Vítkovičtí navíc v poslední možnou chvíli ukončili sérii bez vítězství na vlastním hřišti, která trvala 4 zápasy. Navíc rozhodnout sváteční odpoledne? „Je to pěkný pocit,“ potvrzoval Holiš. „Jak vstřelená branka, tak hlavně tři body. Jsme rádi, že jsme ukončili sezónu a oslavy 100 let vítězstvím.“ Zmíněnou sérii si všichni členové týmu uvědomovali a byli odhodlaní prolomit smůlu. „Říkali jsme si, že to dnes chceme urvat hlavně pro fanoušky a pro všechny, co nás celou sezónu podporovali. A že by těch 40 bodů bylo pěkných,“ zmínil čerstvě 21letý hráč další cíl, který byl na dosah.
Zpočátku se však zdálo, že všichni muži na hřišti podlehli atmosféře oslav. Podle odchovance ostravského Baníku ale bylo tempo ovlivněno jinými důvody. „Bylo to z obou stran opatrné. Nechtěli jsme dostat první gól, to samé Pardubice. Čekalo se na chybu. Neřekl bych, že to bylo tak pomalé, jen se čekalo, kdo dá první gól. Naštěstí jsme to byli my.“ Opravdu lze říct naštěstí. Než se domácí hráči propracovali k první gólové šanci, měli jich hosté z Pardubic rovnou pět. Holiš ale z inkasování neměl strach. „Máme Pepu Květona, my se bát nemusíme. On ty nuly má.“ Jediný gól zápasu pak vstřelil právě defenzívní záložník Vítkovic, který v situaci po trestném kopu zachoval chladnou hlavu a přiznal, že nešlo o náhodu. „Mířil jsem to. Navíc přišel super centr. Jsem rád, že jsem to byl zrovna já,“ popsal stroze svůj úspěch, přičemž bylo znát, že není zvyklý mluvit zrovna o gólech.
Vítězstvím 1:0, jak typickým pro Vítkovice v tomto ročníku, dosáhli Ostravané na nejlepší umístění klubu od roku 2003, kdy skončili ve druhé lize pátí. Osmé místo je úspěchem a všichni si to podle Holiše uvědomují. „Víme o tom, bavili jsme se v kabině. Jsme za to rádi a chtěli bychom na to v následující sezóně navázat.“ Jestli se za to dostane týmu nějaké další odměny, prý během sezóny řeč nepřišla. „To jsme neřešili. Řešili jsme hlavní cíl, záchranu. Že jsme uhráli 40 bodů, to je navíc.“
Sezóna 18/19 je minulostí. Ale co Roman Holiš a ročník 19/20? Bude opět ve spojení s Vítkovicemi? „O nějakém pokračování jsme se bavili, ale ještě není nic definitivní. Uvidíme, jak to dopadne. Určitě je tu možnost, že tu 13. června zase začnu.“ Je však jasné, že ve svém věku nevidí FORTUNA:NÁRODNÍ LIGU jako svůj strop. Zároveň se ale nežene výš za každou cenu. „Moje přání je dostat se co nejvýš, ideálně do ligy. Jestli to bude za dva roky, nebo za tři, to mi je jedno. Poctivě pracuju a snad se to vrátí. Určitě nezahazuju šanci ve Vítkovicích a jsem rád, že jsem mohl celé jaro odehrát v základu,“ mluvil střízlivě o svých cílech a krocích k nim hráč, který má za sebou první rok v profesionálním fotbalu. Jak ho hodnotil? „Přišel jsem ze třetí ligy z Petřkovic a ze začátku jsem byl třetím stoperem. Pak mi pánové Balcárek s Paulem dávali více prostoru. I na podzim jsem byl spokojený, kolik jsem toho odehrál. Na jaře pak každý zápas kromě trestů. Některé zápasy byly povedené méně, některé více, to bych chtěl stabilizovat. Celkově jsem spokojený. Máme super partu, uhráli jsme hodně bodů a teď to jdeme oslavit,“ uzavřel své povídání skromný defenzivní pilíř vítkovické zálohy Roman Holiš.
