Jak vypadal z vašeho pohledu páteční zápas v Ústí nad Labem?
Podle mého názoru se jednalo o nezaslouženou remízu. Arma podala velmi dobrý výkon, my byli od začátku mrtví. Trochu nás nakopla vedoucí branka, pauza nás ale znovu srazila dolů. Hráči Ústí nad Labem byli dobře připravení, mají naběháno. U nás se sešlo více faktorů a podepsala se na nás i dlouhá cesta.
Jak se zrodila situace, kdy jste gólem do šatny poslal Prostějov do vedení?
V daný moment jsem toho měl po náročné cestě dost, takto jsem to trefit nechtěl. Dal jsem si míč na pravou nohu a zkusil střelecké štěstí do protipohybu, jak to dělají v televizi. Rána sedla přesně na zadní tyč a mé ustřelení se dopadlo na výbornou.
O čem byla řeč v kabině o poločasové přestávce?
Říkali jsme si, že musíme více máknout a nenechat na severu Čech žádný bod. Arma si vytvořila velký tlak, kterému jsme nedokázali odolat a z jednoho podceněného náběhu při jedné standardní situaci jsme inkasovali vyrovnávací gól. Můžeme za bodový zisk děkovat Filipu Muchovi, který nás podržel.
Jak jste vnímal zápas proti svým bývalým spoluhráčům?
Jsem v Ústí nad Labem doma, Armu mám rád a jsem vděčný za to, co pro mě udělala. Přestěhoval jsem se do Prostějova s trenérem Jiřím Jarošíkem do jiného prostředí, za novými kluky. Jsem za příležitost rád. Každopádně na toto utkání jsem se těšil hodně, byl jsem trochu nervózní. Bál jsem se, protože kluky znám, oni znají mě. Věděl jsem, že střetnutí bude vyhrocené, nějaké souboje také byly. Zápas na domácí půdě před fanoušky byl zvláštní, někteří mě mají rádi, někteří ne. Na hřišti to nevnímám, i když při střídání jsem nějaký potlesk sklidil.
Byla pro vás motivace se ukázat a vypsali jste s koučem nějakou odměnu v kabině?
Když by nebylo gólu, odjížděl bych se sklopenou hlavou a byl bych hodně naštvaný. Nejde o mě ani góly, musíme hrát jako tým, vyhrávat, dělat body. Týmové výkony jsou důležitější než já. Odměny vypsané byly, bohužel se proplácet nebudou.
V prvním poločase jste se pošťuchoval s Michalem Bílkem, proběhla i menší strkanice…
Michal Bílek je svůj, já jsem svůj. Nějakým způsobem se známe, k zápasu patří vyhrocené momenty. Nedá se hledět na to, jestli je někdo kamarád. Hrajeme za body, peníze, za klub.
Jste v kontaktu s některými hráči?
Pouze s Davidem Němcem a Adamem Čičovským, se kterým to ale po sezóně trochu utichlo. S Davidem Němcem řešíme, že je zklamaný, že dělá dvojku.
Jaký to byl skok přestěhovat se přes celou republiku?
Byl jsem v Rakousku rok sám, nevadí mi to. Jsem Jiřímu Jarošíkovi vděčný za to, že mi tenkrát zavolal a chtěl mě do týmu.
Co se očekává od Prostějova v letošním ročníku?
Cíle jsou jasné, hrát podobně jako minulou sezónu. Liga je však náročnější, těžší. Soutěž hrají lepší soupeři než loni, podle mě ale tým a kvalitu máme.
Po cestě vás postihly potíže s autobusem. Co se stalo?
Vyjížděli jsme v 7:40 hod., abychom po jedenácté byli v Modré na obědě, měli pauzu, procházku. Dojeli jsme o téměř tři hodiny později, protože nešla klimatizace. Jeli jsme do servisu, stavěli jsme kvůli tomu dvakrát, nejeli jsme. Cesta byla dlouhá, pařili jsme se ve velkém vedru. To jsou momenty, které rozhodují zápasy, ale nebudeme se na to vymlouvat. Měli jsme jednu střelu na bránu za zápas, která byla gólová, Arma nás ale přeběhala a remíza je pro nás hodně cenná.
Byla se na vás podívat rodina?
Měl jsem v hledišti všechny, je hezké dát gól před celou rodinou. Neustále mám na talíři, že nedávám góly, trochu jsem jim zavřel pusu.
Mohl by Prostějov být odrazovým můstkem pro budoucí angažmá v české nejvyšší fotbalové soutěži?
Nechci být spokojený, měl jsem v Ústí nad Labem všechno, veškerý servis. Potřebuji trenéra, který na mě bude řvát, to Jiří Jarošík ví, že na mě platí. Každý trénink jedu na 120 procent a vím, že bez dřiny to nepůjde. Bavíme se o tom neustále, jaké mám plusy a mínusy. Plusy se snažím každý zápas prodávat, na mínusech se snažím zapracovat. Říká se, že jsem líný, ale nejde hrát 90 minut nahoru dolů, to dokážou borci v Premier League. Každý by si chtěl zahrát ligu, já nejsem jiný, můj sen je hrát tuzemskou nejvyšší ligu a výše, musím na tom makat.
Jak se zrodilo angažmá v Prostějově a změnil se Jiří Jarošík oproti loňskému působení v Ústí nad Labem?
V kontaktu jsme příliš nebyli. Jednou jsme si psali, poté mi zavolal a ptal se, jak to mám. Jsem rád, že mám důvěru, to je pro mě důležité. Když se mi nedaří, aby mě hned nestřídal. Jeho důvěru vidím a cítím, i když se mi nedaří, dostanu vyřváno, ale podrží mě a to je pro sebevědomí hráče důležité. Je to stále stejný trenér preferující stejný styl hry, stejné trénování. Něco se malinko změnilo, ale ne od základu.
