeba pro nejvyšší soutěž nejvíce zapracovat?
Musíme pokračovat v nastaveném trendu a hráče zlepšovat po taktické stránce. Soupeřům jsme nabízeli zbytečně hodně příležitostí, jak nás ztrestat, a rozdíl mezi první a druhou ligou je veliký. To znamená, že příští rok by nás soupeři mohli po chybách daleko více gólově trestat. Takže je to hlavně o tréninkovém procesu. Samozřejmě víme, že několika hráčům u nás končí smlouvy, tak musíme hledat varianty, jak je udržet, nebo nahradit. Každopádně už nyní pracujeme na tom, abychom pro příští sezónu byli konkurenceschopní.
Máte za sebou už deset let trénování. Co je takový sen, který byste si v této oblasti rád splnil?
Sám sebe ještě považuji za trenéra v začátcích kariéry. U dospělého fotbalu končím teprve druhou zajímavou sezónu a popravdě ani nemám žádný trenérský cíl. Jako hráč jsem jich měl x, chtěl jsem se dostat na nejvyšší mety – liga, evropské poháry, reprezentace, zahraničí... Jako hráč jsem to tak měl, leč jako trenér vím, že je ta práce úplně jiná a dlouhodobé cíle si proto nedávám. Vím, kolik je v Česku trenérů a jsem realista.
