Jak jste viděl ze svého pohledu poslední soutěžní kolo v Ústí nad Labem?
Diváci sledovali bojovný zápas. Oba týmy chtěly vyhrát, i když k vidění nebylo hodně šancí. Podle mého názoru jsme do utkání dali srdce, a proto jsme v posledních minutách zápasu vstřelili druhou branku. Zisk jednoho bodu je slušný.
Jak se zrodila první vyrovnávací branka, kterou jste odpověděl pouhé tři minuty po první trefě Army?
Vůbec jsem to nečekal. Měli jsme to takto nacvičené a říkal si na tréninku, že se to ke mně nemůže nikdy takto odrazit. Shodou náhod se tak stalo, podíval jsem se, kde brankář stojí a neměl to již složité. Jsem rád, že jsem se prosadil, protože se jednalo o můj první gól v Táborsku a FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE. Uvidím, jakou mi pokladník Petr Plachý vyměří pokutu do týmové kasy.
Ve 34. minutě jste měli na kontě již tři žluté karty. Apelovali jste o přestávce na to, abyste se vyvarovali ve druhé půli karetních trestů?
Říkali jsme si v kabině, že musíme být ohleduplní ohledně karet, nemít žádné řeči k rozhodčímu a soustředit se na svoji hru. To se nám dařilo plnit dobře, i když některé žluté karty byly od nás zbytečné, ale to k fotbalu patří.
Věřil jste při inkasované brance z penalty v 84. minutě v bodový zisk na severu Čech?
Když jsem na hřišti, vnímám to jinak, je to úplně jiné než na lavičce. Je obtížné se z takové situace dostat a branku opět vstřelit. Emoce byly obrovské, a když jsme vyrovnali v 90. minutě, vyletěl jsem a křičel.
Vnímal jste nějak speciálně zápas v Ústí nad Labem, když jste v minulosti působil na Litoměřicku?
Shodou náhod se z Litoměřic znám s ústeckým brankářem Janem Plachým, se kterým jsem hrál před působením v Táborsku. Jako malinký jsem bydlel v Ústí nad Labem a poté jsme se přestěhovali do Bohušovic nad Ohří. Občas do Ústeckého kraje zajedu, vyznám se spíše na Litoměřicku než na Ústecku. Od 4. třídy jsem působil na Slavii v Praze a do juniorky se vrátil do Litoměřic.
Jste s Janem Plachým stále v kontaktu a hecovali jste se před vzájemným soubojem?
Neměli jsme čas se příliš pobavit, byl ode mě daleko. Bavil jsem se s Václavem Proškem, Ladislavem Krobotem a trochu Matyášem Písačkou, které znám ze Slavie. S Ladislavem Krobotem si občas napíšeme a občas se v Praze setkáme. S Janem Plachým jsem si chtěl po zápase plácnout, ale měl v sobě emoce, zahodil rukavice na střídačku, tak jsem to nechal být.
Vzhledem k tomu, že znáte více než třetinu základního kádru Army, poradil jste v šatně, co by mohlo platit na kamarády?
Chvíli jsme spolu hráli, v juniorce byly ročníky smíšené a jen párkrát spolu nastoupili. Nevěděl jsem, jak hrají, znám to pouze z minulosti. V kabině jsem o tom klukům neříkal. Doufám, že o to tučnější nebude odměna za první gól v Táborsku.
Neuvažoval jste nad působeními se starými známými v Ústí nad Labem?
Když jsem odešel z Litoměřicka, nebylo kam jít. Do divize jsem nechtěl. Do české druhé nejvyšší fotbalové ligy jsem nabídky měl, něco nevyšlo, poté už bylo pozdě řešit, co by mohlo vyjít. Narychlo přes agenta se dokázalo dohodnout Táborsko a jsem rád, že jsem součástí týmu.
