06.03.2018 | Martin Hruzík | Rozhovory

Třinec se nepovedl, Šamorín byla katastrofa. Do Sokolova jsem přišel bojovat, hlásí Vávra

Foto: fksokolov.cz
Praha – Před čtyřmi lety v dresu brněnské Zbrojovky pravidelně hrával, pak však přišel o pevné místo, přišla zranění a dvě nepovedená hostování. "V Třinci mě hned po prvním zápase na Žižkově začaly trápit zuby. Nemohl jsem spát, natož trénovat. Navíc jsem si poté urval vazy v kotníku. Šamorín pak byla katastrofa. Muselo vždy hrát minimálně pět Brazilců a potom, co se další hráči uzdravili, na mě nezbylo místo," zrekapituloval poslední rok Stanislav Vávra, který je teď v Sokolově v trošku jiné situaci: "Já přišel bojovat, takže když nastoupím, budu rád. Snad jsem v přípravě ukázal, že do základu patřím."

V sezóně 2014/2015 jste v Brně vcelku pravidelně hrával a dával góly, od té doby jste sbíral minuty již spíše sporadicky. Co se stalo?
Začal jsem tehdy poprvé pravidelněji hrávat ligu, navíc na svém postu útočníka. Za pana Kotala jsme podle mě i hráli dobrý fotbal a já si věřil, dařilo se mi. Bohužel pak přišla šňůra, kdy jsme pár zápasu prohráli, trenér to změnil, přivedli nové hráče. Já začal hrát spíše z kraje či na jiných postech, dostal jsem se i na half-beka. Věděl, že mám dost naběháno, tak mě tam chtěl vyzkoušet, avšak moc mi to nesedělo. Pak přišlo sem tam nějaké to zranění a později jsem hrával pod panem Habancem, kdy mi to někdy šlo a jindy ne. Nepodával jsem vyrovnané výkony, takže jsem si začal méně věřit a vnitřně se uzavírat. Nebylo to nejlepší, a tak přišla hostování. Teď je to už všechno v pořádku.

Stanislav Vávra

Tým: FK Baník Sokolov
Narozen: 20.07.1993
Pozice: Záložník/útočník
Výška: 178 cm
Předchozí působiště: Brno, Třinec, Šamorín (Slovensko)

Hostoval jste v Třinci a naposledy v druholigovém slovenském Šamorínu. Ani tam jste však nehrával pravidelně. Bylo těžké se s tím vypořádat?
To ano, bylo to náročné na hlavu. Přišel jsem do Třince, abych se nakopnul a pravidelně hrával, ale víceméně hned po prvním zápase na Žižkově mě začaly trápit zuby. Pět nebo šest týdnů jsem pravidelně jezdil k zubaři opíchávat dásně, protože mi nemohli vytrhnout všechny osmičky. Víceméně jsem se ani nevyspal a pořád bral prášky na bolest. Do toho se navíc začala ozývat zranění, od zubů mě začaly bolet svaly. Bylo to opravdu špatné. 

Až to bylo lepší, šel jsem si zahrát za tamní juniorku, leč urval jsem si vazy v kotníku. V Třinci jsem tak nemohl pořádně trénovat ani hrát, takže to hostování bylo z obou stran nepodařené. Já se nerozehrál a Třinci jsem nepomohl. 

O Slovensku se ani moc bavit nechci, protože to bylo jedna velká katastrofa. V té době jsem nic neměl a říkal jsem si, že bych to mohl zkusit. Šamorín však spolupracuje s brazilským klubem Fluminense. Chtěl jsem tam hrávat, ale mají s nimi desetiletou smlouvu, díky které pět z devíti Brazilců muselo hrát vždy v základu. Byli tam i další hráči, co museli hrávat, takže po tom, co se všichni uzdravili, na mě nezbylo místo. Trenér byl Fin a tréninky byly v angličtině, což jsme teda nějak zvládli, ale celkově to bylo fakt šílené.

Jak jste se tedy dostal do Sokolova?
Přes manažery jsem dostal možnost jít do Sokolova na testy. Měl jsem i echo od kluků, kteří mluvili s Horvym (trenér Pavel Horváth – pozn. redakce). S trenérem jsme to na rovinu probrali, dostal jsem šanci na testy, po týdnu jsem jel s klukama na soustředění a vyšlo to. Jsem rád, že mám šanci trénovat pod trenérem s tak skvělou fotbalovou kariérou.

Jste jedinou zimní posilou Sokolova. Nebojíte se, že vás teď budou všichni o to více sledovat?
Moc kluků ani neodešlo, takže tým zůstal pohromadě, a navíc tu pár kluků znám. Hrával jsem už i ligu, takže věřím, že to problém nebude. Baví mě tady tréninky, a i když se v té zimě člověku ani tak moc trénovat nechce, tak po tom, co jsem zažil na Slovensku, mám radost z každého dalšího. Těším se, až to celé začne.

V Sokolově se na podzim prosazovala spíše záloha, bylo i to důvodem vašeho angažování? Očekávají se od vás góly?
Od každého hráče se počítají statistiky, kdo v dnešní době nemá čísla, tak holt není prospěšný pro tým. Já jsem tady od toho, abych hrál dopředu a dával nebo připravoval góly. Nic jiného nám body do tabulky nezaručí. Je nás tady však několik schopných zakončovatelů. Je tady dobrá parta, snažíme se hrát pohledný fotbal, ale občas vinou svých chyb prohrajeme, avšak jinak jsme silný tým, který když bude hrát to, co chce, a vyvaruje se chyb, tak bude úspěšný. Máme i dost bodů, takže můžeme hrát v klidu a soustředit se jen sami na sebe. Já navíc pod trenérem Horváthem hraji zleva ze strany. Nikdy jsem to takhle moc nehrával, ale věřím, že když člověk rozumí fotbalu a poslouchá pokyny trenéra, tak to pochopí a pak už je to na něm.

Umíte hrát v záloze i útoku, kde vám to více vyhovuje?
Spíše mi to vyhovuje jako útočníkovi nebo podhrotu. Ale jsem schopný zahrát všude. Pod panem Kotalem jsem měl dobré výsledky v testech a nakonec jsem hrál pravého krajního half-beka. Pan trenér mě chtěl asi naučit bránit. Osobně je mi to však jedno, ale raději hraji dopředu, než bráním.

V kabině Sokolova je velká řada hráčů jen na hostování, není to trošku nevýhoda?
Nevím teď přesně kolik, ale kluci myslím říkali, že snad jen nějaká čtvrtina je na hostování. Určitě to má svoje nevýhody, ale to záleží hlavně na vedení. Důležité teď je, že jsme zůstali pohromadě a vzájemně se známe.

Jaký je trenér Horváth, je s ním sranda i na trenérském postu?
Občas tam jeho vtipná povaha pořád je. Hází fórky a každý se někdy stane terčem jeho žertu. Na druhou stranu, když se mu něco nelíbí, tak to dokáže dát důrazně najevo a člověku pak moc do smíchu není. Sranda je, ale s rozvahou.

Vykáte mu, nebo vyžaduje tykání?
Pro mě je to můj trenér, a panu trenérovi prostě vykám. Potkal jsem se ním teda ještě i na hřišti, ale přijde mi profesionální trenérovi vykat. Každý to však má jinak.

A probírali jste vaši roli v týmu?
I když jsem se s trenérem bavili, určitě by nebylo dobré, kdyby mi řekl, že budu hrát v základní jedenáctce. To by nedělalo dobrotu. Je na každém, zda si základ zaslouží. Já přišel bojovat, takže když nastoupím, budu rád. Snad jsem v přípravě ukázal, že do základu patřím.

Místo ostrého startu jste hráli s Ústím, kterému jste podlehli 0:1. Prohráli jste s nimi i "první" generálku. V čem jsou lepší?
Minulý týden jsme s nimi prohráli 2:3, ale to bylo více rugby než fotbal. Rozhodovaly spíše standardky. Dvakrát jsme vedli, ale soupeř vždy srovnal, a nakonec i vyhrál. O víkendu jsme proti nim sice hráli dobře, ale po naší chybě, kdy jsme nezachytili rychlou rozehrávku, jsme inkasovali a prohráli. Byli jsme lepší na míči, ale zápas rozhodují efektivita a góly.

Je to hodně obtížné hrát v takové zimě?
Zimu mám rád, ale tohle už je moc. Je to už pro člověka nepříjemné a není to dobré pro svaly, navíc to zvyšuje riziko zranění. Nejhorší je, když člověk přijde ráno na trénink a ihned mu zmrznou nohy tak, že nemůže ani kopnout do balónu. Není to příjemné. Teď už však začíná soutěž, a má se navíc oteplit, tak to snad bude jen lepší.

Sokolov je v klidném středu tabulky, jaký si dáváte do jara cíl vy osobně?
Chci jít zápas od zápasu, budu rád, když budu hrávat a mít šanci posunout tým co nejvýše. Vždy se pak vybírají hráči z týmů na vyšších příčkách, takže to pro mě pak zase může být vstupní brána jinam.

Jak by měla pokračovat vaše fotbalová kariéra, abyste byl spokojen?
Chtěl bych se vrátit zpět do ligy a živit se fotbalem. Ale to je spíše z dlouhodobého pohledu, já se teď zaměřuji na krátkodobé cíle. Vážně chci jít zápas do zápasu.