Jak jste spokojení po podzimní částí se třetí příčkou v soutěžní tabulce?
Když by nám někdo před sezónou řekl, že budeme bojovat o tato místa, sami bychom se tomu divili. Chtěli jsme Líšeň v tabulce po vzájemném střetnutí přeskočit, ale bylo to remízové utkání. Na obou stranách nebylo hodně šancí, podle mého názoru jsme měli mírnou herní převahu. Každopádně bod jsme brali s pokorou.
Jak se vám jevily ostatní souboje proti týmům z vrchních pater tabulky?
S některými celky jsme hráli dobře, s jinými špatně. Oproti nám je každý zkušený, máme mladý kádr. Snažíme se vše nahrazovat bojovností, týmovostí, chutí do fotbalu. Objevily se pasáže, kdy nás nafackovala naše nezkušenost. Když jsme obdrželi jeden či dva góly, přestali jsme být koncentrovaní, zároveň nás to ale posílilo a ponaučilo do dalších zápasů. Každé utkání je škola. Poslední utkání bylo okořeněné tím, že se hrálo o druhou příčku, namotivovaní jsme byli. Líšeň jsme brali s respektem, ale byl to pro nás soupeř jako každý jiný.
S jakou taktikou jste vstupovali do zápasů?
Záměr byl vždy na každého soupeře vlétnout, hrát koncentrovaně a bojovně. Nemáme na co čekat, jsme mladí. Snažili jsme se vždy vyhecovat, v Hradci Králové jsme si ale namleli pusu a museli se z facky poučit. Proti Líšni jsme chtěli na domácím hřišti vítězství urvat, nepřišlo v úvahu, že bychom se bavili jen o bodu.
Byli jste připraveni na zápřah v podobě náročného programu a dvou mistrovských duelů týdně?
V tomto jsme problém neměli, máme natrénováno. Dobře jsme na to dokázali zareagovat i s tréninkovým plánem. Vyvážili jsme vše tak, aby bylo naplánované, že kluci budou na každý zápas nachystaní.
Jak došlo k tomu, že na poslední měření sil proti Líšni chyběl Jiří Jarošík?
V pátek jsme se testovali na COVID-19 a shodou náhod došlo k tomu, že Jiří Jarošík byl pozitivní. Museli jsme na to pružně zareagovat, dozvěděli jsme se o tom ráno před zápasem. Poprali jsme se s tím kolektivně, rozdělili jsme si role a nebyl jsem na to sám.
Jak to fungovalo na lavičce, kdo určoval střídání?
Hlavní pokyny jsem dával já. S Jiřím Jarošíkem, který sledoval online stream z domova, jsme byli v kontaktu přes sluchátko, které měl trenér gólmanů. Veškeré informace jsme probírali spolu. O poločase jsme probrali, co se trenérovi líbilo a nelíbilo, různé aspekty hry jako například vytlačování a jiné taktické pokyny. Hráči to respektovali, byli v pohodě, máme dobrý vztah. Vzali jsme to jako tým, bohužel se nám nepodařilo získat tři body. Co se týče střídání, jednou volal trenér a jednou jsme volali my. Po obdržené červené kartě volal hned sám, měl dobrý internet (smích). Co se týče oživení hry, shodli jsme se, poté bylo vše vyústěné červenou kartou, na kterou jsme museli reagovat a hru rozkouskovat.
Prý jste nemohl běhat u postranní čáry…
Je to zakázané, protože nevlastním profesionální licenci, a tak jsem musel křičet ze střídačky ze židle. Trenér nám chyběl i na rozlučce s podzimem, přece jen je hodně vidět, slyšet a dělá atmosféru. Bylo to stejně divné, jako by chyběl kdokoliv z hráčů.