Několik let jste trénoval ve Spojených arabských emirátech, ale nakonec jste se vrátil. Proč?
S Ivanem Haškem nám skončilo angažmá a měli jsme rozjednaných několik jiných klubů, jeden na úrovni Evropské ligy, ale řešil se tam nový investor a táhlo se to. V tu chvíli mě oslovila Chrudim, která věděla, že jsem z regionu a mám k ní blízko. Původně to mělo být jen na určitou výpomoc. jenže jak se říká, pokud chcete pobavit boha, tak plánujte, a nakonec se to změnilo v delší angažmá, než asi obě strany čekaly. Navíc do toho vstoupil koronavirus, takže jsem v Chrudimi nějaké dva roky a věřím, že jsou obě strany spokojeny.
Na co nejvíce vzpomínáte?
Určitě na fantastickou spolupráci s Ivanem Haškem a později také Luďkem Klusáčkem. Postupně se z nás stali velcí přátelé také v osobním životě, takže jsme už ani neoddělovali osobní čas od pracovního. Od kluků jsem se toho mnoho naučil a věřím, že i já jsem je svým názorem někdy obohatil. Věřím, že jsme se v tom všichni cítili dobře.
Co vás ta angažmá naučila?
Například vycházet s různými typy hráčů. Měli jsme pod sebou několik reprezentantů ať už z Argentiny, Brazílie nebo třeba i kapitány výběrů Alžíru či Libanonu, jiní prošli Liverpoolem a dalšími velkokluby, takže jsem se od nich mnohému přiučil. Byla to i velká škola managementu, z vyjednávání Ivana s arabskými šejky se dalo mnohé pochytit.
Přeci jen vyměnit exotické angažmá za Chrudim, která je při vší úctě spíše rodinným klubem, to je velký krok...
Vyplývá to z toho to, co jsem již naznačoval. Byl jsem 5 let v cizině a nemám zájem koučovat někde daleko. Nabídky přes celou republiku pro mě nejsou zajímavé. Chtěl jsem Prahu nebo něco na dojezd od Hradce, kde bydlím. Chrudim teď mám kousek a dělám s mladými perspektivními hráči, se kterými mě baví pracovat. Fotbal mám rád a půjdu tam, kde o mě bude zájem. Vlastně to neberu ani jako zaměstnání.
Bylo těžké nastoupit do Chrudimi po Pavlu Jirouskovi, který dovedl klub do FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY a dlouho v něm působil?
Má to nějaká specifika, ale vždy do klubu přicházíte po někom. Já jsem se snažil na jeho práci navázat. Respektuji, co v klubu dokázal a že společně s hráči dostal Chrudim do FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY. Věděl jsem, do čeho jdu. Přeci jen netrénuji první rok, abych nevěděl, co dělat. Kdyby se samozřejmě nedařilo, tak bych s tím byl asi nějakým způsobem konfrontován, leč to se stává vždy a je jedno, koho střídáte. Byť s Pavlem se známe dlouho, takže to bylo trošku jiné.
Dle vašich dávných slov jste nechtěl dělat žádnou velkou revoluci. To jste asi dodržel...
Mužstvo se samozřejmě nějak změnilo, přivedli jsme mladé hráče z regionu skrz nějakou perspektivu. To určitě není revoluce, ale postupem času se to děje v každém týmu. Oproti době, kdy jsem přišel, je mužstvo hodně odlišné, ale šlo o přirozený vývoj. Někteří samozřejmě odešli za lepším, jiní zase přišli bojovat sem, aby se přiblížili fotbalu na vyšší úrovni a později se třeba dostali i dál. Netajíme se tím, že jsme transferový klub a pomáháme pokladně i samotným hráčům udělat další krok v jejich kariéře.
Takhle vysoko ovšem Chrudim ve fotbale ještě nebyla. Co je klíčem úspěchu?
Aktuální postavení v tabulce i následné ocenění určitě nechci strhávat na svou osobu. Považuji se za týmového trenéra a beru to jako ocenění nás všech v chrudimském fotbale od kustodů po vedení. Myslím, že mám dobré mužstvo, které se na první pohled může zdát hodně mladé, ale jsou to hráči, kteří třeba i působili v mládežnických reprezentacích a znal jsem je i z dřívějších působení. Věděl jsem tedy, koho si do týmu beru a chtěl jsem těm klukům dát prostor se ve fotbale uchytit. Je za tím spousta dřiny a hráči se třeba někdy i na úkor kompromisů v zaměstnání či na studiích dokázali se soutěží popasovat nadstandardně, jen to musíme potvrdit v další části.
Zaregistroval jste díky úspěchům zvýšený zájem o svou osobu či hráče?
Něco samozřejmě proběhlo. Například i náš brankář Mrázek má skvělé statistiky, je tady nejlepší střelec Láďa Mužík. Když tým skvěle šlape, vynese to nahoru i nějaké jednotlivce. Nyní se bavíme hlavně o mě, ale je to o nás všech. Já osobně zájem o svou osobu cítil, něco proběhlo i v médiích, ovšem po konzultaci s hráči i vedením jsem se rozhodl, že budu v Chrudimi pokračovat a všichni chceme zkusit, kam až můžeme dojít. Jestli to třeba byla, nebo nebyla náhoda. Spousta lidí má potřebu naše postavení dehonestovat a myslet si, že tam nepatříme, tak bychom chtěli všem dokázat, že se můžeme v horní polovině tabulky i udržet.
Podaří se vám tedy udržet kádr pohromadě?
Byla to naše priorita do nové sezóny, ještě větší, než aby přišel někdo nový. Odešel Michal Trávníček, který si prosadil odchod do Dukly a navíc nebyl našim hráčem. Je možné, že ještě odejde jeden nevytížený hráč, ale to uvidíme. Tím, že se ze zkoušky v Pardubicích vrátil Láďa Mužík, tak si myslím, že více odchodů již nebude a můžeme být konkurenceschopní.
Na čem teď v zimě chcete popracovat?
Hráčům jsme nechali delší volno. Věděli jsme, že byl ten minulý rok hrozně náročný – dvě neplánované covidové pauzy, pak zase anglické týdny. V podstatě byly tři přípravy. Nebylo to jednoduché pro hráče ani psychicky, ani fyzicky. Nyní jsme začali standardní přípravu, kdy obnovujeme standardní vytrvalost a pracujeme i s taktikou. Máme ještě rezervy, takže chceme vylepšit to, co nás tak zdobilo. Můžeme stále zlepšit držení míče a být ještě daleko víc nebezpečnější. Musíme nadále pracovat i na defenzivní činnosti, jež nás sice zdobila, ale je to nekončící proces.
Je těžké se na soutěž připravit v tak složitých podmínkách pandemie?
Ano, například nám odpadly zápasy s nějakými třetiligovými mužstvy, první liga už se navíc hraje, tak se dá hrát jen s mužstvy ze stejné soutěže nebo případně ze zahraničí, což je ale složité. Každý zápas je navíc i drahý, protože se musí dělat PCR testy. Zatěžuje to klub, ale musím na druhou stranu říct, že jsme rádi, že můžeme hrát a trénovat, protože amatérské soutěže třeba vůbec hrát nemohou. Letos jsme se však naučili, že překážky jsou v životě od toho, aby se překonávaly, takže na to nebudu žehrat.
Vyzkoušel jste si trénovat v lize, zažil jste i exotické angažmá. Jaké máte ještě trenérské sny?
Žádné. Nejde plánovat, nemůžu přece ovlivnit, jestli dostanu odněkud nabídku, nebo ne. Stejně jako hráči mám ambice, všichni chtějí ve své profesi postupovat výš a mě osobně baví se poměřovat s nejlepšími. Na fotbale mě velmi baví, že i slabý klub dokáže porazit ten silný, protože se hraje jedenáct na jedenáct a každý má jen jedny kopačky a dvě nohy. I proto mě baví tato sezóna, kdy jsme postavili prognózy trošku na hlavu. Kam to však bude směřovat, to nevím. Taky můžeme čtyřikrát prohrát a můžu být odvolaný. Fotbal však dělám rád, mám o něj zájem a naplňuje mě, to je pro mě zásadní.
Vy sám jste z východočeského regionu, který snad nikdy neměl tak silnou fotbalovou konkurenci s týmem v lize a dvěma dalšími na předních příčkách FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY. Co na to říkáte?
Já jako východočeský patriot, který dělá do fotbalu nějakých třicet let, to jen kvituji. Je to velké plus pro celý region, byť možná ne vždy si to hráči z širého okolí uvědomují. My jdeme cestou, a to je jedna z našich hlavních myšlenek, dávání šance klukům se spádovou spojitostí s východočeským regionem. Hradec dává klukům z okolí šanci také a snaží se i Pardubice. Je skvělé, že všichni se snaží hráče z regionu zapojovat. Když to porovnáte se Západočeským krajem, tak tam po pádu Sokolova nemají ani jednu druhou nejvyšší soutěž. Doufám, že tato cesta vytrvá a do budoucna tady třeba budou i dvě nejvyšší soutěže.
Takže cítíte, že všechny tři kluby spolu spíše spolupracují?
Myslím si, že se snažíme. My nejsme historicky tak úplně přímí konkurenti ani pro Pardubice, ani pro Hradec. Je tedy lehčí s nimi vyjednávat a sami jejich hráčům dáváme šanci. Vztahy jsou na slušné úrovni a snažíme si vyjít vstříc, byť samozřejmě ne vždycky to z různých příčin jde. Všichni tři cítíme, že se navzájem potřebujeme a ono i to pořadí se může měnit. Pardubice jsou v lize a vypadá to, že jsou dominantní, ale za dva nebo za tři roky to může být jinak a může tam být Hradec nebo my. Společný cíl by měl být vynést co nejvýše nejlepší hráče z regionu.
