Košice, Inter Bratislava, SV Horn, Sparta Praha a nakonec Porto. Když se člověk podívá na vaši fotbalovou historii v mládeži, asi může jen závidět. Jak teď na to všechno vzpomínáte?
Samozřejmě nejvíce asi vzpomínám na Porto, kam jsem odešel už v sedmnácti letech. Ukázalo mi to, jak funguje velkoklub, a jaké jsou podmínky oproti České republice. Byl jsem tedy na Spartě, kde jsou podmínky pro mládež perfektní, ale Porto je ještě o nějaký ten krok dál. Já však rád vzpomínám na všechny celky, ve kterých jsem hrál. Někde jsem teda hrál víc, jinde zase méně, ale takový je fotbal.
A jaké to v Portu bylo? Je to asi sen všech mladých fotbalistů...
Asi je pravda, že je to takový splněný sen. Každý by si chtěl zahrát v zahraničí. Já tam sice nastupoval pouze v dorostenecké lize, ale už jen možnost poznat atmosféru klubu, který pravidelně hraje Ligu mistrů a dokonce ji i vyhrál, stála za to. Ohromně se mi tam líbilo, užil jsem si nejen fotbal, ale také město, celé Portugalsko a líbila se mi i nátura tamních lidí. Podařilo se mi trénovat i s A týmem v době, kdy tam byli hráči jako Bruno Alves, Lucho Gonzales, Lisandro Lopez či Hulk. Byla čest trénovat s takovýmito hráči, takže na to vzpomínám jen v tom nejlepším.
Předpokládám, že po tréninku jste utíkal rovnou na pláž, nechybí vám to trošku? Obzvlášť v zimě, kterou tu teď máme...
V Portugalsku je zima příjemná, takřka vždy je nad nulou. Trošku mi to tamní počasí chybí, protože celoročně je tam příjemné klima. Avšak teď jsem tady v Česku a nemyslím si, že by letošní zima byla tak krutá jako dřív. Venku se nyní trénuje celkem dobře. Na pláž čas byl, ale moc jsme nechodili, protože jsme bydleli na druhé straně města směrem od pláže. V létě navíc ani tolik času nebylo a přeci jen ten oceán není až tak teplý. Párkrát jsme ale pláž navštívili.
O sedm let později jdete zachraňovat Ústí nad Labem. Co se stalo?
Každý hráč má nějaký vývoj, ať už je to směrem nahoru, nebo dolů. Musím říct, že přechod z dorosteneckého fotbalu do dospělého je pro všechny dost těžký, a pro ty vyšší hráče obzvlášť, jelikož koordinace a svaly dorůstají až později. Někdo to zvládne dobře, jiný to musí vzít přes nižší soutěže. Já jsem se vrátil zpět i kvůli škole, protože jsem si ji chtěl dodělat a věděl jsem, že možnost do áčka v Portu byla skutečně malinká, jelikož v té době kupovali kluky z Jižní Ameriky nebo už hotové hráče. Rozhodl jsem se tedy vrátit, leč nešťastně jsem se zranil a chvíli jsem byl dokonce bez klubu. Trénoval jsem nejprve sám a pak jsem šel do Žatce, kde se mi v divizi podařilo dát nějaké ty góly. Trenér Svoboda, který se mnou v Žatci hrál, mi pak domluvil zkoušku na Spartě, kde jsem pod panem Haškem podepsal první profesionální smlouvu v mužském fotbale. Tu úplně první profesionální smlouvu jsem měl už v Portu. Pak to tak nějak pokračovalo dále, no a teď jsem na hostování z Baníku v Ústí nad Labem, kde se budu snažit týmu pomoci. Všichni máme jeden společný cíl – záchranu v lize.
Co rozhodlo o tom, že vás teď nevidíme hrát v první lize při tom všem talentu, který ve vás byl?
Asi rozhodl skutečně ten přechod. Adaptace na mužský fotbal mi trvala trošku déle, ale na druhou stranu i v té divizi jsem si věřil, že si jednou tu ligu zahraji. Chvíli jsem ji tedy hrál na Slovensku, i když to hostování nedopadlo podle mých představ, avšak byl to můj první kontakt s nejvyšší soutěží. Později jsem okusil druhou ligu, pak jsem šel i do Německa. Ale to, že mě nevidíte v lize není nic špatného, prostě je nás fotbalistů hodně. Někdo ji hraje a někomu se to třeba nepoštěstí. Já však věřím, že jednou si ji ještě zahraji. A doufám, že by to mohlo být ještě v dresu Baníku.
Neberete to tedy jako zklamání, ale příležitost?
Přesně tak. Určitě by bylo příjemnější hrát ligu už teď, ale jak říkám, pořád věřím, že se mi to ještě podaří.
Zahrál jste si v Žatci, na Slovensku, ve Vlašimi, poté v Německu. Na podzim 16/17 jste zářil ve Varnsdorfu, kdy jste dal během 14 zápasů deset branek. Byl to ten nejlepší půlrok?
Určitě ano. Byl jsem na kempu pro hráče bez angažmá a už i plánoval jiné věci mimo fotbal. Poprvé v životě jsem přemýšlel i jinak než jen fotbalově. Díky tomu jsem však hrál uvolněněji a nijak jsem se nestresoval, což asi byla ta nejlepší volba. Následně jsem šel do Varnsdorfu a hrál jsem hlavně pro radost. A možná že právě proto mi to tak dobře vyšlo. Určitě to ale bylo i skladbou celého týmu a také tím, že kluci hráli trošku na mě, aby mi to tam padalo. Měl jsem i důvěru trenéra a spoluhráčů. Vše se tedy skvěle sešlo a byl to asi nejlepší půlrok, minimálně tedy v dospělém fotbale.
Nad čím mimo fotbal jste přemýšlel? Byl to ten s vámi spojovaný modeling?
To ne. Ono mi to tak občas někdo předhodí, leč není to tak. Spíše jsem se chtěl věnovat jiné činnosti související se sportem a posilovnou.
Alexander Jakubov
Tým: FK Ústí nad Labem
Narozen: 11.01.1991
Pozice: Útočník
Výška: 192 cm
Váha: 86 kg
Předchozí působiště: Košice, Inter Bratislava, SV Horn, Sparta Praha, Porto, Slavoj Žatec, Senica, Vlašim, Bautzen, Varnsdorf, Baník Ostrava
Sáhl po vás Baník Ostrava, měl jste v té době více nabídek? Bylo to velké lákadlo?
Bylo jich více, ale zvolil jsem cestu přes Baník, protože měli nejrychlejší a nejkonkrétnější nabídku a chtěl jsem pomoci týmu postoupit zpět do ligy s tím, že bych si tam vybudoval nějakou pozici do budoucna. V zimě se kádry v lize spíše doplňují, ty hlavní přestupy se konají v létě, a já chtěl hrát. Zvolil jsem tedy cestu Baníku Ostrava.
Hned jste se zranil, a později sice hrál, ale dal jen jednu branku. To muselo být po skvělém podzimu psychicky náročné. Čím to bylo?
Kondičně jsem se tehdy cítil nejlépe za několik let a po skvělém podzimu jsem měl i vysoké sebevědomí, kdy jsem na konci podzimu šel do zápasu s tím, že prostě dám góla. To zranění pro mě pak bylo velmi těžké, přesně jak říkáte. Jaro vyšlo Baníku dobře výsledkově a splnili jsme cíl. Já si to však představoval trošku jinak. Chtěl jsem dát více gólů, ale vinou toho vážného zranění jsem dva měsíce s týmem vůbec netrénoval. Trénoval jsem jen s fyzioterapeutem a pak rovnou naskočil do druhé půle zápasu s Opavou. Těch tréninků s týmem bylo opravdu málo. Nebylo to pro mě lehké období.
Podzim 2017 jste už strávil v juniorce. Věděl jste, že s vámi nepočítají? Neměl jste možnost jít jinam?
Já jsem chtěl odejít ještě po pátém kole v reprezentační přestávce, ale vyhodnotilo se to tak, že odejít nemůžu. Pořád jsem byl ještě členem kádru, ale po pár kolech jsem už byl přeřazen do juniorky zhruba na měsíc, než mě vzali zpět do kádru áčka. Po sezóně jsme si sedli s trenérem a vedením, že by bylo vhodné, abych odešel někam na hostování.
V deseti utkáních juniorské ligy jste dal pět branek. Nepřekvapilo vás, že jste nedostal šanci v lize, když se Baník tak trápil?
Čekal jsem, že bych tu šanci dostat mohl, trošku mě to tedy zklamalo a naštvalo. Leč takový je prostě fotbal. O sestavě holt rozhoduje trenér a jednou hrajete, podruhé zase ne. Pro žádného hráče není optimální, když nemůže naskočit na hřiště a pomoci týmu, ale hraje za juniorku, která, jak všichni asi vědí, pro dospělé kluky z ligy měřítkem není. Juniorská liga není příliš kvalitní, spíše se jedná jen o prodlužování dorosteneckého fotbalu.
Nyní už jste v Ústí nad Labem, jak se celý přesun udál? Zvažoval jste i jiné možnosti?
Byly tam ještě nějaké další nabídky, ale nechtěl bych být konkrétní. Domluvili jsme se, že půjdu do Ústí, protože pan Křeček kontaktoval mě i Baník už v prosinci, samotná jednání nastala v lednu. Trošku se to protáhlo, ale jsem rád, že už se to dokončilo a můžu trénovat a hrát tady v Ústí. Doufám, že mi i vydrží zdraví, abych odehrál celou zimní přípravu, a pak se vrhnul na jarní boje o záchranu.
Ústí hodně posílilo, zatím v přípravě neprohrálo a vy už jste dal i branku. Jak to vidíte se záchranou?
Dal jsem už dvě. Jak jsem již uvedl pro web klubu, tak podle mě Ústí není na pozici, na které by mělo být. Sám jsem sledoval celou Fortuna národní ligu i tým, a byl jsem v kontaktu i s kluky odsud. Každý boj o záchranu je těžký, ale já věřím, že to i přes ten ze začátku těžký los úspěšně zvládneme. Hlavně to musíme zvládnout výsledkově, když ta hra bude dobrá, tak už je to takové plus. V naší pozici musíme hlavně sbírat body.
Jste tady na hostování do konce sezóny a sám se netajíte touhou zkusit ještě zahraničí. Jaké máte plány? Kam vás to táhne?
Zahraničí jsem zvažoval hlavně v průběhu mého působení ve Varnsdorfu, kdy mi končila smlouva. Teď mám spíše krátkodobé plány, protože v létě se budu opět hlásit na Baníku. Mám tam ještě do konce příštího roku smlouvu, a tak se musíme společně pobavit, jak to bude dál.
Chystáte se tedy ještě porvat o místo v Ostravě?
Nikde není napsáno, že bych tam už nikdy nemohl hrát. Jsem hráčem Baníku a mám tam smlouvu na příští sezónu. Doufám, že dostanu šanci se tam o místo porvat.