„Podle průběhu zápasu, kdy jsme soupeře pustili do jedné šance v prvním poločase a pak měl takové dvě pološance až ke konci, kdy jsme to otevřeli a chtěli jsme vyhrát, si myslím, že to je ztráta,“ zněla odpověď na otázku, jestli je bod z tohoto utkání ziskem, nebo ztrátou. Hned vysvětlil, proč. „Měli jsme daleko víc ze hry a víc šancí. Soupeř zalezl na svoji polovinu, čekal na brejky a v prvním poločase se mu povedlo jeden proměnit. Museli jsme dotahovat, ale myslím, že to je pro nás ztráta.“
Vítkovice přitom zápasy, ve kterých jdou do vedení, obvykle dotáhnou k zisku tří bodů. Nebáli se Severočeši toho, že by mohli odjet s prázdnou? Odchovanec Teplic odpověděl rychle a razantně. „Ne. Věděli jsme, že Vítkovice zalezou. Že bude jenom na nás se tam dostávat. Když budeme hrát svoji hru, rychlou, kombinační, po křídlech, že prostě nějaký gól dáme. Dali jsme ho ze standardky, což se nám moc nestává. Nejsme úplně velké mužstvo, jsme za každý takový gól rádi. Škoda, že tam nespadl ještě druhý. Měli jsme tam nějaký šance, třeba Mára Strada.“ Ačkoliv to vypadalo, že šlo při rohovém kopu o nacvičenou akci, záložník Army tuto hypotézu nepotvrdil. „Máme nějaké signály, ale zrovna tady to podle mě signál nebyl. Prostě jsme řekli Lukášovi Matějkovi, ať jde na přední a něco zkusí líznout. Na zadní jsem dobíhal, mám tam chodit a trefilo mě to do stehna.“ Bílek přitom stál asi dva metry před úplně prázdnou brankou. Se smíchem pak odpověděl na otázku, jestli někdy v životě vstřelil jednodušší branku. „Já moc gólů nedávám, takže asi ne.“
Po celý zápas pak jednadvacetiletý hráč tahal akce na krajích zálohy, hodně toho naběhal a v prvním poločase po individuálním průniku připravil gólovou šanci Valentovi. „Měli jsme chodit jeden na jednoho, zprava i zleva. Přeběhl jsem si, vyměnili jsme se na chvíli s Vencou Proškem a šel jsem hrát doleva. Dostal jsem míč, dal jsem si ho do středu, viděl jsem tam jeho (Valentu, pozn. autora), jak běží z půlky a řve si. Tak jsem ho tam zkusil najít. Pak už jsem neviděl, kam to šlo, takže nevím,“ popisoval situaci ze 44. minuty. Valenta hlavičkoval těsně vedle šibenice.
Bílek také potvrdil, že v závěru celému týmu při domácích šancích trochu zatrnulo. A vysvětlil, proč k tomu došlo. „Chtěli jsme to zlomit, chtěli jsme vyhrát. Bylo jasné, že vzadu budeme mít nějaká okénka a domácí jsou silní v protiútocích. Bylo to tím, že jsme chtěli za každou cenu vyhrát.“
To se Armě nepovedlo, přesto ztrácí pouhé dva body, do konce je stále ještě šest kol. Barážová pozice je stále hratelná. „Nevím, jak hrál dneska Hradec v Třinci. Jestli vyhrál, tak to je víc. Ale my jdeme zápas od zápasu. Můžeme šest zápasů vyhrát, nemusíme vyhrát ani jeden. Když budeme na barážových příčkách, budeme rádi. Když ne, tak to bude škoda, ale prostě pojedeme další sezónu a třeba tam budeme příště.“ Mluví se o baráži v kabině Ústí nahlas, nebo je to spíše tajné přání? „Myslím si, že to nemáme úplně, že musíme. Jsou tam jiné týmy – ať už je to Brno, který to vyhlašovalo už před sezónou. My prostě chceme a když tam budeme, tak budeme rádi,“ vysvětlil přístup celého týmu Michal Bílek.
