Je to první sezóna, kdy jste v profi soutěži jedničkou. Jste rád, že jste se na jaře konečně dočkal?
Už loni jsem začínal jako jednička, ale konečně se mi tentokrát podařilo v bráně udržet. Hlavně mě těší, že se nám podařil vstup do soutěže a neopakoval se loňský úvod.
Úspěšně jste si mezi tyčemi počínal již na konci jara. Dá se říct, že jste chytil šanci za pačesy?
Myslím, že ano. Jak jste říkal, utkání na jaře se mi nějakým způsobem povedla. Mohl za to hlavně první zápas v Pardubicích, ten mi vyšel a od té doby jsem už v bráně zůstal.
O pozici hradecké jedničky jste usiloval řadu let, bylo těžké se prosadit přes Radima Ottmara?
To jednoznačně. Radim je legenda hradeckého fotbalu. Pamatuji si, že už když jsem chytal v nižších soutěžích, tak jsem se na něj chodil dívat. Bylo to hodně těžké a jsem rád, že jsem se do brány dostal, ale na druhou stranu mě mrzí, že je to na jeho úkor.
Před rokem jste mluvil o vašem vzájemném přátelství. Přetrvává i po prohození vašich rolí?
Přátelství určitě přetrvává. Je mezi námi zdravá rivalita, která je asi u všech gólmanů, ale za mě je náš vztah nadstandardní a vycházíme spolu dobře.
Váš konkurent je o nějakých deset let starší, naučil jste se od něj něčemu?
Naučil jsem se toho od něj mnoho, a nejen od něj. Když jsem do Hradce přišel, působil tady i Jirka Lindr. Byl jsem mezi nimi mladý bažant, roky jsem od nich sbíral zkušenosti a teď se je snažím zúročit.
Dlouho jste byl u Votroků v pozici dvojky, chvíli jste hostoval i v Jihlavě. Neuvažoval jste o odchodu?
Když jsem se tehdy vracel z Jihlavy, tak jsem byl na vážkách, jestli by pro mě nebylo lepší tam zůstat, protože jsem si tam už nějakou tu pozici vytvořil. Když se na to však podívám zpětně, tak rozhodnutí o návratu nelituji a jsem rád zpátky v Hradci. Mám ke klubu velký vztah a vždy za něj budu rád chytat.
V šesti zápasech jste vychytal čtyři čistá konta, ovšem v Jihlavě jste vyhráli po přestřelce 4:3. V čem byl ten zápas jiný?
Bylo to tím, že většina týmů je proti nám zalezlá. Nemají tolik šancí a čekají na brejky. To Jihlava si to s námi rozdala naprosto otevřeně a z toho pak pramenil vysoký počet branek.
Po šesti kolech jste na čele, asi musíte být spokojeni...
To sice jsme, leč cítíme, že v posledních dvou kolech jsme měli s týmy ze spodní části tabulky bodovat naplno. I tak se ale nemáme za co stydět, jsme první a položili jsme dobrý základ do zbytku ročníku.
Asi vás těší i vlastní výkony...
Jsem s nimi spokojen, ale je to zásluha toho, jakým fotbalem se momentálně prezentujeme. Hrajeme dobře v poli a máme kvalitně organizovanou obranu, díky tomu pak v bráně zas tolik práce nemám a připisuji čistá konta.
Právě za ně jste získal cenu Hráče měsíce, k čemuž vám gratulujeme. Co na to říkáte?
Jsem za ni rád. Vážím si toho, je to určitá zpětná vazba za to, jak člověk pracuje. Doufám však, že to hlavní ocenění přijde na konci sezóny v podobě vítězství ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE a postupu.
Letos se mluví již otevřeně, že Hradec je s Duklou a Žižkovem největší spolufavorit na postup. Cítíte už nějaký tlak?
V Hradci je tlak na postup do nejvyšší soutěže vždy, tým patří vždy mezi favority. Ale jak říkáte, letos už se není za co schovávat. Tým máme silný a máme na to probojovat se do nejvyšší soutěže.
Ve čtvrtek se rozhodlo o pozastavení soutěží minimálně na dva týdny, to asi nevidíte rádi...
Určitě ne, ale nezbývá než to respektovat. Zdraví je na prvním místě a my se podle toho zařídíme. Budeme tvrdě pracovat a čekat, až zase dostaneme zelenou.
Vybudoval jste si pozici jedničky v týmu usilujícím o postup, jaký je tedy další fotbalový sen?
Fotbalových snů mám spoustu, ale ten nejbližší je jasný – postoupit a zahrát si s Hradcem Králové FORTUNA:LIGU na novém stadionu.
Víme, že jeden z dlouhodobých cílů je šéfovat fotbalovému oddílu. Podnikáte i v této oblasti již nějaké kroky?
Tento sen je hodně vzdálený. Ale ten hlavní krok jsem splnil nedávným úspěšným dokončením vysoké školy. Teď mi diplom leží ve skříni a práší se na něj, ale až jednou skončím s aktivní kariérou, tak bych se tomuto snu rád přiblížil.
