Už v dorosteneckém věku jste absolvoval stáže v Aston Ville. Jak na ně vzpomínáte?
Jen v tom dobrém. Začal jsem tam jezdit krátce po mých patnáctých narozeninách. Vidět, jak to chodí v zahraničí, byla skvělá zkušenost. Dodnes z toho těžím.
Řešil se i váš přesun na ostrovy, mluvilo se o vás jako o velkém talentu. Čím to, že se nakonec kariéra nevyvíjí dle předpokladů?
Tak dle předpokladů... Co to vlastně znamená dle předpokladů? Dorostenecký věk a mužský fotbal je v hodně věcech velmi rozdílný. Je pravda, že dříve jsem si myslel, nebo spíše doufal, že ta kariéra se bude vyvíjet jinak, jenže přišly takové věci jako jsou zranění a s tím člověk nic neudělá. Určitě ovšem nehážu flintu do žita, je mi jednadvacet a věřím, že toho mám před sebou ještě hodně.
Čeho byste chtěl vlastně dosáhnout?
Chci hrát ligu a pokud se bude dařit, tak určitě chci jít někam ven do zahraničí, to byl vždycky můj sen.
Udělal byste s ohledem na dosavadní průběh kariéry něco jinak?
Co se stalo, stalo se. Nemá smysl nad tím polemizovat. Jsem rád za to, co jsem prožil, ať už v tom dobrém či zlém ohledu, hodně mi to dalo.
Na podzim jste byl v Písku, nyní ve Vítkovicích. Berete to jako takový restart?
Restart v 21 letech, to snad ještě ne. (smích) Jak jsem již říkal, poslední dva nebo tři roky pro mne byly hodně těžké. Před fotbalem dostala prioritu maturita, kterou jsem prostě chtěl udělat. Pak se ke všemu přidala zranění a když už to vypadalo, že konečně vše půjde tak, jak má, tak jsem musel na dvě operace během půl roku – s jedním i druhým kolenem. Neberu to tedy úplně jako restart, ale vracení se tam, kde bych chtěl být.
Jak jste se vlastně do Vítkovic dostal? Přeci jen jsou docela z ruky...
Poměrně jednoduše. V Příbrami mi bylo panem Csaplárem řečeno, že se mnou nepočítá a že si mohu hledat jiné angažmá. Trénoval jsem a čekal, co přijde. Jednou večer mi agent zavolal, že Vítkovice, respektive trenéři pan Balcárek a Míra Paul o mě mají fakt velký zájem a jestli bych šel do Ostravy. Řekl jsem, že není o čem přemýšlet, že do toho jdu. Daleko to sice je, ale moje chuť do fotbalu v té době byla obrovská, takže vzdálenost nebyla důležitá. Byly i jiné možnosti, ale rozhodl velký zájem trenérů, z našich telefonátů a rozhovorů jsem byl nadšený.
V MFK je řada podobně starých hráčů, berete to jako výhodu?
Určitě, i díky tomu nám to tak šlape. Jsme totiž v podobném věku a rozumíme si i mimo fotbal, což je důležité. Není to jen o tom přijít na stadion, odtrénovat a jít pryč. Skvěle si rozumíme.
Hned v prvním zápase jste se uvedl veledůležitým gólem, lepší start jste si asi nemohl přát.
Byl jsem fakt šťastný, že se to takhle povedlo. Hlavně jsme vyhráli a odpoutali se od spodních příček, to bylo pro průběh jara klíčové.
Přesto jste se postupně ze základní sestavy vytratil, čím to?
Asi výkonnost. Par zápasu z mé strany nebylo ideálních, sám si to uvědomuji. Trenérovo rozhodnutí mě nenasazovat hned od začátku jsem tedy respektoval.
V každém zápase jste ovšem dostal příležitost alespoň na pár desítek minut. Bylo to pro vás dost?
Jsem rád, že jsem v každém zápase hrál alespoň chvíli, ale dost to pro mě samozřejmě není. Já chci hrát každý zápas od začátku, co nejlépe a co nejdéle tak, abych pomohl týmu.
Dá se říct, že od půlky jara jste měli o záchraně jasno. Ulevilo se vám?
V určitém ohledu ano, mohli jsme být víc uvolnění a hrát v klidu. Ale řekli jsme si, že to ještě nic neznamená a že chceme i nadále hrát poctivý fotbal a vyhrávat. Proč skončit osmí, když máte na to, jít výš...
Sám nyní dostáváte více prostoru a proti Brnu i Znojmu jste navíc přidal krásné branky střelami ze střední vzdálenosti. Je to vaše specialita?
Děkuji. Nevím, jestli specialita, ale já mám rád balón. Než dozadu, to raději hraji směrem dopředu, takže když se najde prostor pro střelu, vystřelím. Samozřejmě pokud to někomu mohu dát do prázdné branky nebo do lepší pozice, tak to udělám.
Je to pro vás osobně velká vzpruha?
To asi ano, ostatně jako pro každého. Ode mne se góly ve Vítkovicích očekávaly, takže už bylo na čase.
Jak svůj necelý půlrok v Ostravě hodnotíte?
Kladně. Odehrál jsem toho vcelku dost, s dobrými výsledky jsme hráli klidný střed tabulky. Kluci mě přijali doufám dobře, takže já si určitě na nic ztěžovat nemůžu a nebudu.
Na druhu stranu Příbram, které patříte, bojuje o záchranu. Co na její situaci říkáte?
Mrzí mě to, v Příbrami znám hodně lidi a když porazili nedávno Bohemku, kdy hráli fakt dobře, tak jsem doufal, že to půjde i bez baráže. Bohužel to vypadá, že nikoliv. Ale pořád je šance a já doufám, že to i vyjde. Přál bych jim to, jsou tam super kluci a vím, že tam mají dobrou partu. Proto kdyby mělo dojít na baráž, tak nepochybuji o tom, že ligu zachrání.
Už víte, co bude po sezóně?
Ano, pokusím se dohnat, co jsem zameškal ve škole a s přítelkyni si uděláme nějaký hezky výlet. (smích) Teď vážně... Nějaké náznaky mám a vypadá to, že půjdu na přípravu do Příbrami.
Chtěl byste případně i nadále zůstat ve Vítkovicích?
Svým způsobem jsem si to zde oblíbil, takže nebudu říkat ne. Ale jak jsem již zmínil, mám svůj sen, takže udělám vše pro to, abych zůstal v Příbrami i po přípravě, bojoval o sestavu a hrál ligu.
Co je tím konkrétním snem?
Na tohle je těžký odpovědět, ale asi to, aby mě fotbal pořad bavil a udělal jsem si pěknou kariéru buď tady doma, nebo někde venku. A chtěl bych mít s profesionálním fotbalem takovou rozlučku, jako měl Francesco Totti v AS Řím, to bylo neskutečné.
