Potvrdil hlavně to, co bylo vidět od úvodní minuty. Prostějov nepřijel do Vítkovic bránit, ale chtěl prolomit smůlu na hřištích soupeřů. Motivaci měl zcela jasnou. „Chtěli jsme odskočit z pozic úplně dole. To se povedlo a vyhráli jsme. Konečně jsme vzadu udrželi nulu a přivezli body z venku,“ radoval se příbramský rodák nad výsledkem. On sám byl od počátku hodně vidět a často se snažil zakončovat. Přiznal, že to nebyla jen jeho iniciativa, ale zněly tak pokyny pro celý tým. „Měli jsme za úkol to dotahovat a střílet. Bez střely nedáte gól. Ale já byl aktivní tak, že jsem první tři balóny ztratil a koukal jsem na nohy, co to je,“ usmíval se Vošahlík. „Poté jsem vystřelil do gólmana, pak vedle a až asi čtvrtá střela skončila v bráně. Bylo to trošku tečované, takže to malinko změnilo směr. Zaplať pánbůh za to,“ popsal svoji nakonec úspěšnou bilanci prvních 25 minut zápasu třicetiletý středopolař.
Pochvaloval si také skutečnost, že Vítkovice se vlastním uměním do šancí příliš nedostávaly. „Jejich šance vždy vyplynuly z nějaké naší chyby či nekoncentrovanosti. Dnes jsme ale udělali těch chyb méně, dali jsme dva góly a oni žádný. Vyhráli jsme, takže jsem rád.“ Po lepším nástupu Ostravanů do druhého poločasu ale i v něm hlodal malý červíček, jestli to tentokrát Hanáci konečně zvládnou dotáhnout do konce i na půdě soupeře. „Říkali jsme si, že musíme přidat druhý gól. Věděli jsme, že jsme bůhvíjak dlouho neudrželi nulu.“ A to se povedlo. Při popisu rozhodujícího okamžiku utkání se dobře naladěný Vošahlík neubránil smíchu. „Luty (Lutonský, pozn. autora) krásně dával míč a my jsme tam s Karlem (Kroupou, pozn. autora) byli úplně sami. Karel to ještě přede mnou uklidil do brány a v tu chvíli jsme oba vysílení padli na zem.“
Za stavu 0:2 pro hosty už s nimi neotřáslo ani vyloučení. Závěr zápasu si dobře pohlídali a strach z komplikací už podle hráče, který v nejvyšší soutěži v dresu rodné Příbrami debutoval již v 16 letech, neměli. „Bylo deset minut do konce. Dobře jsme se posouvali, vystupovali jsme a oni měli už jen střely z dálky plus velkou šanci po rohu.“ Okamžitě ale navázal pochvalou konkrétního jednotlivce a to nejen za tento zápas. „Musím říct, že Legi (Le Giang, pozn. autora) chytá celé jaro fantasticky a tu nulu si zasloužil. Musíme poděkovat i jemu.“
Po špatném začátku jarní části sezóny, kdy se Prostějov jednu chvíli ocitl až na 15. místě, se tým plný zkušených hráčů v dubnu konečně chytil, když ukončil sérii 12 zápasů bez vítězství. Znovu stoupá tabulkou a utekl sestupovému ohrožení. „Je to super. Z posledních 6 zápasů jsme 4 vyhráli. Na začátku jsme měli těžký los, samé týmy, které hrají nahoře a chtějí do ligy. Kolikrát jsme oba poločasy hráli proti větru, takže tam se třeba ani moc vyhrát nedalo. Ale teď jsme rádi, že jsme to zvládli a dnes si to užijeme,“ bilancoval prostějovské jaro Vošahlík a bylo znát, že se těší na veselou cestu z Ostravy a pravděpodobně i menší oslavu po příjezdu. Co však odmítl, že by si už hráči v situaci, kdy je tým prakticky zachráněn, šli zbylé zápasy jen užít. „Teď jsme začali vyhrávat a to se každému líbí. Ne, že si to budeme užívat, chceme posbírat co nejvíce bodů. Hrajeme o prémie, abychom se ukázali a třeba se i někdo posunul výše.“
Záložník se zkušenostmi například ze Slavie nebo Jablonce, který do Prostějova přišel až před začátkem jara jako volný hráč z Teplic, už během svého ani ne tříměsíčního pobytu nasál atmosféru v klubu a vyloženě z něj sálalo nadšení, když odpovídal na téma první prostějovské záchrany ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE po 17 letech, o kterou může klub připravit již pouze velmi složitá matematika. „Pro Prostějov je to důležité, protože lidi tu dělají fotbal s obrovskou láskou. Mají ho rádi a dávají do něj určitě nemalé peníze. To město si zaslouží, aby tam druhá nejvyšší soutěž byla,“ uzavřel Jan Vošahlík své povídání. Definitivní jistotu setrvání v soutěži může Prostějov získat již v příštím kole, kdy doma přivítá Jihlavu. Stačí mu k tomu získat stejně bodů, kolik uhraje Táborsko ve Znojmě.
