V lednu jste převzal Vysočinu Jihlava. Začali jste skvěle, ale se záchranou to nakonec nevyšlo. Proč?
Těch důvodů je hned několik. Po čtyřech úvodních kolech jsme měli plný bodový zisk, avšak zranili se nám dva klíčoví hráči do ofenzívy, a to Zoubele a Ikaunieks. Zranění byli sice čtyři nebo pět kol, ale vypadli z toho natolik, že ani po návratu už nebyli v takové kondici a formě, jakou bychom si představovali. Na dva zápasy nám pak vypadl i Urblík nebo na čtyři Tlustý. Náš kádr jsme z tohoto pohledu neměli dostatečně kvalitní, abychom je dokázali nahradit. Ta utkání jsme neprohrávali, avšak bohužel ani nevyhrávali a nedělali tříbodové zisky, aby nám bodové konto dostatečně rychle narůstalo. To nakonec vyústilo v rozhodující zápas s Karvinou, kde šlo o všechno. Musím však říci, že po vítězství v Liberci jsme měli devětadvacet bodů a zbývala nám tři kola na to, abychom se z toho dostali. Ovlivnil nás už ten první zápas, kdy jsme proti Spartě podali vynikající výkon, leč rozhodla 81. minuta, kdy Rakovan pustil velmi lacinou branku. To mužstvo poznamenalo jak bodově, protože ten bod by nám býval stačil, tak samozřejmě i trošku psychicky. Projevilo se to poté v Brně, kde jsme už neměli takovou šťávu a nedali gól, navíc nám nenahrávaly ani další výsledky. Doma s Karvinou to bylo jen o tom, kdo dá první gól. My jsme bohužel své šance nedali, soupeř je proměnil a zachránil se na náš úkor. S mužstvem se podařil kus práce, kdy jsme udělali dvacet bodů ze čtrnácti zápasů, což bylo skvělé. Bohužel jsme však sestoupili, takže o efektivním výsledku se mluvit nedá.
Poté se spekulovalo o zájmu Karviné, Zlína a hlavně Dukly o vaše služby. Dříve jste to nechtěl moc komentovat, můžete už nyní říci, jak to všechno bylo z vašeho pohledu?
Nejdále byla jednání s Duklou, kde ta nabídka byla z trenérského pohledu velice dobrá. Mě osobně, a vlastně i celý můj realizační tým, to lákalo, ale Jihlava by s tím musela souhlasit. Vysočina se k tomu postavila tak, že nechtěla, abych odešel. Tím pádem nezbylo nic jiného, než se soustředit na práci zde a dělat vše pro to, abychom podávali co nejlepší výkony. Byly tam takové ty dva dny, kdy to člověka mrzelo. Co si budeme povídat, trénovat ligu je vždy top, navíc v tu chvíli se mi dění v Jihlavě ne zcela líbilo. Nebyl jsem úplně spokojen s věcmi okolo hráčského kádru, ale musím říct, že během přípravy se udělal kus práce. A to nejen výkonnostně s hráči, ale podařilo se to i dobře doplnit a tým je kvalitně sestaven. Na tomhle patří velký dík Pepovi Jinochovi, protože právě když jsem šel do Jihlavy, tak mne hodně lákala spolupráce s ním. Chtěl jsem mít nad sebou člověka, který fotbalu rozumí. Jak známo, nyní odešel do Mladé Boleslavi, a mně osobně, tak celému realizačnímu týmu, i potažmo celému klubu, bude velmi chybět.
Sestup Vysočiny vás tehdy hodně zasáhl, berete tedy postup zpět za osobní cíl?
Já bych se ještě o postupu nebavil. Je mi jasné, že jsme sezónu dobře rozjeli, ale my jsme si jasně řekli, že jdeme zápas od zápasu. A teď to určitě není myšleno jako klišé, ale naprosto vážně. Každý zápas chceme vyhrát. Nikdy nejedeme odevzdat body nebo získat jeden bod, prostě si jedeme pro vítězství. Navíc teď ještě nemůžeme ani říct, že se podaří zachovat současný kádr. Do sedmého září je daleko a navíc uvidíme, co bude v zimě. Záleží i na ekonomické situaci klubu. I proto se soustředím vždy na ten bezprostředně nejbližší zápas. V průběhu podzimní části se již uvidí, jak to bude dál. Bylo by předčasné teď něco vyhlašovat.
A je tam tedy nějaký osobní cíl, podle kterého si to v zimě nebo po sezóně vyhodnotíte?
Můj osobní cíl je vyhrát každý zápas. Je to samozřejmě přenesené na celý tým. Co se týká dlouhodobého cíle, tak i díky těm okolnostem již dříve zmíněným nejsem schopen říci, jak to bude všechno vypadat. Chceme hrát co nejlépe, co nejvýš a vyhrát každý zápas. To je naše krédo.
Na začátku přípravy jste řekl, že nejdůležitější je stabilizace kádru. Jste s výsledkem spokojen?
V létě odešla řada zkušených kvalitních hráčů, které nahradili vesměs mladí kluci, takže to nebylo úplně jednoduché, ale myslím si, že se nám na poslední chvíli podařilo dobře doplnit kádr. Ať už jde například o Luďka Vejmolu z Mladé Boleslavi, kterého jsem si přál, nebo Standu Klobásu, jenž výborně zapadl, či Honzu Javůrka ze Znojma a další. Místo Pavla Dvořáka zase hraje Jiří Klíma, který měl výbornou přípravu, nechal si říct a pracuje na sobě. Tým se tedy na poslední chvíli dobře sestavil a teď je jen otázka, zdali zůstane pohromadě.
Předpokládáte tedy, že někdo odejde? Registrujete velký zájem o vaše hráče?
O kluky je velký zájem a já jen doufám, že se nám mančaft podaří udržet pohromadě. I ten dobrý začátek nám pomohl a je to na dobré cestě, abychom zůstali pospolu, ale jak říkám, okolnosti jsou různé a je třeba se s tím kdyžtak smířit.
A opačným směrem máte ještě někoho vytipovaného?
V současné chvíli si myslím, že nikdo přicházet nebude. Pokud by někdo odešel, tak bych si přál dostat adekvátní náhradu. Ale vše je to o možnostech klubu, jestli jsme poté schopni někoho přivést nebo potřebujeme finance na naplnění rozpočtu. Podle toho by měly být dány i cíle klubu. Je rozdíl, jestli jsme schopni kádr udržet nebo potřebujeme hráče prodávat. Tak to ale ve fotbale je.
Je nějaký rozdíl mezi tím, jestli připravujete tým na první nebo druhou nejvyšší soutěž?
Rozdíl tam samozřejmě je, ale ne ani tak v přípravě s hráči nebo taktické či fyzické stránce, ale může tam být rozdíl v kvalitě hráčů a způsobu hry. V první lize je kvalitnější práce s míčem a vše je rychlejší. Loni to bylo proti týmům jako Plzeň, Slavia a dalším založeno na tom, že soupeř dobýval naši obranu. Teď jsme v roli dobyvatelů my. Je to nyní hodně o zlepšení naší útočné fáze, protože jsme bojovali s neproměňováním šancí. Pracujeme na tom a snažíme se, abychom měli i jiný způsob hry, než je rychlý protiútok.
Když se podíváme na soupisku, tak v týmu figurují snad jen tři hráči starší pětadvaceti let. Takto vám to vyhovuje?
Byli jsme rádi, že jsme zachovali tři starší hráče – Zoubeleho, Vaculíka a Tlustého. Trošku nám však chybí střední generace, ale jsou tam už hráči i z ročníku 94, kteří mají něco za sebou. Ať jde o Standu Klobásu, Jakuba Fulneka a další. Z pohledu zkušeností je ten kádr složený dobře. Naopak podle mě by ve druhé lize měli mladí hráči dostávat příležitost, takže jsem rád, že si Jirka Klíma dal říct, že je tady i David Štěpánek, oba ročník 97. Už když jsem byl v Baníku Ostrava, tak jsem se nebál dávat šanci mladým klukům. Musím z nich však cítit, že na sobě oni sami chtějí pracovat. Když vidím, že to tam je, tak vím, že jejich výkonnost může jít nahoru. Nejhorší je, když chcete hráče udělat lepším, ale chcete to jen vy sám. Podle toho si i charakterově vybírám typy fotbalistů, kteří chtějí pracovat a zlepšovat se. Jestliže mě hráči označují za náročného trenéra, tak já nejsem náročný kvůli sobě, ale kvůli nim. Aby fungoval tým a i oni jako jednotlivci. Určitě ne všichni chtějí zůstat v Jihlavě, ale naopak se chtějí někam posunout. A nakonec i klub z jejich zlepšení a následného prodeje může profitovat. A jak jsem náročný na hráče, tak stejně tak i na sebe. Trenér v tomto musí jít příkladem.
Právě Jakub Fulnek chtěl do Teplic, ale klub ho nepustil. Jak jste to přijal? Je těžké takto s hráčem pracovat?
Určitě to není úplně optimální, ale je to součást fotbalu. Zájem dalších klubů tady bude a svým způsobem je to i ocenění naší práce, ale na druhou stranu o ty hráče nechci přijít. Nemůžou se všichni hráči myslet, že teď je ten pravý čas a já odejdu. Samozřejmě to musí být za adekvátních podmínek výhodných pro klub a nemůže odejít pět kluků a nechat tým bez jeho osy. V tomhle je to obtížné. Co se týká letní přípravy, tak Kuba Fulnek ten zájem Teplic v hlavě měl, ale potom, když se jasně stanovilo, že tady bude a situace se může nějak do budoucna vyvíjet, tak přepnul a podle mě si své povinnosti plní velice dobře.
Hned v prvním utkání vás čekalo taktéž sestupivší Brno, měl jste před zápasem nějaké obavy?
Ani ne snad obavy, ale už nějaké dva zápasy před začátkem ligy jsem říkal, že tým dostal změn a máme rezervy hlavně v obrané fázi. To se nám však stalo už i v zimě a v generálce, ale pak to fungovalo dobře. Brno považuji za hlavního favorita. Jak jsem i v té době řekl, tak pro nás i Brno je nejdůležitější se na FORTUNA:NÁRODNÍ LIGU adaptovat, což není jednoduché. Je to jiný styl fotbalu, musíte více vymýšlet a dobývat, nesmíte dostat branku, protože pak je obtížné zápasy otáčet. V Brně jsme to zvládli velice dobře. Co se týká prvního poločasu, tak až na pár drobností bychom se přesně takovouto aktivní hrou chtěli prezentovat. Stále to ale nebylo měřítko druhé ligy, byl to soupeř, se kterým jsme si to šli rozdat. Až Pardubice nám ukázaly pravou tvář FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY, kde ti soupeři budou hodně nepříjemní a nebezpeční, a ať už někam přijedeme my nebo Brno, tak to bude pro ty týmy motivace se ukázat. Bude těžké obhajovat roli favorita, což je úplně opačná úloha, než jsme měli v nejvyšší soutěži, kde nás brali jako outsidery, jež mohou pouze překvapit.
Po přesvědčivém výkonu jste vyhráli 3:1, vítězně vyšla také další dvě utkání a hned jste největšími favority na postup. Jak si na takto odlišnou roli zvykáte?
Není to úplně jednoduchá úloha. Možná je to ještě těžší než hrát o záchranu, protože v tomto případě musíte v každém duelu potvrzovat svou roli favorita. Je to náročné i psychicky. S týmem to ale máme jasně stanoveno tak, že to není o našem soupeři, ale o nás. Když potvrdíme to, jak jsme připraveni, tak pak strach nemám. Sami jsme se mohli už několikrát přesvědčit, že když pak trénink a přípravu přeneseme do mistrovského utkání, tak to prostě funguje. Vše je jen o nás. V zápase s Pardubicemi to z naší strany nebyl úplně optimální výkon, kdy nás trápilo agresivní dostupování a u něčeho jsme zase naopak upustili, čehož soupeř využil. Ne že by se dostával do vyložených šancí, ale byl velice kvalitní a silný na míči. Šlo o vyrovnaný zápas a pro nás vydřené body. Leč i na takové zápasy si musíme zvyknout. Já si osobně právě takových utkání, kdy se vám ne úplně daří, ale přesto to zvládnete a máte tři body, velmi cením. Ve Znojmě už to byl zlepšený výkon, ale to bylo také kvalitou soupeře, protože Pardubice u nás hrály velmi dobře.
Právě tým z města perníku vás dostal do trenérského světa profesionálního fotbalu. Je to pro vás stále osobní?
Pardubice jsou tým, který mi umožnil pokračovat v trenérské kariéře, tedy respektive ji vůbec rozvinout, nýbrž mi daly příležitost koncepčně pracovat. Byl jsem tam šest let a podařilo se nám postoupit z divize do druhé ligy. Patří jim za to velký dík. Postupně na tu práci navázali a jsou v ní úspěšní. Osobně mám velkou radost, že jsem se na tom mohl alespoň trošku podílet a doufám, že to tak cítí i oni. Za tu minulou sezónu před nimi musím smeknout.
Dokážete i vy sám zhodnotit, jak jste se za těch pět let změnil?
To, co mě změnilo, byl hlavně rodinný život, kde nastala velká změna ku prospěchu, což mě ovlivnilo i ve fotbale. Měl jsem potom jiný náhled. Pořád se snažím co nejvíce pracovat s nějakou pokorou, kdy si člověk nesmí myslet, že všechno umí. Neustále se tedy snažím zdokonalovat a vzdělávat. Velmi mě ovlivnila práce u reprezentace, která mi dala hrozně moc. Samozřejmě všechna ta angažmá, ať už jde o Baník Ostrava, Mladou Boleslav nebo role asistenta v Dinamu Minsk, všechno vám něco dá. I ty negativní věci, co se staly, mě posunuly dál. Nejsem na nikoho zahořklý, naopak, já jsem rád za všechny ty šance, které jsem dostal. Samozřejmě staly se občas nějaké věci, ale to už k fotbalu patří. Zažívám to nejen já, ale spousta jiných trenérů. Beru to tak, že mě to všechno posouvá dál a je to příležitost, abych se z toho poučil. Já jsem rád, že jsem si prožil i velice těžké období, kdy jsem musel ze zdravotních důvodů skončit s fotbalem a nevěděl jsem, co dál, a než jsem nastoupil trenérskou cestu, tak pro mě bylo těžké se začlenit do normálního pracovního života. Celý život jsem hrál jen fotbal a jsem rád, že v něm můžu figurovat i nadále. Snažím se tak do něj dávat všechno. Je pro mě důležité i rodinné zázemí, kdy teď to v té symbióze práce-rodina funguje opravdu skvěle. Moc to pro mě znamená.
Devět bodů, skóre 7:1. Vstup do soutěže asi nemohl být lepší, je to tak?
Fakt nám to vyšlo dobře. K Brnu a Pardubicím jsem už něco řekl. Teď ve Znojmě byly pasáže, jež se mi líbily, ale na druhou stranu tam byly části hry, které by mohly být lepší. A nejen mohly, naopak musejí být lepší. Přijdou těžší zápasy a těžší soupeři, na což musíme být nachystaní. Pořád je si co vytýkat, takže je důležité, aby na to hráči správně reagovali. Pokud mužstvo zůstane pohromadě, tak se může zlepšovat. My však musíme jít do každého utkání naplno, protože jinak nás to okamžitě ztrestá. V nárocích sami na sebe nemůžeme zlevnit.
Díky skvělému začátku jste získal cenu pro trenéra měsíce FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY. Co na ni říkáte?
Byť je to individuální ocenění, tak jde o součinnost mnoha lidí, ať už jde o hráče či realizační tým, protože já to určitě nedělám sám. Jestliže já dostanu nějakou cenu, tak to patří především všem těmto lidem. To oni přenášejí moje myšlenky na hřiště. Beru to jako týmovou cenu. Jsem rád, že jsme ji získali. Mám radost z ní i z toho povedeného začátku, teď je důležité, abychom v tom pokračovali, a naopak se ještě zlepšovali.
Výborně vám vychází první poločasy, kdy střílíte branky a ujímáte se vedení. Je to součást taktiky?
Ne, to určitě ne. Že bychom si řekli, že chceme rozhodnout utkání v prvním poločase, to se určitě neděje. Naopak jsme si vědomi, že se zápasy mohou rozhodovat až na konci, spousta se jich rozhoduje až v nastavení. Zatím se jedná o shodu okolností. Z naší strany chceme mít dobrý vstup do utkání a zatím se to daří, ale nemyslím si, že to bude pravidelností. Naopak přijdou zápasy, kdy se může lámat chleba ve druhé pětačtyřicetiminutovce nebo samotném závěru.
Teď vás čekají týmy, kterým se vstup do soutěže příliš nepovedl. Neobáváte se, že budou hrát z hlubokého bloku?
I když to nastane, tak si s tím musíme poradit. Kdybychom se toho báli, tak je něco špatně. Táborsko jsem viděl hrát ve Varnsdorfu, kde jim to teda nevyšlo, ale byli dost nebezpeční a potvrdili to teď doma s Vítkovicemi, kdy sice prohrávali, ale pak dali čtyři branky a zvítězili. Určitě si tím zvýšili sebevědomí, a navíc to tam vede můj kamarád Kamil Tobiáš, který je velice šikovný trenér a umí připravit tým, což dokázal i v Příbrami. Určitě nás nečeká nic lehkého. Na další zápasy se ještě příliš nedívám. Nejprve tam máme vložený pohár, pak jedeme do Sokolova, který v Hradci odehrál slušný první poločas, pak však domácí po vstřelené brance už hráli velice dobře to, co potřebovali. Nyní se soustředíme na Táborsko a chceme to doma zvládnout za tři body. (rozhovor vznikal před utkáním s Táborskem – pozn. redakce)
Už jste si zkusil trénovat reprezentaci i první ligu, co je tedy takový váš trenérský sen?
Dělat tu práci tak, aby mě bavila a naplňovala. To je můj trenérský sen. U reprezentace je to krásná práce, jsem rád, že jsem si to mohl zažít. Užívám si to i teď u každého srazu jednadvacítky, kde spolupracujeme s Víťou Lavičkou a Vencou Jílkem. To, jak se vzájemně doplňujeme, je pro všechny velmi obohacující. Navíc celkově máme výborný kolektiv. Je to skvělá práce, vůbec bych se takové spolupráce nebál ani někde v klubu.
Foto: fcvysocina.cz