Jakube, gratulujeme k zisku ocenění pro nejlepšího hráče sezóny ve Fortuna národní lize. Co na to říkáte?
Moc si toho vážím a zároveň je to pro mě motivace do další práce. Určitě nechci usnout na vavřínech, ale posunovat se dál. Bez spoluhráčů bych to však nedokázal. Celý tým to letos odmakal a já prakticky jen slízl smetanu.
Začal jste ve Vsetíně, odkud jste se před deseti lety ve třinácti přesunul do Sigmy. Co vám dala vyhlášená olomoucká akademie?
Když jsem tady přicházel tehdy v sedmé třídě na ZŠ, tak jsem byl docela vykulený. To tak je, když kluk ze Vsetína přijde do velkého města. Navíc k tak skvělému trenérovi jakým je vyhlášený Pavel Tököly (aktuálně šéftrenér akademie Sigmy - pozn. redakce). Jeli jsme na soustředění do Hamburku, Egypta a tak dále, mám opravdu moc zážitků. Začátky pro mě však nebyly jednoduché, ale nějak jsem se s tím sžil a postupně jsem se přes dorost dostal do A týmu. Jak jste řekl, olomoucká akademie je vyhlášena, má kvalitu a není jednoduché se tam prosadit.
Jakub Plšek
Tým: SK Sigma Olomouc
Narozen: 13.12.1993
Pozice: Záložník
Výška: 186 cm
Váha: 79 kg
Kariéra: Odchovanec
Není to pak trošku nevýhoda, že přes to množství šikovných hráčů mohou některé individuální kvality zaniknout?
Bylo dosti případů, že někteří kluci například v patnácti či šestnácti byli přeřazeni do Holice a nakonec ten přechod do mužského fotbalu zvládli lépe. Některým to tak dokonce i pomohlo, že z dorostu odešli do menších klubů a dnes jsou dále než jiní kluci, kteří jen proplouvali kategoriemi. U některých se ale kvalita hned pozná a jdou hrát do B týmu či prvního mužstva. Přechod mezi mládežnickým a dospělým fotbalem je hodně důležitý, podle mě je to největší zlom kariéry.
Během těch deseti let jste Sigmu neopustil ani na hostování. Neměl jste chuť to zkusit i jinde? Zvlášť po dvou sestupech...
To víte, že ano. Když se padalo poprvé, tak už v zimě jsem měl ne teda přímo problémy s trenérem, ale vyústilo to v přeřazení do béčka. Řešilo se pak, že bych mohl jít za trenérem Látalem do Košic. To jsem byl odchodu nejblíže, ale nakonec to neklaplo. Jinak se žádná další nabídka neřešila. Na vedení o tom nechtěli ani slyšet. (smích)
Stejně jako před dvěma lety, tak i letos jste se dokázali vrátit zpět do první ligy. V čem to bylo jiné?
Těžko říct. Při tom prvním pádu se nechaly stejné podmínky, dokonce i přišli noví hráči a jasně se vytyčil cíl postupu. To se pak zvládlo. Tuto sezónu mám však pocit, že je ten tým ještě kvalitnější, což potvrdila i předvedená hra a výsledky na hřišti. Teď to jen přenést do ligy.
Nepomohla trošku už i ta zkušenost s Fortuna národní ligou a bojem o postup?
Je fakt, že ten první postup nás tady zažilo hned několik, takže zkušenější určitě jsme a dopředu jsme věděli, co nás čeká. I když ten začátek tomu tak úplně neodpovídal. V prvních třech kolech jsme získali jen tři body za remízy, leč nikdo nepanikařil a natáhli jsme pak vítěznou šňůru na nějakých devět zápasů. Během podzimu si tým sedl a na jaře jsme to dál potvrzovali. Bylo poznat, že jsme už s klukama déle pohromadě, například je nás tu několik z ročníku 93, takže jsme spolu hráli už v dorostu. Je třeba si však nalít čistého vína, protože abychom v první lize hráli důstojnou roli, tak pár hráčů se zkrátka bude muset přivést.
S předstihem jste si zajistili i celkové vítězství ve Fortuna národní lize. Jaké byly oslavy?
Velké. Když jsme po Znojmu měli jistotu postupu, tak cesta zpět byla veselá a užili jsme si to. Ale zase úplně obrovské to nebylo. Před dvěma lety jsme měli daleko větší oslavy, a pak jsme v závěru už ani jednou nevyhráli. Tomu jsme se teď chtěli vyhnout. Pracujeme dále a každý ví, že hraje o své jméno a nemůže závěr sezóny vypustit.
Vy sám jste letos dal 18 branek, jak se to stalo?
Před dvěma lety jsem jich dal deset, ale většina byla z penalt. Když to mám porovnat právě s tím ročníkem, tak jsem teď až na jedno utkání, kdy jsem byl zraněný, odehrál všechny zápasy. Také mám větší herní praxi a jde poznat, že si tým sedl a každý ví, co má na hřišti dělat. Měl jsem to usnadněno tím, že nás bylo ve vápně hodně a já pak dal řadu branek z dorážek.
I tak je to z pozice záložníka obdivuhodná bilance. Nezkusíte to v útoku?
(smích) To určitě ne. Právě v dorostu bylo blízko k tomu, abych byl stoper. Já cítím, že už jsem našel svůj optimální post a cítím se tak dobře.
Jaký styl záložníka vám vyhovuje?
Každý chce dávat góly, ale trenér po nás chce, ať si po ztrátě míče plníme defenzivní činnosti. První myšlenka za bezbrankového stavu je obrana, ale pak, když směrem dopředu vidím nějaká okénka, tak se je snažím využít.
Asi pomůže i to, že si vás oproti kolegům z útoku obránci soupeře tolik nehlídají...
Je to tak. Soustředí se hlavně na Chorase (Tomáš Chorý - pozn. redakce), který má dva metry a je ve vápně nejvíce nebezpečný. Já si většinou nabíhám z druhé vlny a to se soupeři těžko zachytává. Naši krajní záložníci nám tam navíc posílají skvělé centry, jež pak stačí jen správně uklidit. Hodně gólů jsem dal ze standardek, máme tam pár signálů, které nám dobře vyšly.
Věříte, že už udržíte pozici pro nejlepšího střelce? Na Tomáše Chorého máte dvě branky náskok...
Já věřím, že ano. Ale ideální by bylo, kdybychom v Opavě já i Choras ještě nějaké branky přidali.
A budete mu ještě přihrávat v posledním zápase?
(smích) Teď dostal nominaci do reprezentace, takže už mu nebudu přihrávat.
Dělali jsme s ním rozhovor před 14 dny a říkal, že mezi sebou žádnou sázku nemáte. Určitě se ale nějak pošťuchujete, ne?
Ne, ne. Sázka v tom fakt není. Určitě se na tréninku pošťuchujeme, ale je to fakt jen taková ta správná zdravá rivalita.
Kdo byl pro vás osobně letos ve Fortuna národní lize nejtěžším soupeřem?
Co si tak pamatuji, tak určitě v prvním kole Opava. Možná ale jen využili toho, že jsme ještě nebyli tolik sehraní. Dále určitě Vlašim a Baník se svou diváckou podporou. To už byly opravdu ligové zápasy. I ostatní však hráli dobře. Ono to někdy sice vypadá pěkně, že jsme dali spoustu branek, ale i soupeři měli svoji kvalitu. Ve Fortuna národní lize není žádný zápas jednoduchý. Dokonce i v Prostějově jsme remizovali, i když pak odvetu nezvládli. Museli jsme si to letos uhrát kvalitou a já jsem moc rád, že jsme si první ligu zajistili s předstihem.
Táborsko vás však dokázalo porazit v MOL Cupu i jako jediní na jaře v lize. V čem jsou zápasy s ním jiné?
V pohárovém utkání nás poznamenalo rychlé vyloučení, a i když jsme hráli v deseti, byli jsme lepší, leč už jsme to nezvrátili. Pak jsme jim to však vrátili v podzimním ligovém zápase, což pro nás bylo důležitější. A teď na jaře, no jednou se prostě prohrát musí.
Stále se o něco hraje nahoře i dole. Komu přejete postup?
Sigmě (smích). Těžko říct. Opava měla možnost postoupit do Evropské ligy, Baník je tradiční ligové mužstvo... Je pěkné, že to vrcholí až do konce, pro diváka to tak je velmi atraktivní. My do Opavy jedeme s cílem vyhrát.
Zeptám se jinak. Kdo si myslíte, že postoupí či sestoupí z Fortuna národní ligy?
V tuto chvíli má Baník jednoznačně lepší výchozí pozici, takže si to mohou prohrát jedině sami. V boji o záchranu je neskutečné, jak se Vítkovice chytly a když už na jaře uhrály tolik bodů, tak bych jim tu záchranu přál. Myslím si, že se bude rozhodovat z dvojice Sokolov a Frýdek.
Pojďme zpět k vám, jistě už drnčí telefon s nabídkami. Už víte, co s vámi bude příští sezónu?
Telefon drnčí agentovi. Já se soustředím na své výkony a hned po konci ročníku odjíždím na dovolenou. Až se vrátím, začnu to řešit. Momentálně mám však smlouvu v Olomouci.
Sigma přišla odchodem pana Lébra o sponzora, jak moc to doléhá na hráče?
Nijak to nedoléhá. Pan Staněk (předseda dozorčí rady Sigmy Olomouc - pozn. redakce) byl za námi v kabině a ujišťoval nás, že všechny závazky budou normálně uhrazeny a nemusíme se ničeho bát. Prozatím vše funguje, takže není vůbec důvod panikařit. V šatně se to ani nijak neřeší.
Věříte tedy, že Olomouc bude příští rok hrát první ligu?
Určitě ano, to je bez debat.
Působil jste i v mládežnických reprezentacích, co vám to dalo navíc oproti akademii?
Hlavně mi to otevřelo oči. Když nějakým způsobem vynikáte v dorostenecké lize, tak vás to svádí k pocitu, že na sobě nepotřebujete tolik pracovat. Pak však přijedete někam do zahraničí, kde proti vám nastoupí borci, co v sedmnácti či osmnácti letech kopou francouzskou, anglickou či jinou kvalitní ligu. To vám nastaví zrcadlo. Zjistil jsem, že si nemůžu myslet, že jsem nějaký mistr světa. Uvědomil jsem si, že ta úroveň venku je úplně jinde, musím rychleji pracovat s míčem a podobně.
Věříte, že přijde i pozvánka do seniorského výběru?
To je daleko. Bylo by to určitě skvělé, ale teď je třeba potvrzovat výkony v první lize a pak se uvidí, co bude.
Jaký tedy máte fotbalový sen?
Hrát co nejvíce utkání před takovou atmosféru, jaká byla při posledním zápase s Ostravou. To byla pecka. A určitě i zápasy v evropských soutěžích atd. mají skvělou atmosféru, bylo by krásné něco takového zažít v Olomouci. Nechci tady říkat, jak bych chtěl lítat po Premier League či Bundeslize, ale postupnými krůčky chci na sobě pracovat a posouvat se dál.
Na chvíli opustíme fotbal, blíží se konec sezóny a vy jste zmínil dovolenou. Kam se chystáte?
S přítelkyní letíme na dvanáct dní odpočinout si do Turecka. Jezdíme tam každý rok, máme to tam rádi. Pak nám hned začíná příprava.
A čemu se tak mimo fotbal ještě věnujete?
Většinou času trávím s přítelkyní. Zajdeme si na oběd, se psem na procházku, do kina a tak dále. Pak taky s přáteli. Prostě taková ta klasika.
