Jak jste sám říkal, takový zápas nešlo nevyhrát. Přesto musíte být nakonec rádi, že jste z Táborska přivezli alespoň bod.
Opakuje se scénář zápasu s Pardubicemi. V první půli jsme měli dát tři góly a bylo by po zápase. Pak jsme z ničeho dostali gól. Zaplaťpánbůh, že jsme dokázali alespoň vyrovnat. Ale fanoušci viděli, že jsme byli lepší a měli brát tři body.
Vy sám jste měl hodně šancí, zakončoval jste možná desetkrát. Která příležitost byla největší?
Asi ta, při které jsem trefil tyčku. Chybí mi vždycky půl metr, metr. Musím se na zakončení zaměřit. Proti Táborsku jsem ale měl dát víc než jeden gól. Ale byl to hodně důrazný zápas. Karet mohlo být i víc. Každopádně jsme měli proměnit šance, vyhrát 3:0 a odjíždět spokojení domů.
Ještě k vaší trefě. Spolupráce s Jiřím Kladrubským zafungovala tentokrát na výbornou.
Od Jirky přišel krásný míč a mně už stačilo jen balon líznout na zadní tyč. Povedlo se, už to tam muselo spadnout.
Proměňování šancí trápí celý tým ve většině zápasů aktuální sezony. Co se s tím dá uprostřed rozběhnutého ročníku dělat?
Věříme, že to přijde. Máme ze zápasů dobrý pocit. Devětkrát z devíti utkání jsme byli herně lepší. Máme šance, jsme lepší a nejsou to žádné ubojované body. Chce to větší důraz ve vápně, abychom dávali víc gólů.
Celkově ale derby přineslo atraktivní podívanou. Souhlasíte?
Bylo to klasické derby. Vyhecované, vyhrocené. Dostal jsem žlutou kartu za to, že jsem jenom proběhl kolem brankáře Tomy. On sám mi pak přiznal, že to přihrál. O tom derby jsou.
Pro vás šlo navíc o první jihočeské derby.
Myslím, že bylo velice zajímavé. V Polsku, kde jsem působil, sice chodilo víc diváků, ale mělo to také své kouzlo. Na hřišti každý nechal všechno, do každého souboje se šlo naplno, plály emoce.
Sice jste toužili po třech bodech, ale nakonec i bod z derby berete?
Musíme. Ještě pár minut před koncem jsme prohrávali, takže nakonec bod brát musíme. Po vyrovnání jsme trefili ještě břevno, gól na hlavě jsme měli i v 94. minutě. Ale bereme bod s pokorou a jedeme dál.
