Vojto, když jsme spolu mluvili naposledy, byl jste na Žižkově, odkud jste se chtěl vrátit v plné síle do Liberce a vybojovat si místo ve FORTUNA:LIZE. Proč se to podařilo jen z části?
Upřímně ani sám nevím, ale je to spíše shoda několika okolností. Sám věřím, že nyní jsem daleko vyzrálejší ve všech směrech, ať už jde o mentální či fyzickou stránku. Celkově jsem se posunul.
Máte ještě pořád ligové ambice?
Určitě chci ještě nejvyšší soutěž hrát, věřím, že na to mám a že jednou ji hrát budu.
Poslední dva roky jste ve Vlašimi, kde jste se stal i kapitánem. Proč jste zakotvil zrovna tam?
Ve Vlašimi jsem byl už jeden půlrok na hostování pod trenérem Haškem a líbilo se mi, že se zde hraje na dva útočníky, neboť já jsem menšího vzrůstu, což by při jinde často praktikované hře na jednoho hrota moc nešlo. I díky tomu hernímu stylu jsem se zde rozhodl jít. Sám jsem pak našel své přednosti a zjistil, jak se na hřišti chovat, čeho využívat a do čeho se naopak moc nepouštět.
Letos se vám vstup do soutěže moc nepovedl, mohou za to velké hráčské změny?
Přesně tak. Vlašim je v tomto specifická. Dostávají zde příležitost mladí hráči, kteří si na to všechno potřebují nejprve zvyknout. Často kluci docela koukají, jak to ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE funguje. Někdy to chce čas, jindy to jde hned, je třeba získat sebevědomí. Ze začátku se to celé zabydlovalo, ale i přesto si myslím, že všichni ti mladíci, co do Vlašimi přišli, tak si ověřili, že druhou nejvyšší soutěž hrát můžou a mohou se třeba dostat i dál.
Na druhou stranu, závěr podzimu byl výsledkově úplně o něčem jiném. Co se změnilo?
My jsme od začátku nehráli špatný fotbal. Bylo pár zápasů, kdy nás soupeři tlačili, hlavně ti z horních pater tabulky, ale v ostatních duelech to bylo vyrovnané. Body jsme ztráceli možná i vinou strachu a nevyrovnanosti. Kolikrát jsme ještě pár minut před koncem vedli a nakonec o tři body přišli. Museli jsme si na sebe zvyknout, naučit se komunikovat a více si věřit.
I vám se závěr podzimu povedl, když jste dal v posledních třech zápasech čtyři branky. Čím to, že jste se tak rozstřílel?
Během let ve Vlašimi jsem nastřílel nějakých třicet branek. I přes svou postavu jsem vyloženě útočník. Za pana Havlíčka jsem hrával více z hloubi pole a do zakončení jsem se dostával méně často, teď hrajeme opět na dva útočníky, což mi svědčí a mám tak blíže do šestnáctky. Často je to ale i o štěstí. Jsem rád, že mi to tam padalo a získávali jsme body, to je to nejdůležitější.
Listopadová bilance vám přinesla cenu pro hráče měsíce, gratulujeme. Co na ni říkáte?
Určitě jsem rád, že jsem byl takto odměněn. Je to ale spíše ocenění celého týmu. Vždy je tam nějaký jedinec, který je oceněn, ale sám to nikdy nedokáže. Fotbal je týmový sport a pokaždé vám na gól musí někdo nahrát. Dopomohl mi k tomu celý tým, který se zvedl a začalo se mu dařit. Já se jen snažím každý zápas hrát na maximum a klukům pomoci.
V každém z těch tří listopadových zápasů jste proměnili penaltu. To vám asi dost pomohlo...
Začali jsme být více agresivní a hrajeme přímočařeji, čímž se dostáváme i více do šestnáctky. Více se necháváme unášet hrou a méně přemýšlíme. Možná i z toho ty pokutové kopy pramení.
Vy sám jste kopal jen jeden z nich, jak to máte v klubu určeno?
Určeni jsme tři a jsme domluveni, že to kope vždy někdo jiný než ten faulovaný.
Dal jste už devět branek, se střeleckou bilancí jste asi spokojen...
To být můžu. Je to však pomíjivé a stále na tom musím pracovat. Navíc nejsem v tabulce střelců první, takže úplná spokojenost být nemůže.
Gólů mohlo být i více nebýt červené karty ve Vítkovicích. Nemrzí vás to?
Mrzí mě to hlavně proto, že jsem oslabil tým, ne kvůli toho, že bych třeba dal desátý gól.
Vlašim velmi úzce spolupracuje se Spartou, jak to ovlivňuje chod klubu?
Z mé zkušenosti je přechod z dorosteneckého fotbalu do dospělého velmi náročný, a nyní ještě o to více, že mladí hráči déle zůstávají v Juniorské lize. Podle mě to není ku prospěchu, protože tam není taková motivace jako v profesionální soutěži, kde se jde za třemi body stůj co stůj. Sparta to tedy z tohoto pohledu dělá velice dobře. Dává svým hráčům šanci okusit si druhou nejvyšší soutěž a zviditelnit se. Už několik kluků se touto cestou dostalo do áčka a je to pro ně jen dobře.
A jak to vnímají ostatní hráči Vlašimi?
Myslím, že všichni to vnímají pozitivně. Samozřejmě to má své plusy i mínusy, protože dochází každý půlrok k velké obměně. Naopak tady však přicházejí hráči, kteří jsou na jedné z nejlepších akademií v Česku učeni stejnému hernímu systému, takže jsou v podstatě připraveni. Navíc nemusíte na trhu tak moc hledat další hráče.
Vy už máte po sezóně, jak nabíráte síly na jaro?
Dostali jsme dva týdny volno a týden tréninku, takže momentálně jsme ještě v zápřahu. Navíc dostaneme individuální plány.
Cítíte zájem jiných klubů o vaše služby?
Nějaké telefonáty už proběhly, ale nechci ničemu předbíhat. Nic není rozhodnuto, musí se hlavně domlouvat kluby a do toho tolik nevidím. Zatím tedy nevím.
Foto: fcsbvlasim.cz