Marián Tvrdoň nevynechal během letošní podzimní části FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY žádné ligové utkání a po dvanácti kolech se šesti čistými konty vládne spolu s chrudimským Mrázkem brankářským statistikám. „Lukáš Mrázek z Chrudimi má také šest nul. Jsem za toto prvenství a za to, že jsme dokázali s obranou nastřádat tolik čistých kont, rád. Přináší nám to i body a to je důležité. Je to dobrá vizitka pro mě i naši defenzivu a co si budeme povídat, lidé tyto statistiky hodně sledují. Doufám, že nás to někam posune,“ přál by si rodák ze slovenské Nitry.
Co ale zůstává kuriozitou, je fakt, že Arma obdržela letos v soutěži čtrnáct obdržených gólů a podle soutěžní tabulky tak disponuje až šestou nejlepší obranou v lize. Pokud totiž svěřenci Jiřího Jarošíka prohráli, nechali většinou soupeřům otevřenou střelnici. „Ze čtrnácti inkasovaných branek jsme inkasovali deset ve dvou zápasech s Vlašimí a Hradcem Králové. Osobně mě to štve, ale vždy to pro nás byla taková facka, že jsme se z toho vzpamatovali a dostali se zpět na vítěznou vlnu. Říkali jsme si po těchto střetnutích, že takto hrát nelze,“ zdůraznil s ohledem na minulost Tvrdoň, podle kterého nebylo nejobtížnější vychytat čisté konto proti nejlepšímu střelci v duelu s Líšní, ale ve venkovních zápasech.
„Nejtěžší nula se zrodila podle mě v Prostějově a Blansku, kde jsem něco pochytal a je úspěch na hřištích těchto soupeřů neinkasovat. Týmy jsou na nás připravené, mají v kádru velké hráče a dobře zvládnuté standardní situace. V posledním podzimním utkání jsem příliš nehleděl na to, že proti mně stojí nejlepší střelec soutěže, protože většinu branek vstřelil z pokutových kopů. Chtěli jsme proti Líšni s vidinou druhého místa v tabulce zvítězit, byl to ale těžký souboj. Soupeř byl na nás dobře připraven, bojoval a ani hřiště na tom nebylo nejlépe. Terén nám nevyhovoval, jsme tým, který hraje níže. Chceme hrát fotbal po zemi a nakopávání není naše silná stránka. Poprali jsme se s tím, se ziskem jednoho bodu jsme byli spokojení a remízu jsme brali,“ vzpomínal na podzimní duely teprve šestadvacetiletý hájce ústecké svatyně, který byl připraven na situaci, pokud by kanonýr soutěže zahrával další penaltu.
„S trenérem gólmanů Adamem Malíkem jsme byli domluveni, že mi ukáže. Jaroslav Málek strany měnil, ale většinou kopal na pravou ruku. Říkal jsem si, že v tomto zápase se penalta kopat nebude, neboť kluci dobře brání a nedovolují zbytečné penalty,“ věřil.
V posledním podzimním souboji o druhé místo se museli ústečtí fotbalisté navíc obejít bez hlavního kouče Jiřího Jarošíka, kterému předzápasové testy na koronavirus vyšly pozitivní. „Asistenti nám dali pokyny, které od nás vyžadoval hlavní trenér. Něco v sobě máme, stále si vše opakujeme a víme, co od nás realizační tým chce. Někteří hráči to možná brali tak, že na ně trenér nekřičí a že jsou více v klidu, jiní to naopak potřebují. Jiří Jarošík byl s asistenty v kontaktu, po zápase nám jejich prostřednictvím vzkázal, že je rád za bod, i když jsme chtěli body tři. Musíme být ale realisté, soupeř prokázal svou kvalitu. Co se týče červené karty Vojtěcha Braka v 82. minutě, stát se to muselo, občas to tak v utkání je. Byla možnost pustit protihráče do brejku a já bych to buď chytil, nebo by z toho byl gól. Náš stoper to vyřešil podle toho, co mu přišlo v daný moment jako nejlepší řešení a nikdo mu nic neřekl. Udělal to dobře,“ pochválil spoluhráče gólman, který v roce 2015 hostoval z Army v Chomutově, o tři roky později v nedalekých Brozanech nad Ohří. Nyní v zápasech prokazuje, že se míče již v tuzemské druhé nejvyšší fotbalové soutěži nebojí a do soubojů jde takzvaně hlava nehlava.
„Nehledím na to, jestli někdo pro letící míč jde nebo nikoliv, jdu do toho a většinou to vychází. Když si nejsem jistý, zůstávám na brankové čáře a čekám. Máme to nastavené tak, že pokud jde vysoký balón, kluci na mě spoléhají. Vědí, že vysoké centry většinou sbírám a nevybavuji si nyní v poslední době obdrženou branku z rohového kopu nebo standardní situace, maximálně z dohrání. Velkou zásluhu na tom mají i spoluhráči, kteří plní to, co od nich my gólmani s trenérem chceme,“ poodhalila tajemství úspěchu brankářská jednička Severočechů.
„Ze začátku byl součástí týmu trenér gólmanů Patrik Kolář, který mi řekl, že důvěru dostanu já a že na mě spoléhají. Podle jeho slov jsem zkušený gólman a chtěl, abych chytal. Záda mi kryje David Němec, který je suprový gólman. Osobně jsme výborní parťáci, rozumíme si a není to tak, že by mi záviděl nebo byl naštvaný, že nechytá. Bere situaci tak, jak je, já měl léta stejnou pozici, když v Ústí nad Labem byli jiní gólmani. Musel jsem vyčkávat až do této doby, kdy chytám. Je pro mě super, že dostávám v soutěži příležitost, není to jako přípravný zápas nebo trénink,“ nechal se slyšet odchovanec ČFK Nitra, jenž uznal, že ze změn v kádru po sezóně 2019/2020 obavy měl.
„S aktuálním umístěním na třetí příčce jsme velice spokojení. Moc lidí nám nevěřilo, když vidělo, kolik hráčů odešlo a zvučné posily kromě Vasila Kušeje, kterého každý zná, jsme nepřivedli. Málokdo na to hleděl optimisticky a lidé si špitali, abychom nehráli o záchranu. My mile překvapili a zvládli důležitá utkání například se Žižkovem nebo proti Jihlavě. Zvedlo nám to náladu a viděli jsme, že na to máme a že můžeme hrát fotbal s každým. Tým je dobře poskládaný, i když nemáme výškovou vyrovnanost, ale kluci se s tím perou. Každý chce bojovat a vidí o co hraje,“ pokračoval trpělivý Marián Tvrdoň, jehož vzory jsou Petr Čech a Ederson Moraes. Jednou by se ráda k těmto ligám přiblížila i sama ústecká dvacítka.
„Na šanci v Ústí nad Labem jsem čekal téměř osm let, příležitost přišla. Stejné to bude i o vyšší soutěži, pokud si mě někdo všimne, vezme si mě a bude potřebovat gólmana. Věřím, že jednou šance přijde. Zatím jsem rád s kluky v Ústí nad Labem, kde to miluji a jsem spokojen,“ nahlédl do možného budoucna.