Dlouhá léta jste hrával nejvyšší soutěž. Jak bylo těžké se s ní před rokem rozloučit?
Bylo to těžké, ale dal jsem přednost rodině. Byl jsem půl roku na hostování ve Slovácku a rodinu měl v Jablonci, což bylo ze začátku fajn a mohl jsem si dělat, co chtěl, leč pak mi začala chybět rodina. Pro další angažmá jsem tedy chtěl skloubit rodinu i fotbal. V Boleslavi už o mě neměli zájem, takový je fotbal, a i když jsem měl možnost hrát nejvyšší soutěž jinde, zvolil jsem nabídku Žižkova. Teď mi to vyhovuje, je to sice druhá liga, ovšem věřím, že se mezi elitu vrátíme jako tým i já osobně.
Hrály roli právě i postupové ambice?
Do týmu přišel i Milan Švenger a po prvním přáteláku se mi líbilo, že Viktorka chce hrát pěkný kombinační fotbal. Pomohl tomu i rozhovor s trenérem, vše mi dávalo smysl a musím říct, že mi to aktuálně vyhovuje.
Do konce sezóny jste se rvali o postup, ale nevyšlo to. Byli jste zklamaní?
Postupně jsme po postupu pokukovali a dostali jsme se dokonce i na třetí místo, ale pak jsme to nezvládli a dostali například šestku v Brně a bůra v Hradci, to se nepovedlo. Nasáčkované zápasy měly všechny týmy, ovšem nám to zkrátka nevyšlo. Za mě jsme na postup ještě nebyli vyzrálí, teď máme ještě silnější tým a jsme připravenější, tak uvidíme, jak to dopadne.
Vnímáte i větší tlak?
Tak to nevnímám, byť to přání z vrchu tam jistě je. Uděláme, co půjde, ale když se to nepodaří, tak nám asi hlavu neurvou.
Vyhráli jste všechny tři zápasy, ukázali jste svou sílu? (rozhovor vznikal před 4. kolem – pozn. redakce)
V prvních dvou duelech jsme byli za mě lepším týmem, v Prostějově jsme si však nevěděli rady, hodně nás napadali a z těch tří zápasů to byl asi nejtěžší soupeř. Tři body ale máme a historie se neptá. Nyní nás čeká Hradec.
Vy sám jste za své výkony dostal cenu pro hráče měsíce srpna, co na to říkáte?
Popravdě jsem o tom ani nevěděl, dozvěděl jsem se to až ráno od klubu. Vůbec mě to nenapadlo. Určitě ale člověka potěší, když něco vyhraje. Je to pěkné ocenění a první dva zápasy se mi povedly, ale máme celou sezónu ještě před sebou a důležitější je týmový výkon.
Ve třech zápasech jste dal čtyři góly, pokukujete i po králi střelců?
Jsme pořád na začátku, a i náš stoper má dva góly, z trestňáku se trefil fakt nádherně. Kdyby to vyšlo, tak budu rád, ale důležitější je bitva o postup.
Právě v postupových bojích ubyla konkurence, jenže se zase hraje jen o jedno místo. Je to tedy výhoda, či nevýhoda?
Teď jsme se o tom bavili. FORTUNA:NÁRODNÍ LIGA je náročná, soupeři proti nám zalezou a není je jednoduché dobývat. Z první ligy sestupují rovnou tři, tam se podle mě bude hrát až do konce. Mi osobně spíše vyhovoval ten systém s baráží, který byl připraven na uplynulý ročník. Takhle budu rád, když zůstaneme na čele a postoupíme rovnou.
Už jsme se toho dotkli, ale je to tedy tak, že si pořád myslíte na nejvyšší soutěž?
Jasně, kdo ne? Chtěl bych se tam vrátit a zase si zahrát zápasy na Spartě, Slavii či v Plzni. První liga je první liga. Ale jak jsem řekl, jsem spokojený a raději budu hrát druhou ligu na Žižkově, než být někde v lize nechtěný a jen trénovat s vědomím, že šanci nedostanu.
Pamatuji si, jak jste byl před dvanácti lety "tryskomyš" s tahem na branku. Teď už se ten prototyp útočníka asi změnil...
No, já si nemyslím. V Prostějově jsem běžel skoro z naší šestnáctky, přesprintoval hřiště a dal gól. Já jsem pořád stejný. Rychlost jsem neztratil.
Máte už ve svých čtyřiatřiceti nějaký plán, co po aktivní kariéře?
Určitě jsem o tom přemýšlel. Je to u nás těžké, protože až skončíme s fotbalem, tak začínáme téměř od nuly. Jsem přihlášený na studium A licence, tak jsem zvědavý, jak přijímačky dopadnou. Chtěl bych být trenér, ale uvidíme. Manželka má fitko v Jablonci, tak kdyby to náhodou nedopadlo, tak jí budu vypomáhat.