V květnu jste se stal šéftrenérem opavské mládeže, o dva týdny později jste byl jmenován hlavním trenérem A týmu. Věděl jste to dopředu?
Dopředu jsem nevěděl vůbec nic. Z Hlučína, kde jsem trénoval MSFL, jsem šel do Opavy výhradně na pozici šéftrenéra mládeže. Během tohoto období skončil u A týmu Radek Kováč a vedení ukázalo na mě. Seběhlo se to velmi rychle, sám jsem byl z toho překvapený. A svým způsobem to bylo navíc hodně hektické období, tudíž jsem do té situace skočil doslova po hlavě.
V přípravě jste mluvil o nutnosti přivést zkušenost, to se však úplně nepovedlo. Čím to? Chyběla vám na podzim hodně?
Z prvoligového kádru, který sestoupil, odešlo přes léto dvacet hráčů. Zůstali většinou jen mladí kluci, odchovanci klubu. Chtěli jsme to doplnit právě zkušenými hráči, aby se tým určitým způsobem vybalancoval. Původní plán byl posílit výrazněji, nakonec se však povedlo přivést tři hráče. Opětovně se vrátil do týmu Pepa Hnaníček, přišel Jirka Janoščín nebo Pepa Celba. Časem se to projevilo jako správné rozhodnutí.
Rozjezd do sezóny jste neměli ideální. Byl jste pod velkým tlakem?
V prvních šesti kolech jsme udělali jen pět bodů. Nebylo to příjemné. Ale vedení klubu vědělo, jaká situace v létě panovala – pád z ligy, odchody hráčů, snižování rozpočtu o šedesát procent. Nikdo nevěděl, jaké to bude. Byl jsem připravený de facto na všechno. Ovšem o záchranu samozřejmě nikdo hrát nechtěl. Měl jsem to vnitřně nastavené tak, že budu bojovat do poslední chvíle, a zároveň věřit, že čas ukáže, že jdeme správným směrem a zlepší se to. Což se nakonec stalo.
Díky šňůře čtyř výher jste se vyhoupli do první poloviny tabulky. Co vás tak nakoplo? Vysoká výhra nad Viktorkou?
Už předtím jsme sehráli dvě výsledkově velmi dobrá utkání venku. Vyhráli jsme v Jihlavě a poté i v Prostějově, vysoké vítězství nad Žižkovem to jen potvrdilo. Hráčům dodalo sebevědomí, které se pak projevilo i v dalších zápasech.
Právě za listopadové výkony jste získal cenu pro trenéra měsíce. Co na to říkáte?
Cena samozřejmě potěší. Na druhou stranu je třeba ocenit celý realizační tým. Davida Mikulu, Michala a Davida Hampelovy a Davida Baiera. Ti všichni do toho přinášejí své myšlenky, poznatky a různé postřehy. Je to společná práce nás všech. A v konečném důsledku je to především o realizaci těch hráčů na hřišti. Kdyby oni nepřijali náš styl tréninku, potažmo náš způsob hry, nebylo by z toho vůbec nic.
Vítěznou sérii i domácí neporazitelnost utnula Zbrojovka. Ukázala vám, na čem ještě musíte zapracovat?
Přesně tak. Tento zápas nám zřetelně ukázal, zejména ve druhém poločase, současné nedostatky. Bude třeba vylepšit rychlost a rovněž i přesnost v zakládání, vedení a zakončení postupného útoku. Taky zajištění po ztrátě míče. Na druhou stranu byla první půle výborná. Fungoval nám vysoký presink, po ztrátě míče represink. Brno jsme téměř k ničemu nepustili a sami jsme byli dopředu nebezpeční.
Máte již vytipovány nějaké posily?
Měl by přijít kapitán Ústí nad Labem, střední záložník Bílek. Dále se zajímáme o další 2 až 3 hráče. Jejich jména ovšem zatím nemůžu veřejně ventilovat.
Brno je asi již v nedohlednu, ale jste na dostřel příčkám zaručujícím baráž. Je účast v ní stále hlavním cílem?
Zbrojovka je výsledkově naprosto suverénní. Na rozdíl od nás před sezónou investovala do kádru nemalé finanční prostředky a jde si tvrdě za postupem. Nevím, co by se muselo přihodit, aby nakonec nepostoupila do ligy. My jsme si v létě s vedením řekli, že uvidíme, jak na tom po podzimu budeme, a od toho se bude odvíjet případný reálný cíl na jarní část soutěže. Situace se vyvinula tak, že můžeme hrát o nejvyšší příčky. Ztrácíme tři body na druhé a třetí místo. Díky tomu bychom se měli minimálně alespoň pokusit dostat se do baráže.
