Naposledy jsme spolu mluvili, když jste se stal trenérem sezóny v roce 2015. Tehdy jste říkal, že nejste ještě připraven na ligové angažmá a nechcete být rychlokvaška. Od té doby se toho dost událo. Jak teď zpětně obě angažmá hodnotíte?
Bylo to různé. Podbrezová je specifická tím, že majitele klubu jsou velmi úspěšní, a fotbal se tam dělá trošku jiným způsobem než v Čechách. Angažmá se však nepovedlo a po návratu do Varnsdorfu jsem dostal nečekanou nabídku z Jablonce. Tam jsme ve druhé sezóně chytli špatnou sérii výsledků a byl konec. Ale i tak, byl jsem tam deset měsíců, hráli jsme finále poháru a první sezónu jsme skončili na desátém místě. Jen mě mrzí, jak to dopadlo.
Jaký byl rozdíl pracovat v Podbrezové a Jablonci?
Na Slovensku byli úspěšní manažeři, kteří fotbalové prostředí teprve poznávali. Spolupracoval jsem tam s Vráťou Greškou, který byl viceprezidentem klubu, dříve to byl velice úspěšný hráč, hrával v AC Milán, Leverkusenu atd. Chtěl do klubu zakomponovat prvky z evropského fotbalu, takže tam působili spíše úspěšní manažeři. V Jablonci to bylo jiné, tamnímu klubu vládl Miroslav Pelta, který si prošel fotbalem od divize až po první ligu. To byl asi nejmarkantnější rozdíl.
Pak jste se vrátil opět do Varnsdorfu, kde jste vydržel rok a půl. Nebral jste to jako zklamání, či krok zpět?
Určitě jsem v tom žádný krok zpět neviděl. Zklamání asi částečně ano, protože hlavně na Slovensko jsem odcházel s tím, že bych tam chtěl setrvat déle. Jablonec jako zklamání neberu, je to ambiciózní klub s nejvyššími cíli, což se potvrzuje také letos, kdy hrají evropské poháry. Já jsem si to v té době vyhodnotil tak, že se potřebuji zase více zklidnit a od znova začít koncepčně pracovat. Byť ve Varnsdorfu byla spousta hráčů na hostování. Věděl jsem, do čeho jdu a nabídky jsem si vážil.
Loni se vám však na předešlé úspěchy u kormidla Varnsdorfu navázat nepodařilo. V čem to bylo jiné?
Z mého dřívějšího kádru tam zůstalo jen pět hráčů. Znovu jsme museli hledat ideální sestavu a hráče, kteří se do Varnsdorfu hodí. Není lehké v tamním prostředí působit. Je to spíše pro hráče, kteří nejsou rozmazlení, takže to chvíli trvalo. Letos jsou jejich výkony příjemným překvapením FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY.
Překvapil vás tedy zájem Hradce Králové? Přemýšlel jste dlouho?
Musím se přiznat, že jsem byl na 90 procent rozhodnutý odejít z dospělého fotbalu. Byli jsme již ve finální fázi dohody s Českými Budějovicemi, kde jsem se měl stát šéfem mládežnické akademie, což mě hodně lákalo. Když jsem dostával hráče do Varnsdorfu, tak jsem sám viděl nějaké individuální nedostatky, a tak jsem se chtěl sám přičinit o výchovu mladých hráčů. Najednou se však ozval Hradec a jednání byla tak rychlá, že jsem s bolestí musel Tomáši Maruškovi oznámit, že do Budějovic nejdu a budu pokračovat v dospělém fotbalu. Během mého působení ve Varnsdorfu mě Hradec oslovil již dvakrát a nevyšlo to, tak jsem si řekl, že do třetice se o to pokusíme.
Více než postup se ve východočeském klubu skloňovala koncepce, lákalo vás to?
Jednoznačně. Byla hlavním důvodem, proč jsem nabídku přijal. S Richardem Juklem se známe, dokonce jsme proti sobě ještě v celostátní lize hráli, znám se i s Jirkou Sabouem a dalšími. Našli jsme společnou řeč. Schválil se rozpočet na nový stadion, takže jsme se domluvili, že budeme budovat tým a ideální by bylo, abychom se do ligy dostali dřív, než bude dostaven.
Pokud se nemýlím, tak v zimě vám v týmu nekončí žádné hostování, a i těch máte jen několik. Je to tedy způsob práce, který kvitujete?
Na druhou ligu je to vzácné. Hradec má historicky určitou tradici, kdy tam chodilo na fotbal i dvacet nebo třicet tisíc lidí. Hlad po fotbale tam určitě je, ale momentálně to kazí nevyhovující stadion. Je teď prioritou, protože by mohl přilákat nejen lidi, ale i zajímavější hráče.
Po jedenácti kolech jste druzí se ziskem třiadvaceti bodů. S první částí soutěže jste asi spokojen...
Stoprocentně. Tím, že odešli dva důležití ofenzivní hráči Pázler se Schwarzem a byly obavy, jak je nahradíme, tak vstup určitě považujeme za úspěšný.
Září se vám povedlo, tedy až na prohru v Chrudimi před velkou diváckou kulisou. Jak jste to nesl?
Musím upřímně přiznat, že bych byl rád, kdyby takových zápasů bylo co nejvíce. Ať už jde o atmosféru, nasazení a všeho kolem. Jsou to zápasy, které někdy nejsou ani tolik o kráse, ale lidé vás nějakým způsobem motivují nechat na hřišti všechno. Každé hojně navštěvované derby je lákavé jak pro hráče, tak i pro diváky. To, že nám to výsledkově nevyšlo, nás mrzelo, ale jsem rád, že jsme zvládli hned následující utkání s Třincem a získali tři body.
Čím vás domácí překvapili? Nedošlo k nějakému podcenění?
Vůbec ne. Tým Chrudimi je už osm let pod trenérským rukopisem Pavla Jirouska a je to vidět i ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE. Byť jsou v tabulce na nižších příčkách, tak v každém utkání byli minimálně vyrovnaným soupeřem. Pouze se dopouštěli individuálních chyb, za které je třeba ty zkušenější celky potrestaly. Nedávno porazili Mladou Boleslav, na tom utkání jsem byl osobně, a soupeře nepustili do jediné brankové příležitosti. O jejich síle jsme věděli.
Díky dobrým výsledkům jste se stal trenérem měsíce září. Co na to říkáte?
Určitě bych našel dva tři trenéry, kteří by si tu cenu také zasloužili. Pochopitelně mě to těší, ale musím zopakovat klasickou odpověď, je to zásluha celého týmu. Beru to jako ohodnocení nás všech, nejen mne.
Daří se vám hlavně doma, kde jste inkasovali jen dvakrát a o body vás obraly pouze Vítkovice. Je to základ úspěchu?
Když chcete být úspěšní, tak je důležité zvládat domácí utkání. Avšak na rozdíl od působení ve Varnsdorfu nebo i v jiných angažmá, jsme teď schopni bodovat i na hřištích soupeřů, což se v tabulce hned projeví.
V čem jste ještě silní?
Spolu s realizačním týmem a lidmi okolo prvního týmu se nám podařilo probrat některé hráče, kteří byli hodně introverti, z čehož se odvíjí duch celého týmu, jeho zápal a aktivita. Prvním úkolem tedy bylo, aby z hlav hráčů zmizel pocit sebeuspokojení. Snažíme se v nich budovat vztah ke klubu, což se odráží v přístupu a posléze také ve výkonech na hřišti.
V poháru jste ovšem podlehli Olympii. Řešil jste to nějak, nebo je důležitější liga?
Pro druholigové kluby je pohár důležitý, protože může přinést atraktivní soupeře. Radotín spadl z FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY a má ve svých řadách kvalitní hráče. My jsme to vzali jako možnost dát příležitost těm, kteří nehrají pravidelně. Pomohlo nám to udělat si o některých hráčích obrázek a určitě jsme z toho nedělali žádnou katastrofu. I taková utkání mohou být někdy přínosem, byť se třeba nepovedou.
Na co se chystáte zaměřit o reprezentační přestávce?
Musíme pracovat na všech aspektech hry, od obrany přes přechod až po ofenzívu. Momentálně nastává velká rotace, protože v základní jedenáctce máme hned čtyři zraněné a k tomu se nám na utkání s Budějovicemi další dva hráči vykartovali. Musíme se tedy na toto nejbližší utkání pořádně připravit.
Jihočeši jsou doma velmi silní. Víte, co vás čeká?
Podle mě víme, kde jsou jejich silné i slabé stránky. V poslední části podzimu už jsou všechny týmy dosti zmapované. My se pokusíme utkání zvládnout tak, abychom neztratili daný odstup.
Dokážete si ještě představit návrat do Varnsdorfu?
Dokážu. Trenér Rada se do Teplic vrátil čtyřikrát. I jiní se vraceli tam, kde se jim dařilo a kde dostali šanci. Tím je pro mě Varnsdorf, jenž je pro mě srdeční záležitostí. I když se tam nevrátím jako trenér, tak se tam budu rád vracet za přáteli. Uvidíme, co život přinese. Fotbal je nevyzpytatelný.
Foto: fchk.cz