1.SC vás vychoval pro velký fotbal, jaký je váš vztah ke klubu?
Znojmo je pro mě srdcovou záležitostí. Dalo mi možnost naskočit z dorostu rovnou k mužům. Ono není jednoduché takovým způsobem naskočit do jakékoliv soutěže. Nikdy jsem nebyl nějakým talentem, vše jsem si musel odmakat a možná právě i proto mi dali ve Znojmě tehdy šanci. Možná bylo vidět, že bych pro ten klub udělal všechno. Za tu dobu bylo mnoho příležitostí odejít, ale kvůli lidem, kteří ve Znojmě působili a působí, prostě nešlo jít jen tak pro nic za nic.
Na co z celé té historie nejvíce vzpomínáte?
Rád vzpomínám snad úplně na vše. Určitě však nezapomenu na první trénink. Dostal jsem totiž pokutu za špatné parkování. (smích) Dvojici jsem hned vytvořil s ikonou klubu Todorem Yonovem, poznal trenéra Sobotu, který mě vychoval, i majitele Otu Kohoutka, který mi šéfuje doteď. A že už je to doba. Hlavně všichni kluci, kteří tu hrávali, byli vždy úplně top a doteď na ně vzpomínám.
Matúš Lacko
Tým: 1. SC Znojmo FK
Narozen: 13.04.1987
Pozice: Záložník
Výška: 173 cm
Váha: 69 kg
Předchozí působiště: Malacky, Slovan Bratislava (obě Slovensko), Zbrojovka Brno, Retz (Rakousko)
Před dvěma lety jste ale odešel do Brna a následně do Retzu, jaké to bylo?
Před odchodem do Brna jsme všichni věděli, že potřebujeme změnu a Znojmo mi v tom pomohlo, jak se dalo. Nikdo asi nečekal, že se hned chytím, budu v Brně pravidelně hrát a sezóna se podaří tak, jak se nakonec podařila. Herně to byl asi můj nejlepší rok. Pak však přišla změna vedení, odešli někteří hráči a ze slibované smlouvy byl odchod ze Zbrojovky. Nechtělo se mi jít nikam daleko ze Znojma, a tak jsme hledali možné alternativy. Peníze a fotbal nejsou všechno, a tak jsem upřednostnil rodinu a odešel do Retzu. To angažmá však bylo jako na houpačce. Zlomil jsem si ruku a neabsolvoval tak přípravu. Než jsem se do toho dostal, tak byla půlka sezóny pryč a poslední dvě kola jsem vynechal kvůli svatbě a nemoci.
Změnilo se Znojmo za ty dva roky hodně, nebo to bylo jako návrat domů?
Nějaké změny tu určitě jsou, ale stále je patrný ten dřívější rukopis z dob, kdy jsem tu předtím hrával. Je to skutečně jako bych se vracel domů.
Statistiky říkají, že poslední gól jste vstřelil v květnu 2013, nechybí vám už ta gólová radost? Přeci jen jste býval i útočník. Čím to vlastně je?
Je pravda, že odjakživa jsem hrával útočníka nebo krajního záložníka, vyhovovalo mi to. Jednoho dne mě však trenér Sobota zkusil dát na střed zálohy, kde jsem zdivočel a na postu už zůstal. Chtěl bych už dát nějaký ten gól, ale už několik let mám na starosti spíše tu černou práci. Je hodně lidí, kterým bych chtěl vstřelený gól darovat, ale nedaří se mi to. Snažím se na to nemyslet.
Výhra, dvě remízy a prohra. Jak jste spokojeni se vstupem do sezóny?
Vůbec nejsme se vstupem do nového ročníku spokojeni. Mohli jsme mít daleko více bodů, leč zatím máme jen jednu výhru. Je to strašně málo a musíme více zapracovat na tom, abychom byli úspěšnější.
Vítězství nad Frýdkem-Místkem se ale nerodilo vůbec lehce...
S Frýdkem jsme ukázali, že jsme lepší, avšak dali nám gól z rohu a rázem byli na koni. Naštěstí jsme přežili klinickou smrt, hra se postupně začala vyrovnávat a my ucítili šanci na vstřelení gólu. Konečně jsme vyhráli.
Ve středu jedete do Ústí, co očekáváte? Bude to opět tuhý boj o body?
Do Ústí jedeme vyhrát. Musíme vyhrát. Remíza by pro nás byla málo, ale na druhou stranu musíme být trpěliví, poněvadž Ústí doma půjde za třemi body za každou cenu.
Jaké máte v letošním ročníku cíle vy osobně i tým?
Spokojeni bychom byli s umístěním v horní polovině tabulky. Chceme vyhrávat a je jedno jakým způsobem.
