Viděl jste ve výkonech Chrudimi oproti podzimu progres?
Myslím si, že tým výkonnostní posun udělal. Žádný zápas,
vyjma druhé půle ve Znojmě, jsme nevyhořeli. Zároveň jsme oproti podzimu
výrazně omezili individuální chyby. Pomohl nám příchod tří hráčů, stávající
fotbalisté taktéž posun udělali. Jsem přesvědčený, že roli sehrál i příchod
Lukáše Krajáka na pozici kondičního trenéra. Všechny tyto věci byly zásadní
v naší cestě k cíli, kterým byla záchrana. Stavěli jsme na týmovosti,
každý odehrál lepší a horší zápasy. Nikdo výrazně nevybočoval, měli jsme
poctivý a pracovitý tým bez hvězd. Uspěli jsme.
Střídání na pozici
brankáře bylo u Chrudimi novinkou…
Už na podzim byla výměna Lukáše Mrázka zapříčiněna zraněním,
Simon Zíma rok dochytal. Na jaře se Mrázek vrátil. Po zápase ve Znojmě, kde
jsme dostali ze sedmi střel šest branek, jsme chtěli udělat změnu. Za góly
brankář nemohl, ale chtělo to nový impuls. Změna na chvilku zafungovala, poté
jsme ho do branky zase vrátili.
Zajímá mě ještě váš
názor na Daniela Vašulína. Udělal dobře, že v zimě nepřestoupil do Hradce?
Dan je mladý kluk a je vidět, že to ještě zdaleka není
hotový hráč pro ligu. Dělá velké pokroky a situaci si musí zvážit sám. Nikdo
z klubu mu nebránil, vše vyhodnotil s manažerem a rozhodl se, že
zůstane. Teď má další nabídky, je smluvně vázaný v Chrudimi a rozhodnutí
je opět jen a jen na něm. Osobně si myslím, že by měl ještě půl nebo celou
sezonu zůstat právě zde, kde bude mít mnohem větší šanci hrát.
Jak trenér prožívá
situace jako je například špatná malá domů? Z Chrudimi to v uplynulém
ročníku dobře znáte. Celý týden je připravujete na soupeře a pak snahu zmaří
něco, co absolutně nemůžete ovlivnit…
Je to komplikované. Hrubou chybou vzadu si prošli snad téměř
všichni obránci, stálo nás to body. Z nešťastných věcí se chytrý hráč
poučí, ti, co nejsou chytří, je opakují a dávají šanci hrát ostatním. Jako
trenéři jsme chtěli především udržet klid. Kluci byli dost nervózní, nechtěli
jsme je za jednu chybu seknout a posadit na lavičku. Chtěli jsme, aby cítili
důvěru. Pokud je někdo opakoval, musel z kola ven, kde již čekal jiný
hráč, aby se ukázal. Není to příjemné, sport je o chybách, ale my je na jaře
výrazně omezili.
Dalším bodem, který
vám jistě přidělal hodně vrásek, byly penalty. Dají se vůbec natrénovat?
Penalty jsou psychická záležitost. Hráč mi na tréninku
z osmi pokusů osmkrát promění a v zápase selže. My jsme jich poměrně
dost neproměnili, což hráčům taktéž na klidu nepřidalo. Nebyla to naše ideální
disciplína, vinou nich jsme taktéž hodně bodů poztráceli.
Záchrana se povedla
po remíze v Prostějově. Kdy jste si říkal, že už tu ligu prostě nepustíte?
Věřit nebo nevěřit, o to nešlo. Závěr v Prostějově
v podobě neproměněných pokutových kopů byl hodně nervózní. Na konci jsme
už věděli, že nám remíza stačí. Celý den jsem z hráčů cítil, že to
zvládneme, byli odhodlaní a nechtěli boj o záchranu nechávat až na poslední
zápas.
Byl to psychicky nejnáročnější
rok na lavičce Chrudimi?
Těžko posuzovat. Ze začátku to bylo zcela jiné. Museli jsme
to budovat od nuly. Měli jsme málo hráčů, hráli jsme divizi v příšerných
podmínkách. Přišel jsem nakažený profesionalismem, snažil jsem se ho předat
ostatním. Občas to dřelo, někdo se nechtěl podřídit, a tak jsme se postupně
museli s řadou hráčů rozloučit. Nakonec se ustálila parta, která byla
ochotná pracovat. Jádro týmu je tu dodnes, výborní kluci. S nimi jsem
prošel divizí, sedm let ve třetí lize a teď za odměnu dostali šanci ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE. A
znovu to zvládli. Nejnáročnější rok? Těžko říct. Osobně říkám, že je těžší
postoupit než se udržet.
Věta pronesená na tiskové
konferenci, že to byl váš poslední zápas na lavičce Chrudimi, stále platí?
Ano. Říkal jsem ji už v týdnu před zápasem se Žižkovem,
hráče i vedení jsem se situací obeznámil. Mám k rozhodnutí několik důvodů,
ale nechci je ventilovat. Prostě potřebuji dobít baterky. Mám fotbal strašně
rád a chci ho dělat dál. Jenže ho musím dělat pořádně a k tomu je nutná
energie a síla. Šestnáct let v Chrudimi bylo náročných, nyní mám svoji
práci, dvě malé děti. Doteď jsem fotbal dělal na úkor sebe a své rodiny a to
chci nyní změnit, aspoň na pár měsíců.
Co na to kabina?
Kluci to nesmí zabalit. V kabině jsme jedna velká
rodina, patříme k sobě. Většinu z nich jsem vedl od osmnácti let.
Prošel jsem s nimi jejich první lásky, manželství, postupně se jim rodily děti.
Vidím je v průřezu řady let. Je moc hezké, že vyjádřili snahu, abych si to
rozmyslel, ale tentokrát to nejde. Doufám, že se podaří přivést dobrý trenér,
který do rodiny zapadne. Pro tým bude znamenat nový impuls. Hráčům jsem
vysvětlil, že změna má řadu plusů. Ví, že budu na jejich straně, chci jezdit na
každý zápas a fandit. Ale opravdu už jenom fandit…
Kdy se rozhodnutí
zrodilo?
Už v průběhu podzimu. Já chtěl končit už před dvěma
lety, ale přemluvili mě. Fotbal je strašný žrout času, u trenéra obzvlášť.
Nekončí to tréninkem, hráči to mají o mnoho jednodušší, oproti celému
realizačnímu týmu. Musíme zajistit všech pětadvacet hráčů, to se rovná
pětadvacet problémů. Postupem času má každý něco. Cítil jsem lehkou vyhořelost.
Tím, že chci svoji práci dělat dobře, jsem k důležitému rozhodnutí dospěl.
Jsem rád, že jsem vedl velmi úspěšný tým a hráli jsme fotbal, na který se dalo
koukat. Není vyloučené, že se do Chrudimi zase časem vrátím.
Jak se k vašemu
rozhodnutí stavěla rodina?
Byla moc ráda. Těší se na dovolenou, na kterou nebyl nikdy
čas. Během sezony to nejde, při krátké přestávce také ne. Navíc nám se vždy
rodilo něco nového, třeba jako přesun do vyšší soutěže. Neměl jsem na dovolenou
čas, teď chci vše dohnat. Máme co dohánět.
Neslyšel jste od
nich, že vám nevěří? Že si to stejně zase rozmyslíte?
Jasně, pochybovali. Žena ví, že fotbal je můj život. Nebyla
si jistá, dokud to nebylo definitivní.
Na co budete nejvíce
vzpomínat? Zkuste najít jeden moment…
Jedním z nejdojemnějších momentů bylo loučení Radima
Holuba. I mě ukápla slza. Hráli jsme spolu, spali na jednom pokoji na
soustředěních, je to víc než kamarád. Loučení bylo velmi dojemné. Kromě toho samozřejmě
vzpomínám na postupy, první sezonu ve třetí lize, kde jsme měli nekončící šňůru
bez prohry. Je toho hodně.
Budete se podílet na
výběru nového trenéra?
Už se snažím. Doufám, že vše vyjde tak, jak si představuji.
Mám jedno velké přání. Doufám, že dotyčný do Chrudimi přijde a povede se mu
navázat na moji práci. Hráči ho znají, ví přesně, o co jde.. Moc bych si to
přál.
Chce Pavel Jirousek
dodat něco na závěr?
Chci děkovat. Všem hráčům, kteří prošli mýma rukama od
začátku až do konce i těm, kteří během těžkých obdobích postupně odpadávali.
Velké díky patří celému realizačnímu týmu, především Pavlu Křečanovi, který se
mnou dělá dvanáct nebo třináct let. Dále také Radimu Holubovi, Pavlu Matějkovi, Honzovi Sládkovi, Vlastíku Gallatovi, Oldovi Syrůčkovi, MUDr.
Pavlu Holekovi, Martinu Škrhovi, Ivanu Hoffmannovi či předsedovi Tomáši Linhartovi, který to má vše na bedrech a nečeká ho vůbec nic jednoduchého.
Speciální poděkování směřuji k Petrovi Vojtěchovskému, který je otcem myšlenky
udělat z hráče Jirouska trenéra. Jsem moc rád, že jsme se spolu rozhodli, abych
do toho šel. Na závěr přece jen jedna stížnost. Jeden z důvodů, proč odcházím
je, že se k podpoře našeho klubu nepřidalo město. Očekával bych od nich větší
zájem, bez nich se fotbal dělat nedá. Je velké zklamání, že nám nedokázalo
během těžké sezony pomoct a nevím, zda vůbec plánuje se k pomoci odhodlat v
ročníku následujícím.