Nejprve zdůraznil, že udělat onen pověstný krok bylo obtížnější, než to na hřišti vypadalo. Všichni byli pod obrovským tlakem, věděli, že nechat si protéct postup mezi prsty by jim nebylo jen tak odpuštěno. „Nebylo to jednoduché, byli jsme pod někdy až nevybíravou palbou kritiky jak novinářů, tak fanoušků. Z tohoto pohledu klobouk dolů před hráči.“ Zároveň ocenil, co se během sezóny v Baníku dokázalo v souvislosti se skutečností, jak obtížně se rodil kádr. „Takhle to slepit… To jsem ještě nezažil. 40 let pracuji ve fotbale a takhle slepit mančaft 14 dní před soutěží a postoupit s ním, to je neuvěřitelné.“
Vlastimil Petržela
Tým: FC Baník Ostrava
Narozen: 20.07.1953
Pozice: Hlavní trenér
Předchozí trenérská působiště: Slavia Praha, Liberec, Sparta Praha, Bohemians Praha 1905, Mladá Boleslav, Zenit Petrohrad (Rusko), Olomouc, Neftči Baku (Ázerbájdžán), Žižkov, Michalovce (Slovensko), Vlašim
Následovala otázka na jeho názor na uplynulé utkání se Znojmem. „Dnes byli kluci strašně nervózní. Některé jsem vůbec nepoznával. Ti zkušení, jako Susák (Martin Sus – pozn. redakce) a další, kteří už mají něco za sebou, to zvládali. Ale třeba na kapitánovi, nejzkušenějším hráči, to bylo také vidět. Naštěstí Vašón (Petr Vašek – pozn. redakce) nás podržel, když to vzadu hořelo. Všechno nakonec dopadlo, jak mělo.“ Na druhou stranu bylo jasně vidět, že všichni na hřišti dřeli a bojovali. Nasazení, které v některých jarních zápasech absolutně chybělo, teď bylo nepřehlédnutelné. Zkušený trenér na toto téma začal lehce oklikou, přes ne zrovna jednoduché povětrnostní podmínky utkání. „V tomto vedru hrát jsem jako hráč nenáviděl. Je to strašně nepříjemné. Těžko se dýchá. Raději jsem měl déšť.“ Poté již zamířil více k věci, ačkoliv i teď k tomu přibalil některé zdánlivě nesouvisející okolnosti. „Nasazení být muselo. Celý rok jsme za tím postupem šli a jednoduché to nebylo. Několikrát jsem to musel pěkně hladit, protože co tu někteří naši jakoby funkcionáři předváděli, to bylo nechutné. Nebo lidi kolem, třeba na hlavní tribuně. Jejich pořvávání klukům opravdu nepřidalo. Navíc pro většinu z nich byl toto životní zápas.“
Dále se Petržela, který ve své trenérské kariéře zažil již několik postupů do nejvyšší soutěže, trochu rozpovídal o mladých hráčích v týmu, byl rád, že ti, co v průběhu jara nastupovali, získávali zkušenosti a rozhodně nepropadli. Toto téma uzavřel výhledem do příští sezóny, ve kterém vzkázal budoucím soupeřům, že s Baníkem pod jeho vedením musí počítat. „Mladí budou pomalinku vystrkovat růžky, něco musíme sehnat a pak z ligy strach nemám. I s tímto kádrem bych klidně ligu hrál. Nebojím se toho. Znám to, měl jsem horší mužstva a zvládlo se to.“
Třiašedesátiletý šéf lavičky klubu ze slezské části Ostravy vyloženě pookřál, když se měl vyjádřit, kam bude tento úspěch ve své trenérské kariéře řadit. Zavzpomínal přitom na svá působení v Liberci a v Petrohradu. „Tento byl asi nejtěžší. Strašně šťastný jsem byl, když jsem přišel do Ruska a hned jsme skončili druzí, což byl tehdy pro Petrohrad historický moment. Nebo v Liberci, když jsem klub prakticky poprvé v historii dostal do první ligy. Tam si pamatuji, že mě nesli ze stadionu až do hospody na rukou (smích). To byly velké slávy.“ V Baníku to pro něj bylo jiné hlavně z toho důvodu, že v zimě 2016 přišel do mužstva v rozkladu a vše se otočilo k lepšímu za dost krátkou dobu. „Teď to bylo všechno hodně narychlo. Obvykle jsem na to měl tak dva roky, někdy i tři. Ale tady jsme si řekli ‚Půjdeme a postoupíme‘. Musel jsem se rozhodnout. A když už jsem se rozhodl, a přes přemlouvání z Vlašimi odešel, tak to těžce nesli.“
K čemu se prostějovský rodák postavil rázně, byla otázka na to, v čem byl jeho tým lepší než Opava, se kterou se o postup tahal až do poslední chvíle. „Když se podíváte na tabulku prvních tří mužstev, tak ta mluví za všechno. Máme tam jednu remízu a tři výhry. Já bych to ani neřešil.“ Následně však dokázal ocenit kvality a sezónní úspěchy největšího rivala a naznačil, že být postavení v tabulce v průběhu jara jiné, nemuselo to pro Baník skončit tak sladce. „Opava hrála dobře. Je to zkušené mužstvo, vlítne tam příští rok. Už jsem proti ní hrál dva roky předtím, vždycky dobře začala, potom dostala trojku třeba ve Vlašimi a už se to motalo. Třeba to posílí tak, že postoupí příští rok. Ale hrála dobře. Dařilo se jí, klobouk dolů před tím, co dokázala. Finále poháru je obrovský úspěch. Měla jedinou smůlu, že nás pustila před sebe. Být to naopak, těžko bychom to honili.“
Téměř po každém utkání v sezóně chválil Petržela brankáře Vaška. V týmu však byli jistě další klíčoví hráči. Jak se dalo čekat, monolog na toto téma byl hodně dlouhý. Nejprve však trenér začal u zmíněného gólmana. „Petr Vašek, to je snad evropský unikát. 18 nul jsem ještě neviděl. Takového brankáře jsem nepotkal. Mluví to samo za sebe. Dostali jsme nejméně gólů, to bychom byli na hlavu, kdybychom nepostoupili.“ Nikdo v tu chvíli neměl odvahu upozornit na skutečnost, že jen o několik dní dříve se v italské Serii B rozhodlo o sestupu týmu, který ve dvaadvacetičlenném poli inkasoval druhý nejmenší počet branek. Rozvážně mluvící kouč mezitím plynule přešel ke klíčovým mužům v poli. „Velmi důležitým článkem byl vzadu Tomáš Zápotočný, protože je nesmírně pozitivní. Ví, že má mužstvo na hřišti na triku. Překvapilo mě, že teď byl na hřišti nervózní, ale jinak byl obrovskou oporou. Určitě Martin Sus, jeden z nejlepších hráčů v mužstvu vůbec. Pohyboval se prakticky na čtyřech postech a neměl s tím žádný problém. Potom Petr Breda. To jsou kluci, které jsem trénoval a znám je, ale třeba majitel nevěděl, kdo jsou. Vpředu sice de Azevedo hrál dnes mizerně, ale jinak tu měl řadu výborných utkání. Stáňa měl první půlku dobrou, druhou půlku měl problémy sám se sebou. Hlinka toho na hřišti vždy hodně odpracoval a většinou na to odebírání míčů byl sám. Ostatní mu málo pomáhali, tam nás tlačí bota.“ Vyčerpávající hodnocení bylo zakončeno větou, která musí potěšit každého hráče. „Nezklamal mě nikdo.“
V závěru dlouhého zpovídání přišla řada na Ostravu jako město i klub. Petržela vyjádřil názor, který musel nadchnut všechny fanoušky Baníku. „Ostrava je specifická. Má to kouzlo a stojí to za to. Což jsem věděl, proto jsem sem šel. Věděl jsem, že tady ta atmosféra bude, že se to musí nastartovat. Ostrava zase bude hrát nahoře, bude hrát poháry, je to jen otázka času.“ Kdy se tato předpověď naplní, pokud vůbec někdy v dohledné době, je však ve hvězdách. Zdá se ale, že klub je nastartovaný dobře. Přízeň fanoušků je zpět a po ekonomické stránce probíhá výrazná ozdravovací kůra. Pokud bude vedení klubu dělat správná rozhodnutí i po sportovní stránce, můžeme se brzo dočkat návratu „Chacharů“ do nejvyšších pater českého fotbalu.
To je však zatím daleko. Současností jsou bujaré oslavy okamžitého postupu zpět do první ligy. Jak se rýmuje spojení oslav a Vlastimila Petržely? Odpověď leckoho překvapí. „Viděli jste, polili mě šampaňským. Vlezlo mi to do očí, měl jsem to na rtech. Alkohol nesnáším, takže to bylo nepříjemné. A slavit… Nejradši slavím, když se zavřu sám doma a jsem v klidu. Vyřídím si telefony, zprávičky. Nebo si zajdu, a to je taková moje nemoc, po obchodech. Když se daří, nebo naopak nedaří, projdu čtyři obchoďáky a koupím pár blbostí.“ Potutelným úsměvem, kterým doprovodil poslední větu, se trenér Baníku rozloučil. Teď musíme jen čekat, jak na tuto výzvu zareagují ostravská nákupní centra.
Vlastimil Petržela v obležení slavících fanoušků Ostravy
Foto: Lukáš Ston (fcb.cz, lukasston.cz)