Vstup do utkání jste měl na svůj vkus už klasický – pár vteřin na hřišti a hned šance. Tentokrát krásně vystřižené nůžky skončily těsně nad brankou.
Útočníkovi vždy pomůže, když se hned dostane do šance. Mně přiletěl centr ze strany, zpracoval jsem si ho na dlouhou nohu a zkusil jsem se do toho přes hlavu opřít. Bylo by to až moc velké umění, kdybych trefil přesně (usmívá se). Ale lidi zatleskali, přinesl jsem oživení a čekalo se, jestli přijde rozhodující gól.
Ten přišel po nádherné akci, kdy Jiří Kladrubský skvělým volejem oslovil vás a byl jste opět v pravou chvíli na správném místě.
Když jsem viděl, jak se napřahuje, tak jsem si hledal místo. Ale je to podobné jako v prvním zápase s Třincem. Intuice, předvídání a samozřejmě i kus štěstí. A byl z toho krásný gól za tři body.
Vítězná branka byla odměnou za neúnavné dobývání vlašimské obrany. Vaše touha po vítězství byla enormní.
Myslím si, že jsme byli jednoznačně lepším týmem. Nechci to zakřiknout, ale i v předchozích zápasech byly naše výhry zasloužené. Jsme na vítězné vlně a snad vydrží co nejdéle.
Mrzelo by vás hodně, pokud byste zápas s takovou převahou nedotáhli do vítězného konce?
Samozřejmě bychom měli o dva body méně. Ale s výkonem bychom byli spokojeni. Nechali jsme na hřišti všechno, a kdyby se tam nepodařilo nic dotlačit, tak by se to povedlo příště. Vlašim je kvalitní mužstvo, na které se nám doma nedaří. I proto si vítězství nad ním ceníme.
Povedla se vám odveta za domácí nezdary proti Vlašimi? Tohoto soupeře jste na Střeleckém ostrově ještě nikdy neporazili.
Takhle to neberu. Každá sezona je jiná, týmy se mění. Když jsme koukali na jejich zápasy na videu, tak mi nepřišli jako tak dobrý tým. Ale pak když přijedou, tak jsou hodně nepříjemní. Měli jsme k soupeři zdravý respekt, ale žádnou podobnou sérii jsme si nepřipouštěli.
Zkraje sezony nastupujete do zápasů v jejich druhé polovině. Jak se vyrovnáváte s rolí žolíka?
Necítím se jako žolík, to slovo se mi nelíbí. Šel jsem na hřiště jako střídající hráč s cílem oživit hru. Je jasné, že bych chtěl hrát. Každý chce hrát. Ale nezbývá než v tréninku i zápase přesvědčovat trenéra, aby další zápas ukázal na mě. Momentálně je to tak, že od začátku nechodím, ale kádr je hodně nabitý. Na druhou stranu chápu trenéra, že když tým šlape, že není důvod ke změně.
Potěšili vás i diváci, kteří vás hnali za vítězstvím?
Návštěva sice nebyla vysoká, ale lidi nás k vítězství dotlačili. Už při rozcvičce kotel vyvolával moje jméno. Bylo to moc příjemné a povzbudilo mě to. Věřili mi, nechtěl jsem je zklamat. Nakonec se to povedlo a byl to krásný zápas.
