Stal jste se hráčem měsíce března ve Fortuna národní lize. Co na to říkáte?
Určitě děkuji, jsem za to ocenění rád. Musím ale poděkovat hlavně spoluhráčům a celému týmu, všichni mi k tomu pomohli.
Jak jste se vlastně dostal z rodného Srbska do České republiky?
V osmnácti jsem byl půl roku na hostování v Černé hoře, pak jsem přestoupil do Rumunska. Poté přišlo angažmá v Rakousku a až pak přišla na řadu Česká republika. Už je to pět a půl roku, co mě kontaktoval jeden agent, že Bohemians ze Střížkova potřebují ofenzivního hráče a zdali bych to nechtěl zkusit. Přemýšlel jsem, jestli zůstat v Rakousku nebo do toho jít, ale nakonec jsem se rozhodl to ještě zkusit. Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu a jaká bude úroveň druholigového fotbalu. Strávil jsem s nimi soustředění a klub projevil zájem. Já to bral jako příležitost se někam dostat.
Nemanja Kuzmanovič
Tým: Slezský FC Opava
Narozen: 27.05.1989
Pozice: Útočník
Výška: 180 cm
Váha: 74 kg
Předchozí působiště: Jezero Plav (Černá Hora), Dinamo Bukurešť (Rumunsko), Mitrovica (Srbsko), Slovan HAC, Leobendorf (obě Rakousko), Střížkov, Sokolov
Přes Střížkov a Sokolov vaše cesta vedla do Opavy, jste ve Slezsku spokojen?
Na Střížkově jsem byl rok a půl, ale pak už tam byly nějaké problémy a nechtěl jsem tam zůstat, tak jsem odešel hostovat do Sokolova, kde o mě měl zájem jejich tehdejší trenér Aleš Jindra. Po pár měsících v novém angažmá se mi ozval pan Grussmann, zdali bych nechtěl přestoupit do Opavy, tehdy se vraceli do druhé nejvyšší soutěže. Věděl jsem, že SFC bude mít v budoucnu cíl vrátit se zpět do nejvyšší soutěže, to mě opravdu lákalo. K tomu ten stadion a skvělí opavští fanoušci. Udělal jsem dobře, že jsem nabídku přijal. Jsem tam čtyři roky a jsem za to moc rád.
Co říkáte na fanoušky, kteří vás tak mohutně podporují? Užíváte si to?
Hodně. Proto se ten fotbal hraje. Je to nádhera. Kromě nějakých pěti nebo šesti klubů v první lize není moc obvyklé, že by byl plný stadion, a tak mohutně se fandilo tak, jako tady. Jsem rád, že máme v Opavě takovou skvělou fanouškovskou základnu. Moc nám pomáhají na naší cestě do ligy.
Hrajete o postup, cítíte velký tlak?
Musím říct, že ani ne. Určitě na tom má podíl náš vstup do jarní části, kdy jsme vyhráli pár zápasů a odlepili jsme se od týmů na nepostupových příčkách. Samozřejmě nějaký tlak tam je, ale není tak velký. Spíše si užívám každou minutu na hřišti.
Vedete soutěž a máte i dost náskok na nepostupové místo, je těžké udržet hlavu na zemi?
Pracujeme na tom. Máme slušný náskok, ale vidíme, že ve formě je třeba také Hradec, Příbram je hned za námi... Chceme co nejdéle udržet koncentraci a co nejdříve postoupit. Čím dřív se nám to povede, tím lépe. Určitě bych neodepisoval týmy jako Pardubice, Hradec a samozřejmě Příbram.
V Opavě už jste čtyři roky. Proč je letos vaše mužstvo tak silné?
Změny se tady začaly dít už před startem minulé sezóny. Přišel nový trenér s asistentem, našim bývalým spoluhráčem. Každý trenér přinese něco nového a jiného, a nám to prostě sedlo. Má výborně vymyšlenou taktiku, k tomu jsme posílili kádr. Víme, co chceme hrát a jde nám to skvěle. Dařilo se nám to už loni, ale těsně jsme to nedotáhli do konce. Avšak hráli jsme i finále poháru, takže už ta první sezóna byla úspěšná. Teď jsme na ni navázali. Máme skvělou partu a skvěle si to sedlo.
Co je největší síla opavského mužstva při hře?
Právě ta týmovost, kombinační hra a organizace hry. Trenér trvá na tom, abychom hráli kombinačně a po zemi. Každý už víme, co po nás přesně chce a jak se máme pohybovat.
Daří se i značce Nemanja Kuzmanovič. Letos je na vašem kontě už pro vás rekordních čtrnáct branek. Čím to, že jste se tak rozstřílel?
Zatím mi to tam padá. Je pravda, že zatím jich mám nejvíc, do této doby to bylo asi deset branek za sezónu. Je to tím, že tým hraje skvěle. Když se daří týmu, daří se i mně. Na hřišti si to užívám a padá mi to tam. Pořád je pro mě ale hlavním cílem pomoci týmu. Udělám vše pro to, abych ještě nějaký ten gól dal.
V tabulce střelců se předháníte s Janem Pázlerem z Hradce Králové. Sledujete to?
Samozřejmě. Už to poslouchám i od kluků v šatně. Honza Pázler je výborný koncový hráč, každou sezónu dává hodně branek. Uvidíme, jak to dopadne. Budu se snažit jej překonat.
Byli jste třeba i v nějakém kontaktu, že byste se trošku hecovali?
To ne. S Honzou Pázlerem se známe jen z hřiště. Avšak jsem v kontaktu s jeho spoluhráčem Vlkanovou, který mi říká, že mu bude pořád nahrávat, aby měl těch gólu co nejvíce. Takže spíše se hecuji s ním.
Jaký jste vlastně typ útočníka? Jaký styl hry vám sedí?
V poslední době hraji spíše podhrotového útočníka nebo desítku. Je to taková volnější role a kvůli tomu jsem častěji u balonu, což mi vyhovuje. Myslím, že se tomu říká falešná devítka.
V zimě jste pracovali na organizaci hry po ztrátě míče, bránění většina útočníků moc nemusí...
Mně to nevadí. Kdysi jsem hrál ve středu zálohy, takže mi to není vůbec cizí. Pracovali jsme na tom, protože jsme věděli, že tam máme nedostatky a pár věcí si musíme vyjasnit. Jde vidět, že jsme na tom pracovali a celý tým hraje skvěle. Umíme lépe reagovat a doplňovat zadní řady. Je to zásluha celého realizačního týmu, že nám to zatím funguje.
Trenér Skuhravý řekl, že do té doby, než jste se stal kapitánem, tak jste nevyužíval potenciál na sto procent, ale teď jste hlavní lídr týmu. Souhlasíte?
(smích) Jo, jo, to jsem četl. Musím s trenérem souhlasit. S páskou na ruce cítím větší zodpovědnost. Snažím se svou práci odvádět co nejlépe a hodně komunikovat, což zlepšilo i mé výkony. Něco na tom asi bude.
Chtěl jste vy sám být kapitán, nebo jak se to vlastně přihodilo?
To je spíše interní záležitost, ale rozhodl to trenér, protože se nám tolik nedařilo a musela přijít nějaká změna. V šatně mi řekl, že budu kapitán na poslední čtyři zápasy a pak se uvidí. Zvládli jsme je dobře a páska mi zůstala.
Co vám přibylo do povinností?
Soustředím se na svůj výkon, ale snažím se více podporovat spoluhráče a všímám si třeba, zda bychom měli přidat či zvolnit. Je to zejména o komunikaci. Hlavně ale musím sám podávat dobré výkony, abych klukům pomohl.
Poslouchají vás spoluhráči v kabině?
Samozřejmě, musí. (smích) Máme skvělou partu, a to potvrdí snad všichni, že pohoda v kabině je základem pro každý úspěch. Právě proto se nám tak daří.
A co byste naopak řekl o trenéru Skuhravém? Jaký je to kouč?
Každý kouč přinese něco nového. Já se za ty dva roky naučil spoustu věcí. Je to moderní trenér, který přesně ví, co chce hrát, a navíc nám to dokáže vysvětlit. O tom, jak kvalitním je trenérem, svědčí i naše výsledky a herní projev za dobu, co u nás je. Někdy umí být náročný, ale k tomu patří.
Proti Třinci jste poprvé ztratili body, v čem vás soupeř předčil?
Já bych neřekl, že nás nějak předčil. My jsme věděli, co můžeme očekávat. Že budou hrát zezadu a využívat prostor pro brejky. Třinec hraje tak nějak stejně už delší dobu. Zazdili jsme to sami, protože jsme v první půli měli nějakých pět šancí, které jsme bohužel nevyužili. Pak jsme dostali nešťastný gól, kdy nás soupeř potrestal hned z první šance. Pořád jsme se snažili hrát stejně a naštěstí jsme vyrovnali, ale neměli jsme už sílu to úplně otočit. Třinec si zaslouženě odvezl bod. Škoda, měli jsme to ve svých rukou.
Vy sám jste se v první půli dostal do dobrých příležitostí, proč to nevyšlo?
Bohužel, prostě jsem to netrefil. Jednou mě vychytal gólman a podruhé jsem přestřelil bránu. Mrzí mě to. Ve druhé půli jsem byl blízko po trestném kopu, chybělo pár centimetrů. Tak to však někdy bývá, holt se štěstí otočilo zády. Nezbývá než doufat, že to příště proměním.
V Česku jste už šestým rokem, jak se vám tady líbí?
Česká republika je krásná země. Je to slovanský národ, takže nemám tolik problém s jazykem, a navíc je zde i podobná mentalita. Mám tady přítelkyni a dítě, takže jsem maximálně spokojený.
Otázka, jak se vám líbí české ženy, by tedy už nebyla úplně na místě...
(smích) Když už mám přítelkyni, tak je to jasné. Ale samozřejmě jsou české ženy krásné.
I díky ní tedy mluvíte tak skvěle česky?
Já mluvil česky už předtím, než jsme se poznali. Ale když s ní každý den komunikuji, tak se to pochopitelně ještě zlepšuje.
Momentálně vám tedy nic nechybí?
Ještě ten postup. Doufám, že to zvládneme do konce května a budeme si užívat oslavy. Pak budu naprosto spokojený.
A co Srbsko? Nepřemýšlel jste někdy o návratu?
Fotbalově se rozhodně nemám důvod vracet. To, jestli tam třeba budu žít po kariéře, to nevím. Je v tom spousta faktorů. Teď jsem spokojený tady, na ostatní je ještě čas.
Jak vidíte sovou fotbalovou budoucnost?
Postoupit do ligy, vyhrát ji a další rok hrát Ligu mistrů. (smích) Samozřejmě si dělám srandu. Jsem realista. Uvidíme, příští rok chci hrát první ligu, ale nechci ještě nic říkat, dokud to nebude oficiální. Teď musíme udělat ten velký krok a pak se uvidí, co bude.
Foto: Tomáš Bouda (fksokolov.cz)