Na podzim jste začal jako jednička, ale už ve druhém kole vás vyřadilo zranění...
Samozřejmě mě to mrzelo, navíc šlo o vážné zranění. Útočník Sokolova mi přišlápl kotník na stojné noze, cítil jsem, jak mi tam cosi křuplo, ale nevěděl jsem, co to přesně bylo. Podíval jsem se na nohu, kosti držely, tak jsem si mohl oddechnout. Jak se však později ukázalo, urvaly se mi všechny vazy v kotníku. Sice jsem dochytal poločas, ale víc už nešlo.
Pravidelně jste chodil na zápasy, jaké bylo vše sledovat jen z tribuny?
Chodit na domácí utkání pro mě bylo samozřejmostí a dostal jsem se i na nějaký ten výjezd. Avšak vědomí, že ještě dlouhou dobu nebudu moci nastoupit, nebylo vůbec příjemné. Vlastně jsem předtím ani nikdy nebyl zraněný, takže to pro mě bylo něco úplně nového.
Do zápasového zatížení jste se dostal až v lednu. Bylo to vysvobození?
Jednoznačně. Hrozně jsem se těšil zpět do brány. Leč uvědomoval jsem si, že mě v přípravě čeká tvrdá práce. Pracoval jsem na kondici i silovém zatížení, a teď věřím, že jsem na sto procent připraven klukům opět pomoci.
Tým v zimě opustil Martin Šustr. Ulevilo se vám?
Každá konkurence nás posouvá dál. Bral jsem to jako příležitost se od něj něčemu přiučit. Určitě nemůžu říci, že by se mi s jeho odchodem nějak ulevilo, vycházeli jsme spolu dobře. Takový je však fotbalový život, hráči přicházejí a odcházejí.
Na internetu se během zimní pauzy objevila zpráva o vašem přesunu do Třince, co na ní bylo pravdy?
Musím přiznat, že jsem byl v kontaktu s trenérem Nečkem.
Zvažoval jste odchod z Vítkovic?
Ani ne. Jsem zde spokojený, dostal jsem nabídku nové smlouvy a bez váhání jsem smlouvu ve Vítkovicích prodloužil. Co se týče možného odchodu, musela by to být hodně zajímavá nabídka, a potom samozřejmě liga, pak by se o tom již dalo uvažovat.
Do soutěže jste vstoupili skvěle, a i přes těžký los získali už osm bodů. Čekali jste vůbec něco takového?
Los byl hodně těžký, takže jsem velice vděčný za to, jakým způsobem jsme to zvládli. Co se týče mě, tak já jsem optimista a vždy věřím, že to zvládneme.
Před zápasem s Táborskem jste byli pod tlakem, už opadl?
Pod tlakem, no, jak se to vezme, prostě řekněme, že bylo velké očekávání... První zápas sezóny po dlouhé zimní přípravě s vědomím, že pokud se zápas zvládne, tak bude relativně klid na další práci. Zaplať pánbůh to vyšlo a vyhráli jsme, takže super.
V přípravě jste běžně inkasovali dvě nebo tři branky od třetiligových týmů. Nyní s předními celky F:NL ani jednu. Co je jinak?
Zimní příprava je zkrátka náročná, jdete do zápasu unavený, protočí se na zkoušku spousta hráčů, něco nového zkoušíte, hraje se na umělé trávě a je to v uvozovkách pouze přátelské utkání. S ligovým zápasem se to nedá srovnávat.
Branku jste nedostal déle než 400 minut, měl jste už někdy takovou sérii?
Jestli si dobře pamatuji, tak v Opavě jsem měl podobnou sérii, myslím čtyř nebo pěti utkání v řadě bez gólu, ale nechci kecat. Upřímně, moc na takové statistiky nehledím.
Chytil jste i dvě penalty, bylo to štěstí, nebo dobrá příprava i rozpoložení?
Štěstí přeje připraveným. (úsměv) Připravoval jsem se na to a svou roli hraje rovněž dobré rozpoložení.
Skvělá forma vám vynesla cenu Hráče měsíce března ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE. Co na ni říkáte?
Je to skvělé, když za svou práci získáte ještě takový bonus v podobě ocenění. Za sebe jsem moc rád, že jsem schopen týmu pomoci. Chci poděkovat všem, kteří mě podporují a samozřejmě také spoluhráčům, bez nich bych to sám nezvládl. V neposlední řadě musím slova díků směřovat také našemu trenérovi gólmanů panu Řehulkovi za skvělou přípravu, tréninky a komunikaci, prostě komplexní služby. Musím to tady říct, jinak by se se mnou nebavil. (smích)
Máte před sebou zkušené stopery Mikulu a Cvernu, je to velká výhoda?
Já jsem určitě spokojený, myslím, že nám to skvěle šlape.
Na devátou příčku máte náskok šesti bodů, je v kabině cítit pohoda?
Pohoda je cítit, to je logické. V klubu vládne příjemná atmosféra, avšak zároveň chceme stále tvrdě pracovat a posouvat se dál.
Vnímáte to ještě tak, že hrajete o záchranu, nebo se již naopak díváte před sebe?
Prvořadá je záchrana, nebudeme si nic nalhávat. Leč samozřejmě už pokukujeme i dopředu, a to je příjemné.
S jakým umístěním byste byl vy sám letos spokojen?
Když to bude okolo šesté či osmé příčky, budu spokojen.
Na konci měsíce oslavíte třicítku, pořád sníte o lize?
Už 30? (smích) Ani mi to nepřijde. Ono u nás gólmanů je to s těmi čísly trošku jinak, můžeme chytat třeba i do čtyřiceti, když se o sebe člověk v průběhu kariéry dobře stará. O lize samozřejmě stále sním, proto ten fotbal začínáte hrát, chcete ho dělat na co nejvyšší možné úrovni a já věřím, že se mi ten sen splní. Udělám pro to maximum.
Sám se ale věnujete i podnikání v realitách. Jak jste se k tomu dostal?
Jednoho dne jsem si řekl, že potřebuji ten volný čas, který mám díky profesionálnímu fotbalu, nějak konstruktivně využít. Naskytla se možnost začít podnikat v realitách, tak jsem do toho šel.
Jak vás to baví?
Baví mě to strašně moc, je to moje hobby. Věnuji tomu svůj volný čas a cítím se u toho dobře, a o to jde. Odreaguji se od každodenní rutiny a mám skvělý pocit, že jsem někomu mohl pomoci prodat nebo naopak koupit vysněné bydlení.
Je to jednodušší, když vás na Opavsku všichni lidé z fotbalových kruhů znají?
Opava a Opavsko je prostě fotbalový kraj, takže lidé vás znají a poznávají. V SFC jsem strávil v kuse nepřetržitě 14 let, z toho 11 let v Áčku. Je příjemné, že vás na ulici nebo někde v obchodě lidé zastaví, pozdraví, a zeptají se, jak se daří ve fotbale či v realitách. Lidé mají přehled a musím přiznat, že párkrát mi to určitě pomohlo, takže je to jednodušší.
Na co byste se chtěl do budoucna soustředit?
Samozřejmě na fotbal. Jsem v nejlepším věku, cítím se skvěle, chci si splnit ještě svůj sen, a to je 1. liga. Podnikání v realitách je prozatím můj koníček, který mě baví.
Ve vašem jménu je na konci "n" a nikoliv "ň", tuto chybu ale vidíme poměrně často. Zvykl jste si na to, nebo vás to stále trápí?
Je to tak. (smích) Já už si na to ovšem zvykl a neřeším to. Častokrát mě někdo napíše špatně s ň na konci, někdy dotyčného opravím, jindy to nechám být, záleží, jestli je to v danou chvíli nějak důležité.
