Už před 17 lety jste si zkusil trénovat ve druhé nejvyšší soutěži, ale pak jste se usadil u mládeže a v nižších ligách. Čím to?
Na to je těžké odpovědět. V té době jsem byl perspektivním trenérem a měl nabídky i z první ligy, bohužel to však nedopadlo. Člověk si musí projít vším, což se stalo také mně. Prošel jsem celou strukturou našich soutěží a posunulo mě to někam jinam.
Dostal jste se do Líšně, zachránil se s ní v MSFL a loni vybojoval dokonce postup. Berete to jako největší úspěch?
Líšeň je pro mě nádherným zážitkem, poněvadž nastaly dva momenty, jež hodně ovlivnily mou kariéru. Nejprve zázračná záchrana, poté jsme byli třetí a následně jsme měli skvělý podzim a byli lídrem, leč na jaře to bylo složité a sám jsem uvažoval, že si půjdu od fotbalu odpočinout. V posledním kole jsme to ovšem zvládli, a tak jsem po postupu nemohl nechat Líšeň na holičkách. Byl to velký úspěch.
Karty měli v rukou do té doby na jaře suverénní Valcíři, věřili jste, že by to ještě mohlo vyjít?
Vždy musíte věřit. Zvládli jsme utkání v Hodoníně, který bohužel sestoupil. Navíc jsme věděli, že vztahy mezi Frýdkem a Hlučínem nejsou ideální, k tomu domácí měli výborné mužstvo. Nakonec to vyšlo.
Po postupu si Zbrojovka stáhla řadu hráčů, šlo o citelné oslabení?
Bylo to velmi hektické, na budování nového týmu nebylo příliš času. Přivedli jsme hromadu zajímavých hráčů a jak čas ukazuje, tak se nám to skutečně vyvedlo. Důkazem je, že Líšeň se prezentovala atraktivním fotbalem a o její hráče je teď velký zájem.
S výkony přišla i větší mediální pozornost, jak jste si to užíval a stále ještě užíváte?
Jsem skromný člověk. Už jsem starší a vím, co je pokora, takže lidem kolem sebe hodně naslouchám a jsem vděčný za kolegy z realizačního týmu. Na druhou stranu vás to pochopitelně potěší, každý máme své ego. Sám za sebe ovšem musím smeknout před tím, co Líšeň na své rodinné poměry dokázala. Byl jsem tam hodně spokojený, leč pak přišla nabídka na práci ve velkoklubu a já ji akceptoval.
O odchodu do Zbrojovky se spekulovalo již delší dobu, protože se Brnu vstup do FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY příliš nevydařil. Proč jste tak dlouho odolával?
Nešlo úplně o odolávání. S majitelem klubu jsem byl několikrát v kontaktu a se Zbrojovkou spolupracoval v roli analytika či skauta. Byly chvíle, kdy jsem už měl do Brna nastoupit, ovšem nedopadlo to. Vyšlo to až teď.
Těší vás podpora fanoušků v obou klubech?
Líšeň předváděla velmi hektický fotbal náročný směrem dozadu, avšak atraktivní směrem vpřed. Těší mě, že jsme ty prvky přenesli také do Zbrojovky, což jsme demonstrovali mnoha vstřelenými brankami v posledních kolech. Atraktivita je důležitá, právě tak přilákáte diváka na stadion.
Co byla první věc, kterou jste v nové funkci udělal?
Nedá se mluvit o jedné věci. Je třeba navnímat prostředí, charakteristiku hráčů, fotbalový projev a tak dále. Bylo toho k řešení dost. Domluvili jsme se, že půjdeme dílčími kroky. Takže postupně jsme plnili určité věci jednu za druhou. Nepřišel jsem všechno změnit, naopak, pokračovali jsme v práci předešlého trenéra, jen jsme udělali nějaké úpravy.
Bylo velkou výhodou, že prostředí v Brně tak dobře znáte?
Samozřejmě je to určitá výhoda, avšak tak blízce jsem zase všechny neznal, na tom jsem musel zapracovat. A nejen já, byla to zásluha celého realizačního týmu, který zůstal stejný. Jen mě mrzí, že jsme nedokázali zvládnout zápas na Žižkově
Jakub Přichystal pod trenérem Šustrem moc nehrával, ale pod vámi se zakrátko stal nejlepším střelcem Brna. Jak se to vůbec stalo?
Problém byl v tom, že jeden hráč se pasoval do role spasitele, poněvadž na to měl předpoklady a do jisté míry to tak i dle statistik fungovalo. Na druhou stranu jsem řekl, že si na spasitele hrát nebudu, ale upřímně u Kuby Přichystala si tak připadat musím.
Vy jste jej dobře znal z Líšně, pomohli jste si navzájem?
Kuba do toho naskočil se zdravým sebevědomím, já samozřejmě jeho přednosti dobře znám. Pomohli jsme mu tím, že jsme začali hrát na dva útočníky. Musím říct, že to vyvrcholilo v Pardubicích, kde byl jeho výkon famózní.
Přezimujete na třetí příčce, s tím jste asi spokojen.
Jak jsem řekl, mrzí mě prohra na Žižkově. Ovšem věřím, že výhra v Pardubicích pomůže celému klubu k ještě většímu odhodlání porvat se o postup.
Za listopadové výkony jste byl oceněn jako Trenér měsíce, gratulujeme. Co na to říkáte?
Listopad jsme zvládli velice dobře, zejména v zápase s Prostějovem mužstvo pracovala naplno až do konce a v závěru mělo ještě asi pět šancí. V Pardubicích to byla válka, kterou jsme zvládli a jsem za to velice rád.
Po dvaceti letech trénování jste konečně blíž trénovaní ligového týmu. Je to velké lákadlo do další práce?
V lize jsem už trénoval jedno utkání jako zástup, ale o tom to není. Máme před sebou zimní pauzu, ve které jsem schopen dát týmu potřebné herní prvky a doufám, že to dobře dopadne. Pochopitelně je to i otázka vhodného doplnění kádru a dalších věcí. Všichni na tom poctivě pracujeme a jaro nám ukáže, jak jsme úspěšní.
Máte tak stále ambice dostat se do ligy?
Měl jsem své civilní zaměstnání, trénoval jsem k tomu MSFL a následně FORTUNA:NÁRODNÍ LIGU. Takovýto souběh pro mne byl výhodný, leč pak jsem se musel rozhodnout, poněvadž v Brně už něco takového vůbec nepřicházelo v úvahu. Moje vize je tak patrná, a abych vám tedy odpověděl, tak ano, mám.
Berete jako čest trénovat Zbrojovku?
Pro mě je to splnění trenérského snu a velká trenérská výzva. Na jaro se velmi těším.
