Jak jste viděl ze svého pohledu střetnutí proti Znojmu?
Byli jsme podle soutěžní tabulky favoritem zápasu, ale bylo vidět, že zápas byl vyrovnaný. Znojmo je silné a disponuje hodně cizinci, kteří hrají takzvaně na sebe a chtějí se ukázat. Podobně fungovala i Olympia Praha. Soupeř bojoval, kousal až do konce a k mému nepochopení v nastavení druhé půle inkasujeme. Faul od nás vůbec neměl přijít, měli jsme duel dohrát v klidu, ale to asi neumíme.
Střídal jste v 62. minutě Daniela Richtera. Jaké pokyny jste dostal od trenéra Aleše Křečka?
Kouč nám řekl, ať dáme gól, zlomíme zápas na naši stranu. Šel jsem na hřiště s Václavem Proškem s tím, že chceme opravdu rozhodnout. Trenérovi střídání vyšlo, poté i střídající Dominik Šup nahrál Lukáši Matějkovi, který obstaral rozhodující branku.
Kromě vstřelení první branky jste založil i druhý gól. Jak se tato akce vyvinula?
Po rohovém kopu byl odražený balón, který Znojmo odkoplo. Já jsem míč vrátil naslepo na Dominika Šupa, který nabíhal, ale nebylo to cílené. Já měl za sebou hráče a nechtěl jsem míč odevzdat. Dominik Šup nalezl Lukáše Matějku, který se prosadil, a tak se ukázali tři střídající hráči. Václav Prošek a Dominik Šup zaznamenali asistenci, já pro změnu gól.
Jak nesete, když zápas začínáte na lavičce?
Jsme naštvaní, že sedíme, ale když jdeme na trávník, chceme ukázat trenérovi, že se spletl a měli jsme v základní sestavě být. Vždy dáváme do zápasu sto procent a příští zápas můžeme hrát například my. Když jsme na střídačce, fandíme těm, co hrají. Když někdo jde střídat, drží naopak palce tomu, co nastoupí, abychom zápas zvládli. Jsme dobrá parta a jdeme si za svým cílem, kdy chceme vyhrát každý zápas.
Hecujete se mezi spoluhráči navzájem?
Děláme si srandu téměř ze všeho a ani to nemusí být fotbal. Když vidíme někoho na ulici a přijde nám srandovní jeho oblečení, hned se smějeme. Než odešel Michal Leibl a Martin Jindráček, bylo nás téměř deset lidí, co prošli Teplicemi a šest hrálo spolu v juniorském týmu. Známe se čtyři až pět let, jezdíme spolu na dovolené a nemáme důvod si něco závidět. Držíme za jeden provaz. Když jsme nahoře, Jiří Pimpara, Jan Peterka a Jiří Lindr nás uklidní a krotí při zemi. Myslím, že to takto funguje. Říkají nám, ať jsme pokorní, že každé kolo je těžké, ostatně mají něco odehráno a vědí, že nás nikdy nečeká nic lehkého. Porazit může každý každého a my musíme zůstat nohama na zemi a jít zápas od zápasu.
Vypsali jste si nějakou sázku, pokud se probojujete do baráže o tuzemskou nejvyšší soutěž?
Pokud se do baráže dostaneme, tak nás dva dny nikdo neuvidí. Do konce základní části je ale sedm zápasů, po kterých můžeme být pátí. Když budeme třetí, bude to super, avšak uvidíme, kde skončíme.
Na rozdíl od některých týmů nemáte co ztratit a není na Vás vyvíjen žádný tlak, naopak můžete být černým koněm a můžete jen překvapit…
Kdyby mi někdo před sezónou řekl, že se v těchto kolech budeme prát o baráž, nevěřil bych tomu. Jsme tam, kde jsme a jsme za to rádi. Do baráže se hodně tlačí Brno, které se chce vrátit mezi elitu. Myslím, že si nám vše sedlo od prvního tréninku. Sedl si tým, dělá si srandu každý z každého. To bylo vidět prvních pět kol, poté nám odešel Martin Jindráček do Teplic. To nám podle mého názoru hodně ublížilo a byla to velká ztráta, protože měl neskutečnou formu. Když jsme na podzim prohráli v Českých Budějovicích, měl právě on na jihu Čech tři šance, ale kdybychom tam hráli dva dny, gólu se nedočkáme.
Vnímáte, že je lepší o něco hrát, než kdybyste sezónu jen již dohrávali?
I když se hraje o záchranu, je to lepší než hrát o osmé nebo deváté místo. Stále je něco ve hře, každý zápas o něco jde a to posouvá i samotné hráče. Vše má něco do sebe.
