V zimě přišel do Sokolova na roční hostování z pražské Slavie, ale hned v prvním přípravném utkání proti německému Aue se zranil. I proto jeho cesta do sestavy Baníku chvíli trvala. V posledních dvou kolech byl však klíčovou postavou svého celku. „Góly bych určitě vyměnil za body, ty jsou vždycky hlavní. A o to víc v naší současné pozici,“ vyznává sokolovský forvard kolektivní přístup k fotbalu.
Se spoluhráči musel během nepovedeného vstupu do jara vstřebat výměnu trenéra, kdy po 20. kole nahradil Jiřího Dreiseitla sportovní ředitel Vítězslav Hejret. Tomáš Valenta popisuje, jak se změnila hra Baníku. „Změnilo se to tak, že chceme jít rychleji dopředu, nechceme to tolik vzadu obehrávat a nebýt tam zbytečně dlouho na balónu. Snažíme se chodit přímočařeji do útoku a častěji se dostávat do šancí, do střel, do gólů a po stranách vytváříme tandemy.“
Tomáš Valenta
Tým: FK Baník Sokolov
Narozen: 15.05.1996
Pozice: Útočník
Předchozí působiště: Slavia Praha, Táborsko, Dobrovice
Nový způsob hry se Baníku dařil i v prvním poločase utkání 22. kola proti Vítkovicím, dalšímu mužstvu ohroženém sestupem. Souboj čtrnáctého a patnáctého týmu ligy začali baníkovci solidně. „Věděli jsme, jak na tom jsme my i Vítkovice, a chtěli jsme doma jednoznačně vyhrát,“ řekl k předzápasovým cílům dvacetiletý hráč. „Viděl bych podobnost jako před týdnem proti Táborsku. První půle byla z naší strany velmi dobrá, ve druhé půli tempo trochu opadlo. Měli jsme lehký výpadek a hned dostali gól. A potom už jsme se do ničeho většího nedostali. Až v závěru měl Adam Čihák hlavičku. Je to škoda. Kdyby to trefil, bylo by po zápasu.“
Vítkovice využily sokolovského výpadku i díky zlepšené hře, čehož si všiml i útočník Západočechů. „Řekl bych, že hosté hru malinko zklidnili a zpřesnili. Do toho přišel ten náš výpadek a nešťastně se to pro nás propojilo. Během pěti minut, kdy jsme přestali hrát, toho Vítkovice využily a daly gól.“
Na útočníka nemá Tomáš Valenta ideální výškové parametry, ale tento nedostatek vynahrazuje bojovností, nasazením a důrazem. Ostatně mu nic jiného nezbývá. „Mám to takhle každý zápas, protože stopeři jsou oproti mně vždycky větší, ale snažím se s tím vypořádat a nevadí mi to. Nevadí mi chodit do soubojů a ani to moc neřeším,“ přiznává s lehkým úsměvem.
Důraz uplatnil i při gólu proti Vítkovicím. „Přišel střílený balón od Honzy Kosaka, gólman ho vyrazil před sebe, kam jsem dobíhal. Vystřelil jsem, ale ještě to šlo přes jejich hráče.“ V zápise o utkání je nakonec jako střelec vlastní branky uveden vítkovický Honiš.
