Stoper, kapitán a lídr kabiny odehrál v modro-bílém dresu Vlašimi za sedm let celkem 185 zápasů. „Své působení ve Vlašimi mohu hodnotit jedině pozitivně,“ uvedl Jakub Štochl, který ve statistikách za dobu svého působení ve Vlašimi výrazně nevyčníval. „Nebyl jsem moc gólový a karet také moc nebylo, protože nemám v povaze být zlý,“ usmíval se čtyřiatřicetiletý fotbalista.
Právě zkušený obránce nakonec ve Vlašimi tvořil společně s Ladislavem Jandou duo, které táhlo kabinu. „Je to tak. Byli jsme i rozdělení na hodného a zlého policajta,“ smál se Štochl při pohledu na svého spoluhráče, kterého označil právě za toho zlého. „S Jandysem jsme se k této roli postupně propracovali a nyní bych pomyslné žezlo předal asi Davidu Broukalovi nebo Petru Bredovi, kteří mají podle mého názoru na to být jedním z lídrů kabiny,“ prozradil hráč, který oblékal dres s číslem třináct.
Toho, že zůstal nakonec věrný klubu z města tří věží, nelitoval. „Víte, Vlašim mi za tu dobu přirostla k srdci a určitě budu na své působení tady vzpomínat rád,“ přiznal Štochl, který má už nyní jasno o svém dalším pokračování. „Budu učit na sportovní škole v Příbrami,“ prozradil fotbalista, který myšlenku na svůj fotbalový konec nosil v hlavě již delší dobu.
„Po třicítce asi každý fotbalista začne přemýšlet o svém konci. Fotbal nejde hrát do důchodu, i když bych za to byl rád, ale fyzicky to není možné. Tedy pokud nejste Jarda Jágr, což určitě není můj případ,“ smál se a přiznal, že by ještě rok mohl pokračovat v dresu středočeského celku. „Jednalo se o nabídku, kterou by člověk neměl odmítat, pokud máte ke sportu vztah a chcete to dělat. Na druhou stranu si myslím, že bych ještě dokázal jednu sezónu odehrát a být pro tým přínosem. Nakonec ale všechno převážila právě nabídka, která by se za rok nemusela opakovat,“ zdůvodnil na závěr Štochl své rozhodnutí.
