Zvítězili jste v prvním domácím utkání proti Ústí vysoko 4:1, s tím asi můžete být spokojeni?
S výsledkem jsme spokojeni, i když průběh tomu vůbec
nenapovídal.
Když zůstaneme u toho průběhu, tak v čem to bylo pro
vás těžké?
Oni hráli po celý zápas naplno, my jsme spíš bránili. Museli
jsme být po celý zápas ve střehu, pořád tam byly hodně nebezpečné průniky po
stranách. Hráli hodně kombinačně, neboť jsou silní na balónu. To jsme
ale o nich věděli a poradili jsme si s tím. Dobře se nám dařilo bránit a
nevznikla z toho žádná větší šance.
Zmínil jste šance, tak hned v úvodu utkání vám
Švejdík zahrál nebezpečnou malou domů. Tam jste se asi hodně zapotil...
Špatně jsme se mezi sebou domluvili, bylo to, jak říkáte, hodně nebezpečné. Naštěstí jsme to ale zvládli.
Klíčový okamžik přišel na přelomu
druhého poločasu, kdy jste dali nejprve druhý gól na 2:0 a hned vzápětí jste
chytil penaltu. Jak jste ten moment viděl?
Při penaltě jsem se rozhodoval až na poslední chvíli.
V první moment jsem chtěl zůstat stát, pak jsem si řekl, že to nemůžu
udělat, neboť kdyby mi ji dal do strany, tak si budu strašně nadávat. Vybral
jsem si tedy stranu a nechal jsem tam nohu. Naštěstí to od Krátkého nebyla
žádná rána a dobře to dopadlo.
Od čistého konta vás dělilo osm minut, kdy vás překonal
ústecký Peterka. Jak byste tu akci popsal?
Oni si tam dali dobře míč ze strany a my jsme si to
nepohlídali. Nezachytili jsme Peterkův náběh, dostal to skvěle na nohu a tím to měl
v zakončení hodně snadné.
Co se vám honilo v tu chvíli hlavou? Nezačali
jste se tam trochu bát o výsledek? Do konce zápasu v tu chvíli bylo
nějakých osm minut...
Určitě ne, jen jsem si říkal, že nesmíme začít panikařit.
Jinak, že dostaneme druhý gól a bude to v háji. Naštěstí jsme
pak v závěru dali ještě dva góly a zápas jsme si pohlídali.
