Jak se člověk, který je zvyklý během své kariéry pravidelně hrávat a dávat góly, smiřuje s pozicí náhradníka na lavičce?
Byl jsem zvyklý hrávat, ale těch gólů jsem tolik nedával. (smích) Člověk se musí smířit s tím, že s přibývajícími roky se jeho herní čas krátí. V českém fotbale se razí heslo "mládí vpřed", většina mužstev hraje s mladíky, chce je zabudovat do týmu a později i zpeněžit. Starší hráče se podaří dobře prodat jen výjimečně, takže vyklízejí pozice. Já jsem pocítil to samé. Od trenérů, co přišli po panu Jarolímovi, jsem již neměl takovou důvěru. Osobně jsem s tím ale neměl problém, určitě jsem nebyl na nikoho naštvaný a nedělal jsem žádné naschvály, to není můj styl.
Byl tedy odchod do Brna z vaší iniciativy, nebo to bylo o brněnské nabídce?
V podstatě šlo o to, že z Brna jsem dostal nabídku na dva roky, kdežto v Mladé Boleslavi mi chtěli dát smlouvu pouze na jeden rok s tím, že poté se uvidí. Chtěl jsem mít jistotu a Brno o mě projevilo velký zájem.
Délka smlouvy teda byla klíčovým aspektem?
Defacto ano. Navíc pořád věřím v návrat Brna do nejvyšší soutěže, přeci jen je to druhé největší město v Česku, má hodně fanoušků, krásný stadion a všechno. Rád bych mu pomohl zpět do první ligy, s tím jsem tady šel.
Byl pro vás přesun do Brna komplikovaný i kvůli zázemí a rodině?
S manželkou jsme si koupili byt v Nymburce, kde jsme poslední roky žili. Jediný problém byl v tom, že jsme čekali miminko a měsíc před porodem jsme řešili, zdali jít do Brna, nebo zůstat rok v Mladé Boleslavi. Rozhodli jsme se jít sem, ať mou kariéru prodloužíme, co nejvíce to půjde. Vinou tohoto rozhodnutí to však pro ni bylo komplikované, protože já už jsem byl v Brně a ona musela s břichem a našim synem zabalit věci a o vše se postarat. Klobouk dolů, jak to zvládla. Musím říct, že mám úžasnou manželku a moc si jí vážím.
V prvních šesti zápasech jste vždy vstřelil gól, zažil jste už někdy něco takového?
Nikdy jsem takovou sérii nezažil. Jestli jste se díval na mé statistiky, tak víte, že já jsem nikdy zas tak moc gólů za sezónu nedal. Snad jednou jsem jich dal čtrnáct, pak si pamatuji devět... Teď jich mám šest a celá ta série je pro mě něčím novým a říkám si, že odchod do Brna byl správný krok. Musím přiznat, že až na ty výsledky jsem zde hodně spokojený.
Cítíte, že vám ty vstřelené branky tak trochu vrátily chuť do fotbalu poté, co jste tolik nehrál?
Hlavně mi pomohl fakt, že mám důvěru od zdejších trenérů. To jsem od odchodu pana Jarolíma z Mladé Boleslavi nezažil. Pro každého hráče je důležité, když mu trenér věří a má jeho podporu. To si myslím, že zde mám, a snažím se to splatit jak trenérovi, tak lidem, kteří mě sem přivedli.
Dobré výkony podtržené góly vám zajistily cenu pro hráče měsíce, co na to říkáte?
Popravdě jsem vůbec nevěděl, že se takové ceny vyhlašují i ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE. Dozvěděl jsem se to od Milana Lutonského, který se u nás stará o kasu a poslal mi to s tím, že už mi to píše. Mile mě to překvapilo, ale musím přiznat, že bych to vyměnil za více bodů do tabulky.
Je taktika Brna přizpůsobena vašemu stylu hry?
Je to zde nastaveno jinak, než v posledních letech v Boleslavi, kde jsem hrával takovou tu desítku. Hodně jsem si chodil pro míče a kolikrát jsem pak chyběl v šestnáctce. Nyní mám nechat běhat kluky kolem mě a starat se o to, abych byl v šestnáctce připraven na centry. Podle vstřelených branek mi to zatím svědčí, i když teda dvě branky jsem dal z penalt a také něco bylo po rohu. Za sebe jsem rád, ale jako tým nemáme tolik bodů, kolik bychom si představovali.
Vy dominujete zejména svou výškou, ale vypadá to, že dneska dostávají přednost spíše rychlí siloví útočníci. Cítíte, že se fotbal změnil?
V Plzni mají Krmenčíka, ve Spartě Teteha v Mladé Boleslavi je Komličenko, takže vysocí hráči na hrotu jsou stále důležití. Takový útočník je tam od toho, aby byl v šestnáctce a kolem něj se pohybovaly ty rychlostní typy. Já jsem rád, že to teď máme v Brně takto nastaveno a podle mě se takovým způsobem stále hraje a funguje to.
I přes vaše góly Brno není tam, kde by chtělo. V čem je problém?
Byly pasáže, kdy jsme v zápasech dominovali, ale z ničeho nic jsme polevili a soupeř nás ztrestal. Nějaké body nás pak stály také individuální chyby. Vedli jsme na Žižkově, v Prostějově i Ústí, ale našimi chybami jsme dostali vždy soupeře "na koně" a ani jednou z toho nebyly tři body.
Sezóna bude ještě dlouhá, koho vnímáte jako největšího soupeře v boji o postup?
Tabulka je nesmírně vyrovnaná. Je tam pět nebo šest mužstev, která mohou hrát o první tři příčky. Musím říct, že Ústí v našem vzájemném zápase hrálo velmi dobře a hodně mě překvapilo, jakým stylem se proti nám prezentovalo. V hodně fázích nás přehrávali a měli to výborně takticky zvládnuté. Z těch dosavadních sedmi soupeřů se mi líbili nejvíce. Jsou tam ale i další mužstva jako Hradec, Jihlava a další. Může se stát cokoliv.
V dalších zápasech vás čekají papírově slabší soupeři, je to ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE výhoda či nevýhoda?
Nevím, jestli nás čekají slabší mužstva. Možná budeme hrát proti týmům, které jsou kolem nás nebo pod námi, i když nás tedy čekají ještě Pardubice a Hradec. Bude to ještě složité. Navíc teď mou říct i z vlastní zkušenosti, že ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE je těžké si vybírat. Mužstvo se musí dobře připravit, náročná jsou všechna utkání. První liga je přeci jen techničtější, tady se hlavně musí odevzdat sto procent v osobních soubojích.
O víkendu byla reprezentační přestávka, přišla vám vhod?
Ve středu jsme hráli pohár v Rosicích, pak jsme ještě potrénovali a o víkendu měli jen jeden trénink a pak bylo volno. Odehráli jsme teď dost zápasů, takže volno určitě přišlo vhod. Mohli jsme trošku vypnout a být se svými rodinami. Teď do toho zase můžeme vlítnout oběma nohama, čeká nás doma Táborsko. Hlavně musíme jít zápas od zápasu a věřím, že pokud budeme dodržovat pokyny trenéra, tak nakonec budeme úspěšní.
Jak se kondičně cítíte?
Překvapivě dobře. Až na jeden zápas, kdy jsem střídal těsně před koncem, jsem odehrál všechna utkání celá a necítím se špatně. Za sebe si myslím, že jsem připraven dobře, ale to musí posoudit spíše jiní.
Do velkého fotbalu vás uvedl Baník Ostrava, posledních šest let jste ale hrál za Mladou Boleslav. Který klub je tedy blíže vašemu srdci?
Od třinácti let jsem byl v Baníku a mým největším snem bylo si zahrát za A tým. Srdce mě tak táhlo vždy do Ostravy. Ale těch posledních šest let v Mladé Boleslavi jsem byl šťastný, nic mi nechybělo, našel jsem si tam úžasnou manželku a máme spolu dvě děti. Představuji si tedy, že tam někde v okolí budu po konci kariéry i žít, avšak Ostrava je pro mě pořád srdcovou záležitostí.
Mluvilo se o tom, že pro vás v Mladé Boleslavi už mají připravené nějaké to místo v klubu. Už víte, co byste rád dělal po fotbalové kariéře?
Když jsem odcházel, tak jsme se o tom s panem Dufkem bavili, říkal, že by mě měl rád v klubu, což jsem určitě přivítal. Rád bych se tam jednou s manželkou vrátil. Konkrétní pozici ale zatím nevím. Trenérskou licenci mám úrovně B, tak uvidíme, zdali bych pokračoval v tomto směru, nebo bych byl pro klub prospěšný jinak. Teď mám ještě dva roky smlouvu v Brně, ale už se to krátí a je třeba nad tím začít přemýšlet.
Je vám pětatřicet, co považujete za nejlepší moment své kariéry?
Určitě jich je více. Největším momentem byla příležitost zahrát si za reprezentaci, na Slavii v kvalifikaci proti Skotsku po boku Tomáše Rosického a Petra Čecha. Tento zápas mám v hlavě asi nejvíce. Určitě ale také titul s Baníkem Ostrava nebo vítězství poháru s Baníkem i Mladou Boleslaví.
Je něco, co se vám nesplnilo a co vás mrzí?
Jediné, co se mi zatím nepodařilo, ale třeba ještě podaří s Brnem, je dát v první lize hattrick. Šestkrát nebo sedmkrát jsem dal po dvou gólech, ale tři branky nikdy. A vlastně jsem ani nedal góla Spartě. (smích) Tyhle dvě věci jsem si zatím nesplnil.
Foto: fczbrno.cz