Při úvodním hodnocení utkání s týmem z východu Čech nehledal kouč Slezanů žádné vytáčky a šel přímo k věci. „Zápas jsme si strašně zkomplikovali prvním poločasem. Prostředkem to nešlo, tam to bylo přecpané, zbytečně mnoho přihrávek vzadu, nehledali jsme volné hráče. Nehráli jsme kolmé míče, a když nic nešlo, ani jsme nenakopávali na vysokého Jakubova. Přes vyložené šance jsme hráli špatně. Pardubice sice měly šance, ale samotný gól udělaly prakticky z ničeho. Takový gól prostě nemůžeme dostat. Ve druhé půli jsme to zjednodušili a zrychlili, ale neproměnili jsme velké šance.“
Vlastimil Petržela
Tým: FC Baník Ostrava
Narozen: 20.07.1953
Pozice: Hlavní trenér
Předchozí trenérská působiště: Slavia Praha, Liberec, Sparta Praha, Bohemians Praha 1905, Mladá Boleslav, Zenit Petrohrad (Rusko), Olomouc, Neftči Baku (Ázerbájdžán), Žižkov, Michalovce (Slovensko), Vlašim
Myšlenku, zda za tím nemůže být možný tlak z přicházejícího závěru sezóny, kdy se rozhoduje o postupu, vyloženě nepotvrdil, ani nevyvrátil. „Samozřejmě ten tlak narůstá. I já, ač jsem za ty roky prošel vším možným, ho cítím. Snažím se ho ale brát víc na sebe, aby tím kluci nebyli tolik zatěžováni.“ Přesto si ale na jednu věc související přímo s utkáním s Pardubicemi postěžoval. „Tentokrát jsme neměli kam sáhnout. Vypadli nám kluci, které jsem potřeboval, třeba Breda. To je hráč, který ten zápas může rozhodnout. A zrovna na zápas, který je o standardkách a soubojích, on vypadne. Chcete dát hrotového útočníka, ale nemáte hráče na kraj. Dnes to všechno špatně vyšlo, nemohl jsem poskládat sestavu tak, jak jsem chtěl.“
Poté se rozpovídal o Alexandru Jakubovovi, který dostává stále větší příležitost v sestavě. „Saša začne zápas, odběhá, co mu síly dovolí, pak si vydechne a pokračuje. Ví, že nemůže skákat z místa, snažil se, pral se. Ví, že to přijde, ale musí odehrát několik zápasů v základní sestavě, aby se do toho dostal. Rozhodně mě nijak zvlášť nezklamal.“
S čím však vůbec nesouhlasil, bylo tvrzení Tomáše Mičoly, že Pardubice jsou nejtěžším soupeřem v soutěži. „To bych v žádném případě neřekl. Těžký soupeř, to ano, umí hrát fotbal, dát si to, podržet míč, ale tady jsme jim moc šancí nedali. Když to přirovnám k Olomouci nebo Opavě, které proti nám hrály, co chtěly, tak Pardubicím jsme k tomu moc prostoru nedali.“
Aby však nemluvil jen proti kapitánovi svého týmu, plynule stočil řeč na jeho výkon v utkání a ocenil ho. „Z jeho strany šlo o jeden z lepších výkonů, ve druhém poločase byl z té středovky nejlepší, protože se snažil hrát rychle. Tomáš si stále držel ten svůj standard, ač to jinak bylo hlavně v první půli celkově dost pomalé. Možná se mu to tak zdálo, že jsou Pardubice tak obtížným soupeřem. Odvedl obrovské množství práce a je vidět, že kondičně je na tom dobře.“
Kondiční stránka připravenosti hráčů je však věcí, která začíná trenérovi dělat starosti. Mužstvo totiž není dlouho pohromadě, průběžně se mění a každý je na tom trochu jinak. Ne vždy zrovna dobře. „Teď to začne naskakovat. Ti kluci jsou různě kondičně připravení, aby se to sjednotilo, je potřeba tak tří příprav pohromadě. A jedna příprava nevydrží na celý půlrok. Na některých už je vidět, že to není ono. Začínají být v soubojích pozdě, chybí jim krok na míč. Třeba Stáňa, hráč, který normálně uteče každému, v současnosti přestává stíhat. A takových je víc. Jenže já do té sestavy zatím nechci sahat, u té, co neprohrává, se to nedělá, že... “
Tento styl uvažování také rozhodl při předzápasovém přemýšlení nad sestavou. Ve hře totiž bylo nahrazení Helešice Hučkem. „Hučko připadal v úvahu kvůli jeho hlavičkovým schopnostem. Jak jste viděli, nakonec jsme byli rádi, že jsme to uskákali jen horko těžko. A Matěj (Helešic, pozn. autora) odehrál poslední dva tři zápasy špatně. Přes jeho stranu soupeři chodili. Ale na druhou stranu, je to náš hráč, mladinkej, tak ho chci v sestavě podržet. Navíc má fantastickou kondici, u něj víme, že to uběhá.“
Následně Petržela prohlásil, že Mičolovi jeho tutovku v závěru vyčítat nebude. „Kdybych to nedal já, tak se nakopu do zadku, ale jemu to vyčítat nebudu. Je ještě mladej. Ale to jsou prostě lahůdky, takovéto balóny. Můžete se brankáře zeptat, kam to chce. Nikdo tam nebyl, mohl to jakkoliv dloubnout, brankář skoro ležel. Vyčítat mu to nebudu, ale je to škoda.“
Dále zcela nekompromisně odmítl možnou nervozitu do budoucna na základě první domácí ztráty v soutěži. „O žádné nervozitě se nedá mluvit. Takových zápasů se odehrály stovky. Jde spíš o to, abychom zvládli následující program. Ve čtvrtek do Budějovic, to je strašná cesta, vrátíme se, vyspíme se, druhý den bude nějaká regenerace a zase jdeme hrát.“ Jednu věc však nahuštěný a přitom rozházený program v příštích týdnech znamenat bude. „Určitě využijeme širší kádr.“ Co to bude znamenat, uvidí fanoušci možná již ve čtvrtek ve zmiňovaném utkání v Českých Budějovicích.
