Kdyby vám při konci v Brně někdo řekl, že za pět let budete stále hrát profesionální soutěž a budete nejlepším střelcem týmu, věřil byste mu?
Těžko říct. Sám ve vlastní schopnosti vždy věřím, ale na druhou stranu bych nejspíše nečekal, že po pěti letech stále budu hrát profesionální soutěž.
Byl jste u obou postupů Prostějova do F:NL, dal jste 25, respektive podruhé 26 branek. Střelecky jste asi pořád při chuti...
(Smích) To ano. Hlavně mě fotbal i po těch letech neustále baví a naplňuje mě. Kdybych se do něj musel každý den nutit, tak by to asi nešlo.
I tak, v 38 dát tolik branek... Je mezi oběma soutěžemi taková propast?
Je tam velký skok. Ale ty góly nejsou jen moje zásluha, musím děkovat spoluhráčům, kteří mi ten servis na hřišti poskytují, bez nich bych tolik gólů nedal. Navíc Prostějov byl v té době na poměry MSFL nadstandardní mužstvo, hráli jsme nátlakovým způsobem a dostával jsem dost míčů.
Druhá premiérová sezóna ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE a oproti prvnímu pokusu je to již o něčem jiném. V čem je největší rozdíl?
Tehdy vedení proklamovalo, že to chce hrát s klukama, co se o ten postup zasloužili. Většinou šlo o mladé prostějovské odchovance. Nevyšlo to, ale tentokrát jsme se přeci jen poučili a do tohoto ročníku daleko víc posílili.
Máte abnormálně zkušené mužstvo, je to velká výhoda?
Samozřejmě. Hráči jako Honza Polák, Alda Šustr, Tomáš Janíček a další, to je obrovská zkušenost. Když na takové kluky jde balón, tak víte, že nezazmatkují a zvládnou to i v těžké pozici. To týmu hodně pomůže. I tak na nás ovšem padla trošku deka, což mě dost mrzí. Zlomilo se to při utkání s Jihlavou, když jsme byli celé utkání lepší a spálili řadu tutových šancí. Nebýt následného výpadku z konce podzimu, tak hrajeme ještě výš.
Nevyšel vám ani vstup do jarní části, bylo náročné nenechat se tím zlomit?
Uvědomovali jsme si, že máme těžký los a hrajeme s aspiranty na postup. I ve chvíli, kdy jsme s těmito celky prohrávali, jsme věděli, že poté přijdou zápasy, které prostě musíme zvládnout. Měli jsme výhodu, že s týmy hrajícími o záchranu jsme se utkali doma. Celou dobu jsem věřil, že ty zápasy zvládneme a jsem rád, že se to podařilo.
I vy jste k tomu přispěl řadou gólů, díky kterým jste získal cenu pro hráče měsíce. Co na to říkáte?
Každé ocenění potěší. Bez kluků, kteří mi k těm brankám pomohli, bych ovšem ty góly nedal. Teď to ještě potvrdit ve zbývajících zápasech.
Nyní jste v podstatě zachráněni, dopřejete si teď více odpočinku?
Tohle nechám na trenérech, jistě to s námi ještě budou konzultovat. Ovšem určitě budou chtít vyzkoušet i další hráče.
I v devětatřiceti zvládáte devadesát minut profesionálního fotbalu, jak se udržujete v kondici?
Jak jsem již naznačil, nejdůležitější je chuť na sobě stále pracovat a trénovat, bez toho bych takto na fyzické dispozice náročnou soutěž nezvládl. Mi osobně také velmi pomáhá plavání.
Jak dlouho ještě chcete hrát?
V Prostějově si vždycky s předsedou Františkem Jurou po sezóně sedneme a diskutujeme, co dál. Zatím to však neřeším. Až mi přestane sloužit zdraví, tak kariéru zalomím, ale takové myšlenky mě ještě ani nenapadají.
Přemýšlel jste již i o nějaké další pozici ve světě fotbalu?
S panem Jurou jsme se již bavili, že bych po aktivní kariéře zůstal v prostějovském fotbale, v jaké funkci zatím nebudu specifikovat. Nabídka je na stole a uvidíme, co bude dál.
